Nobelův výbor si vystřelil z Obamamánie a všech Obamamaniaků: ironicky se jim vysmál tím, že Obamamánii nasadil korunu v podobě Nobelovky pro Baracka.
Fakt dobrý. Jako vtip sice vůči Obamovi trochu drsný, ale jinak fakt dobrý.
Ledaže by to bylo jinak. Ledaže by to norský Nobelův výbor myslel vážně. Tím by překonal sám sebe.
Kdysi k tomu, aby člověk dostal Nobelovku míru, bylo alespoň zapotřebí být celoživotním gangsterem, vrahou a teroristou, zabít či nechat zabít několik tisíců či desítek tisíců lidí, zvláště civilistů, a pak slíbit, že už budete hodný (Jasir Arafat, Nobelova cena míru za rok 1994).
Anebo alespoň bylo zapotřebí být neúspěšným presidentem a pak si post-presidentskou kariéru založit na obhajobě teroristů a diktátorů typu Jasira Arafata či Kim Il-Sunga a Kim Čong-Ila (Jimmy Carter, Nobelova cena míru za rok 2002).
Anebo, abyste dostali Nobelovku, bylo alespoň zapotřebí být neúspěšným kandidátem na presidenta a pak šířit hysterii, že se všichni na této planetě upečeme (Al Gore, Nobelova cena míru za rok 2007).
Či – v minimálním případě - být alespoň byrokratem v čele nějaké impotentní mezinárodní organizace (Kofi Annan, OSN, 2001; ElBaradei, Mezinárodní agentura pro atomovou energii, 2005).
Teď však Nobelův výbor vystoupal na novou, vyšší úroveň a usoudil, že pro Nobelovku za mír nemusíte udělat vůbec nic! Jen, ehm, proslovit pár obecných frází o míru a o naprostém jaderném odzbrojení; a pak, zřejmě taky, nevědět si rady s konfliktem v Afganistanu. Tj. nevědět si rady, zda tam poslat více vojáků, což krátkodobě znamená více střílení a více zabíjení, aby to dlouhodobě mohlo znamenat méně střílení a méně zabíjení; anebo zda Afganistan odepsat, což krátkodobě může (i nemusí) znamenat méně střílení a méně zabíjení, dlouhodobě to však velice dobře může znamenat střílení a zabíjení mnohonásobně více, jakož i pakistánské atomovky v rukou islamistů... Prostě, nerozhodnost v této otázce a pár líbivých řečí je vše, co potřebujete, abyste dnes dostali Nobelovku za mír.
No řekněte, není to báječný svět?
Mimochodem, všechny nominace na letošního nositele Nobelovy ceny míru musely být Nobelovu výboru odeslány nejpozději 1. února 2009 (razítko na obdržených obálkách nesmělo mít datum starší než 1.2.2009). V pravé poledne toho dne byl Barack Obama presidentem USA přesně 12 dní. Ať už jej na Nobelovku míru nominoval kdokoli, evidentně musel být přesvědčen, že Barack Hussain Obama za 10 dní v úřadu udělal pro světový mír více, než kdokoli kdykoli předtím ze všech těch žijících na světě, kteří Nobelovku míru zatím ještě nedostali (Václav Havel, papež, kubánští disidenti, obhájci náboženské svobody v islámských zemích, atd.)
Když Nobelovku míru za rok 2009 dostal B.H.Obama, klidně ji taky mohly dostat moje prababičky Apolena Jochová a Žofia Trégerová. Již přes půlstoletí klidně leží v hrobě a nikomu neublížily. Pravda, pro mír zase toho až tak moc neudělaly, ale zároveň o nic méně, než B.H.Obama.