Paroubek prodává naše děti?
Strana vaječného žloutku přišla s další novinkou – s dalším protikrizovým opatřením. Při jeho prezentaci ovšem cudně zamlčela jednu skutečnost. Totiž, že jeho součástí je prodej našich dětí a vnoučat.
(A)Sociální demokrati chtějí dát měsíčně až 3500,- Kč jako příspěvek na dopravu zaměstnancům, pokud ztratili práci a budou muset za prací dojíždět. Další štědrý dárek půjde pro podnikatele, jejichž zaměstnanci jsou doma na „šedesáti procentech“. Vrcholem všeho je, že stát bude splácet hypotéky za ty, kdo to nezvládnou. A ještě abych nezapomněl, důchodci také nepřijdou zkrátka. Dostanou na jaře, pokud vajíčkaři vyhrají volby (Bůh s námi a socani pryč), jednorázově čtyřiadvacet stovek.
Co se týká důchodců, pochybuji, že je tato jednorázová částka vytrhne. Samozřejmě, každá koruna se hodí. Takový pakatel, když se rozpočítá na rok, jsou však pouhé dvě stovky měsíčně. Vcelku, jednorázově, to ale vypadá líp. Přitom státní kasu tato almužna přijde na pouhých 6 609 626 400,- Kč, při počtu 2 754 011 důchodců (údaj ČSSZ k 30.6.2009). Necelých sedm miliard, zcela nesystémově vyhozených, které navíc problematiku důchodců vůbec neřeší. V rozpočtu se s takovým výdajem nepočítá a počítat nebude, protože na to prostě nebude. Použití divident z ČEZu => o to méně přijde do státní kasy.
Příspěvek na dopravu je naprostá blbost. Pokud by se tento nesmysl měl realizovat, potom se ptám, proč by ho měli dostávat jenom někteří a ne všichni, co za prací dojíždějí už nyní. A činí tak třeba i dlouhé roky! I za vlády rudých pánů se za prací dojíždělo. Byly sice různé slevy, tzv. dělnické jízdenky, ale zadarmo nejezdil nikdo. A kolik to bude stát? Jiří Paroubek se před novináři kroutil, že to nemůže vědět, protože nikdo ještě neví, kolik lidí bude muset za prací dojíždět. V konečném důsledku by to mohlo znamenat daleko větší záhul pro státní kasu, než třináctá almužna pro důchodce. Počítá s tím rozpočet? Nepočítá a počítat nebude, protože na to prostě nebude. Ze stejného soudku a se stejným dopadem je i příspěvek pro zaměstnavatele, kteří nechali doma lidi za šedesátiprocentní plat, tedy za to, že nepropouštěli. Takový příspěvek vypadá velice humánně, ale pouze vypadá. Ono nepropustit zaměstnance a po nějakou dobu je nechat doma za částečný plat nemusí být zas tak nevýhodné. Obvykle se jedná o lidi kvalifikované, zapracované, kteří by se do firmy, která je jednou propustila a nechala na holičkách, již nemuseli vrátit. A v případě obnovy výroby by zapracování nových pracovníků mohlo přijít daleko dráž. Navíc, co by takový příspěvek přišel prázdnou státní kasu, o tom opět vajíčkový předseda nemá ani páru. Ajak je to s prodejem našich dětí a vnoučat?
Pomoc při splácení hypoték nevypadá na první pohled zase tak špatně, protože dlužníci ty peníze vrátí. Problémy jsou však rovnou dva. První se týká zdroje, odkud vláda ty peníze vezme. Rozpočet s takovou položkou nepočítá a ani počítat nebude, protože prostě na to nemá. Druhý problém je ten, že v okamžiku, kdy dlužník bude schopný opět splácet svou hypotéku, bude muset splácet rovněž státní půjčku. Tím se citelně zhorší jeho finanční situace. V konečném důsledku tato pomoc může vést k platební neschopnosti dlužníka. A po majetku mu neskočí už jen banka, ale také (a)sociální stát.
Jednoduše. Pokud (a)sociální demokracie získá po volbách moc, potom, pravděpodobně s pomocí komunistů, bude muset alespoň částečně splnit, co před volbami slíbila. Tím vzrostou mandatorní výdaje, místo aby se snižovaly a uvolňovaly se potřebné prostředky pro oblasti, kde jsou potřeba. Na nemandatroní položky, které rozpočet rovněž velmi ovlivňují, peníze jaksi nezbudou. Ani na neslavné porcování medvěda. Protože se však musí platit armáda, bezpečnost, školství, zdravotnictví, doprava a tak dále, bude nutné peníze někde vzít. Vytvoří se proto silně schodkový rozpočet. Nějakých dvě stě miliard z letoška bude směšný pakatel. Samozřejmě, že vajíčkáři s Marťany budou řvát, že to zavinili během tří let neschopní ptáci (rozuměj ODS). To, že oni sami tento stát prožírali předcházejících osm let, budou cudně mlčet.
Tak budeme žít víc a víc na dluh. Kdo to zaplatí? Vajíčkoví dobrodruzi určitě ne.
Budou to ti, co přijdou po nás. Naše děti, naši vnuci! Z čeho?
Můžete přemýšlet! Určitě nás proklejí za to, že jsme jim všechno (a)sociálně prožrali.
Už věříte, že je prodáváme?
Nebo to v říjnu nedopustíme a Stranu vaječného žloutku pošleme tam, kam patří? Tedy na smetiště dějin?
Napsal Miroslav Pijáček pro http://www.blog.idnes.cz