Komunista versus homosexuál: Kdo je omyl přírody?
Komunistické dostaveníčko v Olympiku
Nedávno byly v televizním pořadu Reportéři uveřejněny sestřihy z komunistického sjezdu v hotelu Olympik. Velmi poučná to reportáž.
Od mládí jsem vždy tvrdila, že komunistická idea je proti přírodě, odporuje přirozené konkurenci osobností, jedinců a tak likviduje přirozenou selekci, kterou má každý organismus zakódovánu pro zachování druhu.
Včera jsem dospěla ještě k jednomu poznání:
Chování současných politiků, které kritizujeme, které je korupční, zlodějské a pokrytecké, je přirozené. Je daleko přirozenější, než v mnohém upřímný a svým způsobem poctivý projev představitelů komunistických stran.
Když jsem včera s odstupem času opět zaslechla ta mnohokrát slyšená hesla, nadšené tváře, komunisty z cizích zemí dojemně zamačkávající slzu a potlačující dojetí, jásající nad myšlenkou socializmu a věřící v jeho návrat, bylo mi jasné, že tito lidé jsou svým způsobem deviantní, jsou něco jako homosexuálně orientovaná menšina, kterou příroda ve svém omylu produkuje ve třech procentech populace.
Průšvih je jen takový, že homosexuálové nemohou přesvědčit většinovou populaci, aby odvrhla své heterosexuální chutě a následovala jejich příkladu. Komunisté naopak jsou schopni přesvědčit významnou část populace k opětovnému vyznávání této zkreslené myšlenky jen proto, že snaha každého jedince o jakési životní jistoty a o získání jakýchkoli výhod je naprosto přirozená, takže ta podprůměrná masa lidí, která ví, že v soutěži zůstane bez šance se prosadit, uvidí zase hvězdičku naděje získat přilepšení svého údělu v novém rovnostářství a přerozdělování.
Toto nebezpečí tady bude do té doby, než nastolíme nástroje, které by přirozenou dravost prominentů a představitelů zpacifikovaly natolik, že nebude v takové míře a tak zjevně možná a tím je nasměrovali na cestu obecné prospěšnosti. Jejich nepochybně výkonný mozkový potenciál naprosto v souladu s přírodními zákony pracuje především pro sebe a obecné blaho je jen opona, za kterou se jejich majetnická povaha skrývá.
Není se možné na ně proto zlobit. Je to přirozenost každého člověka. Jako existuje homosexuální menšina či komunisticky myslící menšina, je ale také menšina natolik spravedlivá, že za cenu potlačení přirozené lidské hamižnosti a dravosti, popře tuto svou přirozenost, popře svou potřebu hromadění majetku a tím získávání jistot, prosazuje obecné blaho a obětuje se. Tato menšina je hnacím motorem nastolení spravedlivých poměrů a jistotou nezneužití moci. Všichni ostatní i při vysokém myšlenkovém potenciálu budou v pokušení využít příležitosti, kterou nabízí funkce, postavení nebo moc. Je třeba obě tyto skupiny, t.j. zásadovou menšinu a výběr z mozkových špiček té většinové populace dokázat slepit jako tým, který utvoří a nastaví pravidla pro řízení státu a občanů, v něm žijících.
Nepodceňujme dravost většiny a „barterová“ manželství
Tato pravidla ale musí počítat s tou většinou, která svým přirozeným dravým způsobem bojuje o získání výhod, majetku, partnera nebo životního místa.
Tuto vlastnost nesmíme podcenit. Je hlavní silou všeho dění v obyčejném životě, v životě politických stran, v mezinárodních vztazích, ale i ve vztazích mezi blízkými.
Každý, kdo bude získávat neoprávněné výhody bude vnímán jako parazit a dostane se mu, dříve nebo později, zasloužené kritiky, která vyústí v otevřený odpor. Proto také rovnostářský komunizmus nebude nikdy tím spravedlivým režimem, i kdyby hypoteticky byl myšlen „sebeopravdověji“. Vždy se najde velká masa, která si uvědomí jeho parazitický princip a bude tedy pracovat na jeho svržení.
Parazitický způsob existence je možný pouze mezi malými dětmi a rodiči. Manželské vztahy vždy přejdou po počátečním okouzlení sexuální přitažlivostí protějšího pohlaví a následném sexuálním opojení, ve kterém se na možný parazitický způsob soužití pochopitelně ani nevzpomene, v opětovné již rozumné srovnávání, kdo do partnerského vztahu přináší spravedlivý podíl.
Tento podíl nemusí být jen finanční, je také „barterový“. Manžel přinese peníze, manželka zajistí domácnost a sexuální manželův požitek. V okamžiku, kdy ale manžel zjistí, že výměnný obchod je pro něho prodělečný, že nedostává za své finance požitky, odpovídající jeho potřebám v „cenách“, které je ochoten zaplatit, nastává rozkol. Manžel nebo samozřejmě i manželka (aby bylo spravedlivé hodnocení nakupovaných požitků pro oba partnery) začne hodnotit, zda se nenachází jiný subjekt, který mu poskytne „výhodnější cenu a služby“.
V tom případě nastupuje zvažování setrvání v manželském stavu, nastává vzájemná konfrontace, kterou všichni nepochybně známe z manželských rozepří a buď se strany dohodnou na úpravě vzájemného obchodu s přihlédnutím k vzájemné historii, sympatiím, společným majetkům, dětem a perspektivám nebo vše přeroste v otevřený konflikt. Po někdy dramatickém zhodnocení dojde k rozvázání smluvního vztahu nebo jeho pokračování, ale zhusta s novými spravedlivějšími pravidly.
Parazitismus dítěti odpustíme
Totéž se děje ve veřejném životě, ve veřejném mezilidském vztahu. K žádnému člověku na světě nebudeme mít nikdy stejný vztah, jako ke svému dítěti. Dítě je produktem našeho těla, naším pokračováním, jsme ochotni, až na opět přirozenou menšinu, odpustit i jeho nezbytný parazitizmus, někdy až do jeho pokročilého věku. To ale nikdy nedovolíme svému bližnímu, ani manželovi. Proto pozor! Komunizmus podporuje parazity. Na těchto ideových vlnách se opět přirozeně svezou již sice přírodně normální, avšak tedy logicky vypočítaví jedinci, kteří této scestné myšlenky využijí k získání výhod ke svému obohacení nebo pohodlnému životu.
Budeme-li schopni si přiznat podstatu člověka, jako podstatu selektivního zákona přírody, jako lidského živočišného druhu s jeho zakódovaným chováním, budeme se lépe orientovat v současném politickém dění, budeme bez překvapení očekávat jednání všech našich představitelů i jejich okolí. Budeme tedy i schopni předvídat následky všech nastavených pravidel, jejich úskalí a podle toho pravidla upravovat nebo jejich upravení vynucovat.
Hlavně sami musíme bez nereálných očekávání, bez klamavých vizí a utopistických cílů reálně posuzovat, co nám politické strany chtějí nabídnout, co z toho pramení a jaké příležitosti k parazitování to nabízí. Pak asi dospějeme k poznání, že rizikový program a stranu, která ho prosazuje, odmítneme.
Mysleme!!!