Paroubek na válečné stezce
Jistě jste si toho také všimli. Jiří Paroubek opět bojuje, tentokráte na billboardech. On bojovat musí, a to i tehdy, když není s kým nebo proti čemu. Nějaký cíl si vždy najde.
Paradoxem je, že politika Paroubkovy strany jde přesně proti těm, jichž má plná ústa. Je sice hezké, že první mu socialistovi tak leží na srdci blaho nízkopříjmových skupin, ale jím hlásané kroky mohou z velké části přiblížit právě tyto skupiny blíže k propasti a s nimi i celý zbytek národa. Propast se jmenuje státní bankrot.
Mateřská se snížila na úroveň, na které byla před loňským rokem. Důchodci na celosvětové krizi netratili, mají svůj příjem jistý a ceny potravin zůstaly stejné, a to i přes navýšení DPH o jedno procento. Kvůli poplatkům ve zdravotnictví nikdo neumřel a zvěsti o tom, jak se lékaři starají v první řadě o to, zda pacientových třicet korun než ho začnou ošetřovat se ukázaly jako poplašné zprávy.
Musím se ptát, co vlastně tyto skupiny obyvatel Paroubkovi udělaly, že je chce tak trestat? Každé rozhazování již tak na dluh půjčených peněz jen zvyšuje zadlužení a přivádí státní pokladnu do nezáviděníhodné situace.
Pro důchodce je určitě příjemné, že dostanou jednorázový příspěvek 2400 korun, ale tato legrace přijde bratru na tři miliardy korun, přičemž efekt pro stát je nulový. I navrácení mateřské na zvýšenou úroveň přijde asi na dvě miliardy a i když pomůže rodinám s malými dětmi, pro stát je efekt opět prakticky nulový.
Samostatnou kapitolou jsou poplatky ve zdravotnictví. Na poplatcích se vybralo za rok cca 5 miliard a dalších pět miliard ušetřilo na lécích, protože se nemocným vyplatilo koupit si laciné léky za hotové a nenechat si je proplatit zdravotní pojišťovnou.
Těchto deset miliard teď bude ve zdravotnictví chybět. Tato suma přitom pomohla zkrátit čekací doby na operace pomohla vyléčit ty pacienty, jejichž léčba by byla dříve příliš nákladná na to, aby se uskutečnila a mohly se díky operacím zachránit lidé, kteří by jinak zemřeli.
Pro Paroubkovy boys zvýšené výdaje nic neznamenají. Prý se více vybere na daních od obyvatel i od firem. Jenže právě tímto postupem se zvyšuje nezaměstnanost a tím pádem se opět navyšují výdaje státu. Prý je to zanedbatelná částka. Jenže v takové situaci, v jaké se nacházíme, může i "zanedbatelná částka" přispět ke státnímu bankrotu.
Socialisté stále volají po euru, které nás prý spasí od všeho zlého. V Řecku se eurem platí a stejně se tento stát potácí na hranici bankrotu a výsledkem je razantní šetření na všech frontách, především na výdajové stránce. Pokud se ale budou naši socialisté stále snažit prosadit další a další "zanedbatelné částky", pak se ani toho eura nedočkáme, i když by to asi vůbec žádná škoda nebyla.
Socialisté neumí řešit přebujelé výdaje, naopak se snaží utratit i to, co se teprve vydělá za rok, za dva, za deset... Propad HDP způsobený krizí je vysoký a je jednoznačně lží Paroubka a jeho blízkých spolupracovníků, pokud obviňují Topolánka a Kalouska z rekordního schodku. Při stejné logice by totiž mohla být obviněna něměcká kacléřka Merkelová společně s německými socialisty za propad HDP vyšší než bylo v případě Česka.
Řešením není navýšení přímých daní, ale naopak v ponechání peněz lidem a popřípadě zvšení daní nepřímých. Pokud se má investovat, tak do věcí, které mají smysl a které budou pro stát přínosem, například infrastruktura nebo vzdělání. Ale to bychom chtěli od našich bojujících socialistů mnoho. Oni raději zase na dluh uplatí voliče penězi do spotřeby.
Socialistům je jedno, že novorozeňata, jejichž maminky dostanou vyšší mateřskou bodou v budoucnu splácet oranžový dluh, je jim jedno, že důchodci utratí 2400 korun za sladkosti pro vnoučata nebo je jednoduše schovají do štrozoku, přičemž jim to nijak nepomůže a už vůbec jim je jedno, že sice lidé "ušetří" třicet korun, ale budou kvůli tomu umírat lidé. Socialisté totiž myslí jen na jedno. Na zisk co největší moci a ovládání finančních toků, aby jim mohlo co nejvíce zůstat za nehty. Příklad Stanislava Grosse je více než výmluvný.
Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz