Bulvarizace politiky politickými celebritami
Místo o politiku jde pouze o prebendy. Místo politiků máme jen mediálně známé tváře - celebrity. Začíná to dostupovat vrcholu, kdy i skandály jsou spíše nástrojem pro zvýšení popularity než důvodem k politickému zatracení. A politika je jen prostředkem k lehkému žití.
Chtělo by se říci, že situace spěje k tomu, aby tady došlo k radikálnímu posílení extremistických stran. Ale pozor! Které to jsou ty extremistické strany? Nejsou to náhodou právě ty, které jsou zrovna u moci nebo v parlamentu?
Vždyť si to vezměte. Nás strany opíjejí nějakými hloupými programy, z nichž nemíní splnit ani čárku. Zvláště Paroubek je přeborník ve využívání průzkumů k tomu, aby věděl, co má plebsu slíbit, aby se udržel u moci. Vedou se, a to napříč stranami, akademické disputace o hrozbě rostoucího zadlužení. Ale zůstává jen u keců a rozhazuje se dál, což nezastavil ani Kalousek, ani Janota, i když se rádi stavějí do role strážců státní kasy. Že je B. Sobotka větší šílenec? Asi ano, ale ono už je lhostejné, jestli zastřeleného ještě utopí.
Václav Klaus měl pravdu, když i na případu ODS poukazoval na vyprázdnění politiky. Zůstal tam jediný obsah - zůstat u moci a hlavně u hospodářského vlivu. Známe to z Maďarska: lhát ráno, odpoledne i večer, aby se prodloužila agónie, v níž někteří na palubě Titanicu stále tančí, protože mají ulité čluny.
Dělají si z nás srandu. A toto nespisovné slovo používám záměrně. Politici se začali chovat jako mediální elity, tedy celebrity. Stačí jim ukázat dršťku - také tento obrat využívaný třeba herečkou Bohdalovou a jinými baviči při silničních kontrolách uvádím úmyslně - a svět veškerých výhod je jim otevřen. Najednou nehraje roli stranické tričko, rozdělí si lukrativní fleky, zajistí si prebendy a všichni i s rodinami, milenkami a lobbisty se sejdou třeba v Monte Argentario. Jen zvlášť vypečené kousky se dostanou až na Floridu.
Ale v Itálii je taky krásně, ne? Zvlášť když úplně náhodou jsou zadarmo k dispozici tři jachty, zcela náhodou vedle sebe parkující v jednom přístavu. Ale ne abyste si mysleli, že za tím je něco více, než vzájemné sympatie majitelů a výletníků. Nakonec třeba Topolánek tyto manýry pochytil přímo od Berlusconiho. No a co? Možná zase padne i nějaká facka nebo něco horšího, jak už delší dobu vyhrožuje.
Stejně voličům nezbude, než volit někoho z těch výtečníků. Ale neměli by si být tak jisti, že lze voličům kálet na hlavu nekonečně dlouho. Jistěže je špiclování odporné, zvlášť, když se k tomu propůjčí bývalý špión a tak odpudivá figura jako Randák. Ale kdo nám to tady nastavil úroveň státních orgánů, politiky i veřejnou morálku?
Co s tím? Sládek by řekl, naházet do Vltavy. V symbolické rovině se k tomu připojuji a myslím si, že už je nejvyšší čas. Vyházejme ty zprofanované figury u voleb! Jiná cesta není. A nedejme se mýlit ani tím, když si staří šíbři navlečou nové kabáty.
Nechci v tomto článku dělat agitaci konkrétní straně. Ale řešením je, nebát se uzavírací klauzule a volit třeba neparlamentní strany. Jinak k očistě nedojde.
Ještě pár poznámek:
- Pravý extremismus se skrývá v „politické korektnosti", jak si můžeme ověřit teď na extrémním přístupu úřadů vůči rumunským cikánům, devastujícím chráněná území.
- Evropská unie nás z problémů nevytrhne, protože - jak je vidět na případech Berlusconiho, britkých poslanců nebo německé ministryně - obdobné problémy jsou všude. K jejich odhalení a vyřešení je naopak třeba co nejmenší odtržení voličů od politiků a „blízký dohled", což Brusel, kde se ustavila navíc nová elita, vylučuje.
Když si nepomůžeme sami, nepomůže nám nikdo. To bychom měli před volbami mít na paměti. Jinak po státním krachu dojde i na tu Vltavu.
Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz