Co je příčinou “grandiózního” úspěchu bývalého národněfrontovního aparátčíka, který v oficiálních sdělovacích prostředcích totalitní ČSSR opěvoval Vítězný únor 1948, velmi dobře si rozuměl s agenty StB, kterým pod krycím jménem Roko předával jistě velmi interesantní hodnocení svých spolupracovníků a poměrů ve společnosti, či se mu pro jeho pracovní postupy ve státním podniku RaJ všeobecně říkalo Šuplík?

Co uchvacuje velkou část populace na osobnosti, která ani zdaleka není synonymem antického ideálu krásy, intelektuálního gejzíru myšlenek či alespoň charismatického revolucionáře? Proč tento, i cenou obdařený, klasický papaláš, spolehlivě vítězí se svojí populistickou stranou v průzkumech veřejného mínění a vede ji k volebnímu vítězství, jenž má zazářit jako nejjasnější hvězda?

Proč vlastně jeho symatizantům nevadí jeho podpásové útoky na oponenty, demagogické lži, potěmkinovské sliby či účelové názorové veletoče? Co očekávají od politické figury, která není schopna dodržet vyřčené, ba i psané, dohody na domácí i mezinárodní úrovni? Jak je možné, že při každé zmínce o nějakém problému Jiřího Paroubka se místo věcné diskuse k tématu rozezní ze strany jeho příznivců jen afektovaný pokřik o Topolánkovi, modrých zlodějích a jejich daleko horších skutcích?

Vysvětlení je prosté. Celá ČSSD těží z kořenů naší komunisty ovládané minulosti a myšlenkového vzorce bolševiky vštěpovaného do hlav porobeného obyvatelstva. Ikonou všeho zla je zbohatlický vykořisťovatel tyjící z potu a dřiny chudáka. Proto je správné, že někdo (tedy Jiří Paroubek) těm hnusným buržoustům jejich nakradený (sic!) majetek sebere a přerozdělí jej mezi ty méně zdatné, méně úspěšné a převážně opravdové práci se vyhýbající “obyčejné” občany.

Ano, takto jednoduše lze manipulovat s většinou české populace, neboť tato je složena ze zastydlých milovníků socialismu a jeho pevného řádu se sociálními jistotami. Paroubkova partaj jim k tomu dává možnost jakéhosi pofidérního oddělení se od nejhorších bolševických kreatur spojených s nomenklaturou KSČ a jejich oficiálních následníků v KSČM.

Jiří Paroubek tedy vítězí na politickém kolbišti současnosti bez větších problémů. Najatá agentura mu připraví pár jednoduchých reklamních sloganů, které jeho věrní opakují do naprostého vyčerpání vždy a všude. Není třeba faktických rozborů, relevantních argumentů, historických analýz ani reálných statistických čísel. Na vše platí prvoplánová mantra o sociální rovnosti a spravedlnosti, kterou již dávno vymysleli a aplikovali jiní “borci” v rudém tričku. Paroubek jej jen umně schovává pod oranžovou šálou a pláštíkem evropské socialistické internacionály.

Pevně však věřím v dobré jádro českého národa. Pevně věřím, že lidí, kteří nehýkají nadšením při každé zmínce o potřebě vyššího zdanění, většího přerozdělování, čerpání dotací, grantech EU, zvýšených sociálních dávkách, třináctých důchodech, dluzích, co se neplatí, zdrojích, které jsou, státních regulacích volného trhu, dalších zbytečných úřednících kontrolujících sport, internet, zahnutí banánů či sluneční svit a podobných výmyslech, je pořád ještě dosti.

Pevně věřím, že tato, v současnosti bohužel stále menšina, dokáže svými postoji a jednáním cestu Jiřího Paroubka k plíživému obnovení socialismu v naší zemi ještě důkladně znepříjemnit. Pevně věřím, že nebudu muset za pár let akceptovat fakt o jeho zvolení presidentem ČR. Pevně věřím, že se nakonec natolik znemožní on i celá jeho popdemagogická partaj, že se vrátíme na cestu svobody, odpovědnosti a volného trhu s rovnými šancemi pro všechny.

Možná to bude ve chvíli, kdy Sobotka opět přizná, že volební sliby nebyly zasazeny do reálného rámce, možná tehdy, až dojde na řešení otázky ohledně naší kooperace v silách NATO a Zaorálkovského zbabělého odmítání, možná tehdy, až Škromach nevysvětlí proč nechodí státní starobní důchody, možná tehdy, až nás budou léčit doktoři z Asie, ošetřovat setřičky z afrického kontinentu a MuDr. Ráth bude stále vymýšlet novou a novou koncepci zdravotníctví zadarmo, možná to bude tehdy, až si i zbožňovatelé samojediného předsedissima Jiřího Paroubka uvědomí, že peníze jim nedává on ani jeho parta, ale musel je někdo před tím vydělat, pak mu je musel někdo sebrat, přerozdělit, něco si ponechat za tuto “záslužnou” činnost a za zbyteček si koupit volební hlas.

Jenomže to zřejmě ještě bude nějaký čas trvat. Zatím platí věta z titulku tohoto článku. Většina Čechů si přeje socialismus, byť se to neodvažují veřejně takto přímo nazvat a málokdy se k tomu vůbec otevřeně přihlásí. Přejí si návrat do komunistického koncentráku plného jistot a všeobecně rozdělené bídy, kde se nikdo nemusí příliš snažit, přičemž ke spokojenosti stačí uplatit řezníka či zelináře a jednou za pětiletku vyjet do Jugošky. Paroubek se jim svoji rétorikou a svými činy naprosto dokonale trefil do noty. Vypadá, jedná, mluví a slibuje jako absolutní zhmotnění onoho nostalgického bolševickopapaláškého snu.