Od toho člověka musela dát Nejvyšší bytost ruce definitivně pryč. Jinak by neztratil poslední zbytky soudnosti. V sobotu jsem z jeho slov málem spadl ze židle.
Četl jsem totiž jeho rozhovor v Právu. Doporučuji, aby si jej přečetli všichni dostupní psychiatři. I laikovi musí být diagnóza zřejmá. Pouhý psycholog už si s tím neporadí. Kromě lží, překrucování a nesrozumitelných formulací tentokrát začal spontánně karikovat sám sebe. Karikatura spočívá jak známo v tom, že se zvýrazní nějaká chatakteristická nepříliš lichotivá vlastnost. A Paroubek dokázal to, před čím mají strach všichni pozemští imitátoři, kteří jej odmítají parodovat. Nejsou totiž z Marsu. Avšak Paroubek tentokrát překonal sám sebe.
Paroubek na mě - a všechny co znám - působí jako vykopávka z reálného socialismu. Jeho projevy se dají svou prefabrikovanou normalizační mluvou přirovnat k projevům Milouše Jakeše v Červeném Hrádku. Pokud tedy zrovna nezvolí formu o obsah okoukaný od Klementa Gottwalda, což předvedl po prohraných parlamentních volbách. Už jednou jsem napsal, že při tom používá dikci, jako by Miroslav Štěpán neblahé paměti hovořil přes firemní amplióny v předrevoluční ČKD, než jej vypískali. Přidejme k tomu jeho stále nasupený výraz a upocený vzhled a negativní dojem na posluchače je zaručen.
A tento člověk v rozhovoru v sobotním Právu k plánované debatě s Nečasem prohlásil: „Myslím, že budu dobře připraven a že pokud jde o debaty, tak v této zemi není nikdo, kdo se mně vyrovná. A to říkám bez jakékoliv zbytečné neskromnosti...“
Bože můj pohanský! Takový fór by nevypustil ani Krampol. Na pochybnost tazatele, že se označuje za nejlepšího řečníka odpověděl: „Když něco umím, tak se to nestydím říct.“
Tento nabubřelý výkvět rétoriky v rozhovoru dvakrát o Nečasovi bez odpovídající souvislosti plácl naučenou frázi: „...k tomu není moc zapotřebí“. Ze smyslu se nedá ani odvodit, zda měl na mysli – pokud tedy lze u Paroubka něco takového očekávat – „moc“ ve smyslu „síly“ nebo ve významu „mnoho“. Tento obrat se verbálnímu přeborníkovi zalíbil natolik, že jej zopakoval ještě jednou. Ani v jednom případě to v daném kontextu smysl nemělo žádný, byla to jen nicneříkající vata, za níž bylo cítit pouze averzi k novému soupeři.
Mistr světa v řečnění pokračoval: „Také jsem Nečase vyzval, aby některé věci v rámci strany dočistil, což je případ místopředsedy Ivana Langra.“ Ten člověk pozbyl soudnosti. Ne, že bych se chtěl Íčka nějak zastávat, ale úkolování politického soupeře, dokonce v pěti bodech, to už je na hlavu. Mohl by si zamést před vlastním prahem a „dočistit“ Pecinu. Ale vnímáte ty subtilní lingvistické výrazy na úrovni debaty IV. cenové skupiny někde - a někdy! - v RaJi?
Aby všem dokázal, že je opravdu nejzářivější hvězdou ve vyjadřování, Paroubek o kousek dál sděluje: „Pokud se ODS bude chovat sebezáchovně, tak její lídr bude muset situaci dočistit, například o Langra.“ Pestrost jeho vyjadřování opravdu nemá obdoby. Je vidět, že Paroubek je dědicem a pohrobkem všech čistek. ČSSD by se měla dočistit od Paroubka, ať nedělá ostudu.
Kromě dalších nesmyslů, co v tom celostránkovém, ale zcela prázdném rozhovoru, kromě své nabubřelosti, nadutosti, ješitnosti a plebejského hrubiánství předvedl, byla i jeho bezpáteřnost, když jediným kritériem jeho konání je stranický a potažmo osobní prospěch. Doložil to tímto usvědčujícím výpadem: „Pokud by Nečas se mnou šel do zítřejší debaty, tak jsem byl ochoten přijmout jeden z nich (z návrhů ODS, pozn. autora), tedy že by řízením resortu životního prostředí byl pověřen premiér. Mohl mít vyřešený problém.“ Já myslím, že všichni vidí tu amorálnost spojování věcného problému fungování vlády s nějakým stranickým čechráním peří a termíny televizních agitací. Navíc Nečas jasně řekl, že Velikonoce pro něj jsou důležitější než nějaké debaty.
Aby tomu debatní mistr nasadil korunu, tak Nečasovi vzkázal, že na jednání u Fischera nepůjde on sám veledůležitý, nepoctí jej svou vzácnou přítomností, ale pošle tam jen jednoho z místopředsedů ČSSD. Nečas si prý nezasluhuje zvláštní ohledy. Ten člověk žije mimo realitu. Neuvědomuje si, že obsazení ministerských postů v existující vládě je věcí premiéra a prezidenta. Být Nečasem, tak dám od té vlády, kde mají většinu socani, ruce pryč a nebudu opakovat Topolánkovu chybu, že se jí vůbec zúčastnil.
Paroubek je to nejhorší, co naše politika vygenerovala. Navíc se začíná chovat jako poloviční blázen, alespoň v tom ohledu, že jeho chorobná nadutost nemá reálný poklad. Vzpomeňme na poslání od Nejvyšší bytosti, nejzářivější hvězdu nebo na to, jak se právě on pasoval na spasitele českého sportu. To vyjádření, že se mu v debatách nemůže nikdo rovnat, zapadá jen do této diagnózy.
Pokud přesto všechno jej Češi budou schopni zvolit, aby se stal premiérem, pak se Topolánek na téma Čechů pro časopis LUI vyjádřil ještě velmi ohleduplně, shovívavě a laskavě. A to mám knedlo-vepřo-zelo rád.
Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz