Rozhlédněme se kolem sebe. Jednotkou úspěchu politika má býti spokojenost jím stvořeného a všude protěžovaného průměrného “obyčejného občana”, který se má shlukovat v tlupách zvaných lid. Dle mediálního pseudosvěta poté údajně politik pracuje pro blaho onoho lidu a lid nadšeně buduje společnost, kterou mu politik narýsuje ve svém volebním programu. Jaká je však realita?

Lidská společnost je stejná jako před tisícovkami let. Složená z jedinců, kteří již sice nemusí podstupovat každodenní boj o přežití s matkou přírodou, ale postata jejich konání zůstala stejná. Při vynaložení co nejmenší energie, co nejvíce naplnit svoje panděro. Bolševická utopistická evangelia o kolektivním hospodaření a odměňování každého dle jeho potřeb prostě nikdy fungovat nebudou. Přesto je ve stále větší míře politické elity používají, pravda, dnes malinko jinak zabalené do vzletných frází o nutnosti sociálního smíru a pomoci potřebným.

Pojem sociální stát se takto stal novodobým zaklínadlem. Dávno už není synonymem nezištné pomoci zdravotně postiženým či lidem s dočasným osobním problémem. Je mantrou ideologů moci, kteří se díky ní propracovali k “nevysychajícímu” zdroji veřejných peněz, ze kterého stále více a stále více beztrestně odčerpávají do vlastních kapes. Veškerá činnost politických elit vede k legalizování co největší míry státního loupežnictví systémem naprosto neprůhledné daňové soustavy a k co největšímu zákonnému pokrytí beztrestnosti jednotlivců, kteří se na bezostyšném okrádání vlastních občanů podílejí.

Proto byl mediálně stvořen “obyčejný občan”. Průměrná šedá myš bez tváře, minulosti i budoucnosti. Poživačný primitiv, kterého prý zajímá jen naplnění nákupního košíku hromadou ekonomicky optimalizovaných potravinových náhražek bez chuti a zapnutí televizoru s dalším nekonečným seriálem ve stylu mýdlové opery po víkendovém výletě do hyperchrámu spotřeby na okraji města. Intelektuálně plachá ovce, která pro otevřený lahváč z akce nebo novou šusťákovku od pana Wonga zapomíná na smysl pro ni tak těžko vysvětlitelných a uchopitelných pojmů jako je svoboda, hrdost či svědomí.

Vypadá to, že současná vládnoucí věrchuška má o svých “poddaných” velmi špatné mínění. Naházela je všechny do jednoho pytle nesvéprávných kreténů, kteří potřebují dnes a denně nové stovky vyhlášek, nařízení a zákonů, bez kterých by nebyli schopni si ani umýt ruce či vytřít pozadí. K tomu přidala navíc tisícovky státních dohližitelů, ozbrojených drábů a rozhodců bez odpovědnosti, kteří kontrolují bezpodmínečné dodržování někdy i vzájemně si odporujících nesmyslů, ve kterých se jistě nevyzná ani sám jejich předkladatel se zákonodárnou pravomocí.

Nad tím vším bdí zarudlé oko politicky korektního tisku.

Médiím vévodí zprávy o odhalených bradavkách Agáty Hanychové, vypitých láhvích Ivety Bartošové či podobně interesantních tématech. Občas se s lokajskou úctou po soudružsku konstruktivně šťouchne do některého z mocipánů u koryta a s náhle nabytou odvahou se nakope do pozadí politické mrtvoly. Podstata problémů se však neřeší a zřejmě už ani nebude.

Neboť ...

Pokud se podivujete nad nehorázností daňové džungle, kde vás stát skrytě okrádá až o tři čtvrtiny vašich poctivě vydělaných peněz, pokud napíšete něco o tom, že se dalším navyšováním daňové povinnosti blížíme komunistické 100% dani, tedy všechno bude všech a každému dle jeho potřeb dle posouzení ÚV vítězné partaje, jste označen za asociála či dokonce za duševně chorého.

Pokud někde řeknete, že cigán ukradl flašku rumu, budete obviněn z rasismu a xenofobie, neboť prý tomu chudákovi nedala společnost šanci se řádně vzdělávat, poté se dále uplatnit a lahev si normálně koupit.

Starostka Janáčková se musí omlouvat pomalu i za to, že umožňuje v rámci možností slušné bydlení lidem, kteří se nechtějí přispůsobit nikomu a ničemu, hlavně ne normálnímu pracovnímu procesu.

Člověk, který věnuje veškeré svoje úsilí k vybudování soukromé firmy a vytváří pracovní místa je skandalizován jako zbohatlík, podvodník, zloděj a vykořisťovatel, neboť zcela jistě neodvádí státu do halíře veškeré předepsané výpalné a místo vyplácení řádných mezd lítá soukromým tryskáčem dvakrát týdně na Seychelly.

Úředník rozhodující o státních zakázkách za miliardy korun, které dle platných zákonů stát odebral zbytku pracujících a hodnoty vytvářejícíh občanů, jen zcela náhodou získal báječné akcie, které během pár měsíců může prodat za desítky miliónů, manželka podobného úředníka vydělává stejné peníze se svojí malinkou konzultační firmou a rychlokvašená akciovka třetího zase podobně úspěšně obchoduje s nalepením pár plakátů či vytvořením jednoduché stránky na webu. Poukázáním na tyto skutečnosti se stáváte hloupým a neschopným závistivcem, neboť vše je přece dle zákona a vy také máte možnost státi se vyvoleným parazitem.

Kam to všechno spěje? Jak dlouho ještě ze sebe necháme dělat státo tupých ovcí, o kterém si naši předvolebně zaneprázdnění partajfýreří myslí, že za bečku planých a nereálných slibů půjde dobrovolně na porážku? Jak dlouho ještě budeme tolerovat zákonem posvěcené okrádání pracovitých lidí, když je evidentní, že téměř pětina těchto peněz jde do soukromých kapes přerozdělovačů? Kam až necháme zajít sociálněbolševické choutky po absolutním zdanění, když dnes už tolerujeme na všech možných poplatcích, odvodech a daních více jak 70%?

Kdy se konečně od některého vládního panáka dozvíme, že banda nepřizpůsobivých parazitů na sociálních dávkách dostane jen minimum na přežití, že pozitvní diskriminace je nesmysl pro obhájení existence nesmyslných, státem dotovaných, organizací, že úředníci budou mít hmotnou odpovědnost za svoje skutky a poslanci imunitu jen na projevy v parlamentu? Kdy uslyšíme, že daně mohou býti daleko menší, neboť malý a výkonný státní aparát nebude přerozdělovat vybrané peníze na tisíce zbytečností, ze kterých si společenství vyvolených udělalo báječné živnosti? Bude to po totálním krachu tohoto novodobého eurosocialismu s "politicky korektní" tváří nebo dříve dostane rozum většina národa a vyhledá svoje reprezentanty jinak či jinde než dnes?