Na okraj Otázek Václava Moravce
V předvolebním speciálním vydání Otázek Václava Moravce dne 5. května 2010 vystupovali představitelé pěti politických stran s nadějí na volební úspěch v Praze: David Vodrážka za ODS, Martin Pecina za ČSSD, Karel Schwarzenberg za TOP 09, Radek John za Věci veřejné a Jiří Dolejš za KSČM. Formát pořadu sám o sobě jim neposkytl příliš mnoho možností, aby předvedli hloubku svých názorů, mravní profil, vzdělanost a úroveň politické dovednosti. Neslyšel jsem nic mimořádného: všichni skloňovali označení stejných problémů, s nimiž se budeme muset po volbách vyrovnat, aniž by uvedli srozumitelný recept řešení. Odlišnosti jejich politických koncepcí, pokud vůbec existují, nijak nevynikly. Pokud by mělo sloužit vystoupení představitelů k usměrnění voličských preferencí, a přiznáme-li dojmu z vedoucí osobnosti váhu významného činitele, ovlivňujícího voliče, pak pořad dle mého subjektivního dojmu prospěl především TOP 09 a komunistům.
Oživením pořadu bylo účinkování dvou „osobností regionu“, jimiž byli politoložka prof. Vladimíra Dvořáková a František Janouch. Neznám klíč, podle něhož Česká televize vybírá „osobnosti regionu“, nicméně si v této souvislosti neodpustím poznámku, že mě obecně zaráží péče médií o vytváření aureoly mudrce kolem hlavy Františka Janoucha, absolventa Lomonosovovy university a loajálního funkcionáře KSČ, o jehož postavení vůči Václavu Havlovi se vyjádřil jeden velmi respektovaný novinář slovy: každý Paroubek má svého Kočku. Jeho vystoupení, rozvíjející recesistický nápad na kroužkování posledních čtyř jmen na kandidátce, bylo pouhou ztrátou času. Naproti tomu politoložka prof. Vladimíra Dvořáková uvedla věcný doplněk k mlácení prázdné slámy na téma potlačování korupce, jež předvedli politici: poznamenala, že velkým problémem boje s korupcí je skutečnost, že zatím se nedostal před soud žádný velký korupční případ. Nasvědčuje to nezpůsobilosti orgánů činných v trestním řízení objasňovat tento typ kriminality. Chtěla tím zjevně říci, že beztrestnost korupčního chování podporuje jeho bujení. Na rozvinutí námětu nezbyl čas.
Dotkla se skutečně bolavého místa v soustavě možných protikorupčních opatření. Pokud by byl v pořadu prostor na rozvinutí námětu, logicky by měla padnout otázka po příčinách nízké účinnosti orgánů činných v trestním řízení při potírání korupce. Pokud přijmeme definici, že korupce je zjednávání přednostního přístupu k nedostatkovým hodnotám za jakoukoli protihodnotu, čili že nejde pouze o ovlivnění postavení penězi, pak se následně dopracujeme k pochybnosti, zda mohou být účinné orgány, které samy nejsou odolné proti korupčním vlivům.
Ryba smrdí od hlavy, a tou je v tomto případě státní zastupitelství. Nechci idealizovat poměry v policii, nicméně dostanou-li policisté zadání, nezbývá jim, než pátrat a shromažďovat důkazy. Dozor nad nimi vykonává státní zastupitelství a v konečné fázi vyhodnocuje důkazy a rozhoduje, jak s nimi naložit. Je v moci státních zástupců podat obžalobu, případ odebrat policejní součásti a přikázat jiné, nebo zastavit trestní stíhání. Rozhodují za zavřenými dveřmi a účinnost opravných nástrojů proti jejich rozhodnutí je nízká. Ministr Martina Pecina nedávno uvedl v mediálním vystoupení, že si policisté stěžují, že je někdy státní zástupci brzdí. Stížnosti policistů jsou někdy výmluvami, ale jindy jsou oprávněné. Příčinou negativních zásahů státních zástupců do vyšetřování může někdy být nezvládnutí řemesla nebo pohodlnost až lenost, ale mohou to také být výsledky korupčního vlivu. A orgán, který sám není způsobilý ubránit se korupčnímu tlaku na své jednání, nemůže být úspěšný v potírání korupce.
V tomto případě je situace o to vážnější, že státní zastupitelství má mnoho možností k zastření svých pochybení a opravné prostředky proti jeho vadným rozhodnutím jsou málo účinné. Proto je velmi obtížné zjistit, jaké byly pravé příčiny zastavení trestního stíhání v případech, kdy vzniklo podezření z korupce.
Názorným příkladem zásahu do vyšetřování, jenž vzbuzuje podezření z politické korupce, je neblaze proslulý zásah NSZ do kauzy Jiřího Čunka. Ale všechny pokusy dosáhnout prověření podezření nástroji trestního řízení v tomto případě ztroskotaly, neboť vyšetřování dozorují kolegové a podřízení podezřelých a kapři si přece nevypustí rybník. Ochranu vykonavatelům zásahu v počáteční fázi poskytl exministr Jiří Pospíšil, který nechal vydat výklad o právní čistotě použitého postupu a odmítl několik podnětů ke stížnosti pro porušení zákona. Na jeho „záslužné“ počínání navázala jeho nástupkyně, paní ministryně Daniela Kovářová, která úspěšnou stížností pro porušení zákona proti dvěma bezvýznamným počátečním usnesením dozorového státního zástupce vyvolala dojem, že odebrání a přikázání kauzy Jiřího Čunka těsně před podáním obžaloby je právnicky čisté.
Našly by se i jiné případy, v nichž státní zastupitelství zvýhodňovalo podezřelé, a nelze se zbavit dojmu, že jednalo pod nějakým tlakem, nebo pod vlivem slibu protihodnoty. Prověření podezření je téměř nemožné, protože nad činností policie vykonávají dozor kolegové podezřelých.
Vyšlo 6.5.2010 na Politikonu jako 316. sloupek
martin.stin@seznam.cz