Papež: Bližší Alláh než antikoncepce?
V zrcadle čerstvé papežovy smrti si můžeme všimnout jakési náhlé celosvětové „náboženské solidarity”. Na papežův pohřeb se často chystají i vyloženě obskurní postavičky světové politické a náboženské obce. Kondolence posílají do Vatikánu i masoví vrazi a brutální diktátoři castrovského typu. Díky nedávnému chcípnutí teroristy a nositele Nobelovy ceny míru Arafata je jich k našemu štěstí už o jednoho méně.
Trochu trapné je pak spíše sledovat polské „rustikální“ poblouznění po „největším Polákovi všech dob“. Myslím si, že je to jakýsi mindrák z toho, že většina polské elity byla bohužel zplynována zhruba před 60 lety. Z objektivních hledisek polský Pope rozhodně byl výraznou postavou naší doby – nikoliv však nejvýraznější. Na tom nic nezmění ani ta skutečnost, že pro většinové polské proletářské rustikum musí být zřejmě tato fetišizace jedné persony skutečným intelektuálním vrcholem života. Fakta jsou však fakta. Vezměme si třeba jen Popovu kritiku základního pilíře soudržnosti západní civilizace – kapitalismu; sic do pádu berlínské zdi výrazný a nesporný antikomunista – poté pak ale až někdy trapný pacifista; dále na jednu stranu sklony k tolerování světského multikulturalismu, také ale stále až fundamentálně-středověký postoj k ženám a antikoncepci atd.
Právě jistá „Lolkova“ všeobecná „oblíbenost“ je svým způsobem podezřelá. Zarážející je například současný postoj muslimské části světa – takový jistý klid před bouří. Jakoby se fundamentalismus v náboženských otázkách, obměkčen postmoderní tolerancí ve světských otázkách, stával normou našeho současného světa. Tím samozřejmě nechci v žádném případě srovnávat zásady desatera s primitivismem islámské šaría. Nicméně právě tolerovaná „pluralita náboženských fundamentalismů“ se dává často jako vzor k cestě za multihodnotovou „harmonickou“ společností. To je však naprosto fundamentální omyl! Zásady přirozené lidské spravedlnosti nelze vázat na „multietické“ základy – a už vůbec ne na „multireligiózní“.
V kontrastu s „Lolkem“ můžeme vidět například všeobecnou „neoblíbenost“ zástupců USA a Izraele. To je svým způsobem a tak trochu bohužel indikátor skutečné hodnotové zásadovosti v realitě dnešního světa. Bez racionální a morální síly a nadřazenosti Ameriky a Izraele, doprovázené přirozenou morální vojenskou silou, by naše západní civilizace už prakticky neexistovala! Kdyby Amerika či Izrael poslouchaly papežské rady o nezabíjení a odpuštění či obskurní usnesení Rady bezpečnosti OSN, tak by tady už dávno byl ještě brutálnější holocaust v podání „alláhových bojovníků“ či celosvětová komunistická diktatura v podání nejbrutálnějšího zločinecko-teroristického režimu lidské historie - SSSR a jeho buněk včetně ČSSR!
Pro někoho je možná nepatřičné srovnávat „malé teroristy“ typu Usámy či Saddáma se silou „bývalého velkého teroristy“ SSSR. Nicméně nenechme se mýlit. I mezi Araby je sice samozřejmě dost seriózních lidí, pro které je islámský náboženský svět spíše přítěží z dětství. Také je však veřejným tajemstvím, že sice většina muslimů odsuzuje sebevražedné atentátníky, nicméně v koutku duše je spíše chvalořečí. Připomeňme si též dnešní situaci v Iráku. Pohrobci Saddáma a bůhví čeho ještě zde stále kladou tuhý odpor. Doufejme proto, že se americko-izraelský protektorát rozšíří do co nejvíce muslimských zemí a svět tak bude mnohem bezpečnější.