Proč je Nečas pro ODS dobrou volbou
Předesílám, že nejsem s Petrem Nečasem osobní kamarád. Několikrát jsme se spolu uvnitř ODS názorově i politicky střetli. V roce 2002, po odchodu Václava Klause, jsme se utkali o funkci předsedy ODS. Když se Nečas v roce 2004 a 2006 ucházel o křeslo prvního místopředsedy ODS, ani jednou jsem ho nevolil.
Nečas je bytostný konzervativec (v nejlepším smyslu slova), já ne. Naposledy jsme se lišili a lišíme i v názoru na nutnost odchodu Mirka Topolánka z funkce volebního lídra a předsedy ODS. Přesto, nebo právě proto, chci shrnout, proč se domnívám, že za dané situace je Petr Nečas pro ODS dobrou – a vlastně jedinou možnou – volbou.
Jako jeho klady novináři zpravidla vyzdvihují jeho bezúhonnost, pracovitost, neokázalý a slušný životní styl, schopnost odolat lobbyistickým tlakům či povrchním pozlátkům politického života. To vše je bezesporu pravda a v záplavě politiků, vyznačujících se pravým opakem řečeného, působí tyto Nečasovy vlastnosti osvěžujícím dojmem. Myslím, že mu mohou získat sympatie alespoň části pravicově orientované voličské veřejnosti, která právě takové vlastnosti u „svých“ politiků zoufale postrádá a která možná právě proto ODS opustila.
Na druhé straně je mu vytýkán údajný nedostatek charismatu, jisté „sucharství“ a jakási opatrnost či dokonce nedostatek kuráže. To je ale podle mého názoru omyl. Doporučuji všem, aby si pustili na videu některý z Nečasových projevů třeba na kongresech či ideových konferencích ODS. Nejen že jsou po formální i obsahové stránce profesionálně vystavěny, ale mají v sobě i patřičný náboj a nutné mediální zkratky, které jsou s to přimět publikum ke spontánnímu potlesku třeba i uprostřed řeči. Sice nedělá vtipy a la Mirek Topolánek, to ale vůbec neznamená, že neumí být zábavný – ovšem spíše „anglickým“ typem humoru, než českou „lidovkou“. Stejně tak stará historka o tom, jak v roce 1997 napřed vzal a pak odmítl funkci ministra vnitra, dnes už nevypovídá vůbec o ničem a rozhodně ne o nedostatku odvahy. Spíše než opatrného či málo kurážného politika vidím Petra Nečase jako politika rozvážného, který nedělá zbrklé kroky, který ví, že v politice se vyplatí čekat a že je také zapotřebí být v pravý čas na pravém místě. Na tom ale není vůbec nic špatného, naopak – bez této schopnosti každý v politice velmi brzy skončí.
Nečas ovšem disponuje několika dalšími kvalitami, o kterých se mnoho nepíše ani nemluví, ale určitě stojí za více než letmou zmínku. Především je to sečtělý a vzdělaný člověk s širokým politickým rozhledem, který má nejen podrobně nastudované různé klasiky a ekonomickou, politologickou a historickou teorii a fakta, ale neustále v tomto „sebevzdělávání“ pokračuje (o tom, že hovoří plynně anglicky, je snad zbytečné se zmiňovat). Skoro si troufám říci, že po Klausovi je Nečas v tomto směru nejlépe vybaveným politikem ODS. Z toho také pramení jeho vnitřní integrita a srozumitelný a věrohodný „světový názor“. Dále – Nečas zná ODS od A až do Z a zase zpátky (vždyt´ je jejím zakládajícím členem) a ví o všech problémech a slabých místech ODS na místní, oblastní i regionální úrovni i o jejich příčinách. A konečně – umí být loajální, nehrát na sebe (či jenom na sebe), ale kopat za celý tým, za svou značku. To je hodnota v politice často podceňovaná a přehlížená, ale bez ní žádná politická strana nemůže dlouhodobě existovat a přežít.
Toto není a neměl být chvalozpěv na Petra Nečase. Jen pokus doplnit jeho mediální portrét pohledem spolustraníka, který jej měl možnost dlouhá léta sledovat, přes názorové rozdíly si jej váží a věří, že může být úspěšným lídrem ODS.
Jan Zahradil
Autor je europoslanec za ODS.