Každá propaganda využívá dualistických prostředků. Bojuje za něco, po čem lidé touží a zároveň bojuje i proti někomu, kdo jim v naplnění představ brání. Vrcholem propagandy je obraz vůdce, který je vlídný, moudrý, laskavý, má porozumění pro potřeby pracujících lidí, miluje děti a staré lidi. Časopisy a propagační materiály jsou plné scén z vůdcova života.

Lenin se nechal zvěčnit na bruslích, u sbírání hub nebo s milovaným psem Aidou. Hitler zase s pejskem Blondym, s dětmi svého přítele Goebbelse či na lyžích. Stalin zase s pionýrkou v náruči, ale i jako rozhodný velitel nad válečnou mapou.

Jiří Paroubek se na svých stránkách prezentuje jako milý muž, který podepisuje dětem míč, s horníky sfárá do dolu, rozmlouvá s pracujícími ve výrobním družstvu Drutěva, nebo jak pózuje s milující manželkou po boku.

Všechny totalitní režimy při uchvacování moci vyhlašují plno velkých cílů a líbivých slibů. Jedním z hlavních cílů propagandy je vytvořit nereálný svět. Přesvědčuje občany, že fikce je reálná, všechno ze slibovaného se naplní. Jenom je potřeba to vidět, čili umět se dívat. A kdo to nevidí, nahlíží kolem sebe z nepřátelských pozic.

Předvolební propaganda ČSSD, v níž figurují zaplacení gratulanti s růžemi, dánští komparzisté či rakouské dálnice vydávající se za české, odhaluje tvář současné sociální demokracie, která používá podobné prostředky a rekvizity jako například komunistická propaganda. Zatím jde o předvolební boj. Kam až je ČSSD v propagandě schopna zajít, pokud vyhraje volby? A jakou Potěmkiádu nám Paroubek předvede, pokud bude usilovat o prezidentské křeslo?

Napsal Petr Kubát pro http://www.blog,idnes.cz