ČSSD je v permanentní volební kampani a neustále musí proti někomu bojovat, i když se jedná o vzpomínkovou akci typu 17. listopadu. Skutečnost, že Jiří Paroubek položil velký věnec do míst, kde byli před dvaceti lety brutálně zmláceni studenti komunistickou Veřejnou (ne)bezpečností, se člověku znalému místních poměrů musí jevit jako hodně špatný vtip.

Máme demokracii, po které jsme tak toužili, můžeme volně cestovat po světě a jediným limitem je dostatek financí. Každý můžeme dle libosti říkat otevřeně své názory beze strachu, že nás za ně někdo udá a dojde si pro nás STB a skončíme ve vězení. Samozřejmě i demokracie má své mantinely a nesmí dojít k porušení zákona například rasistickými výlevy nebo propagací hnutí směřujících k potlačení práv a svobod.

Přesně pro takovou demokracii byli před dvaceti lety zbiti studenti na Národní třídě. Zatímco se komunistické režimy v sousedních státech hroutily jako domečky z karet, u nás jsme stále byli svým vedením státu věrnými patolízaly Moskvy. Komunisté zde vytvořili hierarchii v níž nezáleželo na vašich schopnostech a dovednostech, ale hlavně na skutečnosti, zda jste majitelem rudé knížky a jak moc se "uvědoměle" a "politicky" angažujete.

Z prověřených kádrů se stávali funkcionáři, z prověřených kádrů se stávali (dnes bychom řekli managementy firem) vedoucí pracovníci státních podniků, z prověřených kádrů se stávala kasta vyvolených, která si byla rovnější než zbytek národa. Na to, aby někdo pronikl na významný post musel tedy být majitelem rudé knížky a nebyl-li, pak musel být o to angažovanější a kovanější, i když šlo o člena vedení strany z jednotné kandidátky Národní fronty, kterou byla i ČSS.

Jiří Paroubek byl takovým kádrem, aparátčíkem, chcete-li. V roce 1978 velebil v tisku výročí Vítězného února, jak je "pro nás, mladé, stále výzvou." Krátce na to pronikl do vedení Československé strany socialistické a zanedlouho se stal náměstkem v pražském RaJi. Zkrátka prověřený a kovaný kádr jak se patří.

Byl jedním z těch, kteří předchozí režim podporovali a byl jedním z těch, který komunistický systém pomáhali budovat a utužovat. Pokud se pozorně zaposloucháme do některého z Paroubových projevů, objeví se dikce a argumentace typického normalizačního aparátčíka. V každém projevu musí zaznít nelichotivá zmínka o ideovém protivníkovi a zmínka o tom, jak ČSSD dělá vše dobře. Zkuste si  to porovnat s projevy komunistických pohlavárů z dob totality. Naleznete totéž.

Je výsměchem, že dvacáté výročí 17. listopadu bylo našimy socialisty zneužito k tradiční politické konfrontaci, která snad už neoddělitelně k paroubkovské ČSSD patří. Zatímco jiní oslovení, řečníci i političtí protagonisté mluvili o 17. listopadu a zamýšleli se směrem k budoucnosti, Jiří Paroubek použil výročí ke své vlastní propagaci, kdy jakoby navazoval na dobu před dvaceti lety a snažil se vzbudit dojem, že ČSSD je pokračovatelkou listopadových dní, ideí a diskusí, jako by ČSSD stála za pádem komunistů v roce 1989 a jako by to vše bylo Paroubovým dílem.

Cožpak o to, pro někoho to je věrohodné, ale pokud jde položit věnec k památníku bývalý totalitní funkcionář, který je navíc podezříván ze spolupráce s STB, předseda strany mající ve svých řadách zhruba 40% bývalých komunistů, kteří po listopadu jen vyměnili rudou hvězdu za rudou růži, je to spíše políček těm zmláceným na tomto místě. Jako by tam šel položit věnec člen komunistického politbyra.

Jiří Paroubek si navíc v den výročí ušil z ostudy sako jak od Biľaka. Herec Michal Pavlata hovořil na konferenci v Senátu o ČSSD jako o porodní bábě komunismu. Jiří Paroubek pln zloby začal vypouštět slova o tom, jak byl Josef Pavlata (bratr herce Michala, který na zmíněné konferenci vůbec nebyl, což Jiří Paroubek absolutně nezaregistroval) v době totality odsouzen za rozkrádání majetku.

Josef Pavlata byl skutečně v komunistickém vězení, ale proto, že pomáhal vystupovat zakázaným kapelám v kulturních střediscích. Soudruzi na něj použili paragraf o nedovoleném podnikání, který použili například i proti Jazzové sekci. Jiří Paroubek by si měl nejprve zjistit, kdo onen výrok o porodní bábě komunismu vůbec pronesl, než vypustí do světa slova o uvěznění za rozkrádání ověřit si, zač byl ten který člověk komunisty skutečně trestán a vůbec ze všeho nejdříve by si měl nastudovat historii strany, jejíž je předsedou.

Škoda pro Jiřího Paroubka, že jaksi na veřejnosti neplatí to, co platí uvnitř ČSSD, a to, že předseda má vždycky pravdu. Kdyby si totiž historii své strany zjistil, pak by věděl, že komunisté byli radikálním menšinovým křídlem tehdejší Československé sociálně demokratické strany dělnické a v roce 1921, rok po vyhraných volbách se komunisté od své matky ČSDSD odtrhli, aby ji po 27 letech spolkli. Ale to bychom chtěli od Jiřího Paroubka mnoho.

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz