Rozhodně vám nikdo z ČSSD naplno neřekne, že jimi proklamovaný třináctý důchod z dividend ČEZu není třináctým důchodem, ale jen jednorázovým přilepšením důchodcům ve výši 2400 korun, což odpovídá dvěma stovkám měsíčně. Zároveň také nikdo z ČSSD neřekne, že tento volební dárek důchodcům přijde stát na zhruba šest miliard korun.

Také se od nikoho z ČSSD nedozvíte, že nemají odkud brát na valorizaci důchodů, protože, a to nesmíme zapomínat, důchodci nedostali "přidáno". Důchodcům se zkrátka přidat musí, ať to stojí, co to stojí. Plošné zvýšení důchodů o stokorunu měsíčně přijde státní kasu na zhruba tři miliardy korun a valorizace důchodů je nyní vázána na inflaci. Jak kruté vůči důchodcům, že nedostali přidáno, když meziroční růst inflace byl v dubnu závratných 0.3%.

Lidový dům vám také neřekne, že pokud se zruší poplatky ve zdravotnictví, vznikne propad ve financování našeho zdraví ve výši cca 5 miliard, které nikdo do systému nedá. Neřeknou vám, že se opět prodlouží čekací lhůty na nutné operace a že nebudou finance na velmi drahou léčbu a nákladné operace - pacient se nechá zemřít.

Nedozvíte se, že ČSSD společně s komunisty a Věcmi veřejnými jsou jedinými stranami, které chtějí zvyšovat daně, a to nejen těm nejbohatším. Z něčeho se přeci dobrodiní financovat musí. Tak nějak podobně to bylo v Argentině za dob Evity Perón, že zaměstnanci povinně dobrovolně museli odevzdávat část svého výdělku na "loterii", která pak někoho udělala šťastným splněním jeho snu. ČSSD má v plánu ještě razantnější přerozdělování, přičemž nemálo financí zůstane za nehty těch, kteří přerozdělují.

ČSSD vám neřekne, že její plán proti rekordnímu schodku je nulový a že má v plánu při růstu ekonomiky pouze snížit tempo zadlužování (ročního schodku) na polovinu loňského roku, což znamená každoroční nárůst dluhů o další stomiliardu.

Od socialistů se ani nedozvíte, že v roce 2006, kdy česká ekonomika stoupla o 6.8% a nárůst příjmů státního rozpočtu oproti roku předcházejícímu byl bezmála 60 miliard korun, udělali přes tento nárůst socialisté díru do rozpočtu ve výši 100 miliard korun.

Nedozvíte se od nich ani to, že za jejich vlád rapidně stouply mandatorní výdaje, které se teď musí platit stůj co stůj, bez ohledu na to, zda si na ně stát vydělá nebo ne. Rovněž se nedozvíte, že rozcupováním Janotova úsporného balíčku prosadili socialisté přesun 14 miliard z mandatorních výdajů do spotřeby, čímž skrytě navýšili schodek.

Neřeknou vám, že zvýšení daní firmám vede k vyšší nezaměstnanosti a tudíž k vyšším výdajům státu v sociální oblasti v dávkách pro nezaměstnané, které ještě chtějí navyšovat. Také se nedozvíte, že jejich podpora zaměstnanosti formou dotací zahraničním firmám byla krachem, kdy jedno pracovní místo bylo dotováno částkou jeden milion korun a firmy po skončení výhod sbalily krám a šly dál.

Od socialistů se také nedozvíte, že plánované progresívní zdanění se dotkne všech zaměstnanců s platem okolo 22000, tedy s platem pod celostátním průměrem a výnos z tohoto navýšení daní je pouhých pět miliard, a to ještě za ideálních podmínek, že skutečně všichni budou poctivě platit a nikdo neodejde do daňových rájů.

Socialisté vám rovněž neřeknou, jak plánují znovu zřídit Státní plánovací komisi, kde budou sedět vybrané "moudré" hlavy a určovat, jak se máme skvěle tím, že plníme plán výroby korkových zátek na 105%. Také vám neřeknou, že plánované zřízení Úřadu na regulaci cen bude mít za následek pokřivení trhu a je již dopředu jasné, že se takový úřad nezastaví jen u cen energií.

Socialisté toho řekli mnoho, ale je nutné znát i to, co neříkají, či co dokonce zahalují kouřovou clonou. Je jasné, že pokud ČSSD s KSČ(M) získá ve volbách nadpoloviční většinu, budou tyto dvě strany vládnout společně, i když třeba skrytě. 40% členů ČSSD je bývalými komunisty a i když by to znamenalo odliv určitého procenta členské základny, moc bude v rukou bývalého normalizačního kádra a aparátčíka s bolševikem. Může se také stát, že letošní volby mohou být na delší dobu posledními svobodnými.

Historie nás může poučit. V roce 1946 Klement Gottwald v Živnostenských listech rozháněl obavy z kolektivizace a znárodňování. Tehdy mu prý leželo blaho živnostníků na srdci. Co se stalo o dva roky později, víme všichni. Jakmile se dostane moc do rukou komunistů, nebude to dobře. Svých bolševických manýrů a zvrácené ideologie se nezbavili. Bývalý komunista je něco jako bývalý černoch.

Poslouchejme, co nám Lidový dům neříká, abychom pak nebyli překvapeni.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz