Amerika se musí naučit šetřít

Jsem obyčejný občan na celou krizi mám tento názor.
Současná krize je důsledkem neskutečho morálního úpadku západní společnosti a současně uměle vyvolávaného blahobytu všech vrstev obyvatel Evropy,USA, Brazílie, a dalších států.
Na základě předchozích krizí,které svět zadotoval a odvrátil/Brazilská,Mexická/ a stavu v naší republice jsem si udělal analýzu v r. 2004 , výsledek byl děsivý a vedl mě k úsporným opatřením.

Děs a hrůzu ve mě vyvolalo následující :

Právo - pokroucené,zlobované,složité, psané zcela záměrně jeho tvůrci tak,aby mu merozumělo 95% obyvatel země. Věty,které se dají vyjádřit dvěma slovy jsou na několik stran. Toto právo mnohdy zbytečně kriminalizuje a zvýhodňuje určité skupiny obyvatel,čímž na straně jedné jsou občané šikanováni za drobnosti, na straně druhé tímto právem není nastolována spravedlnost.Exekutoři/někteří/ zabavují milionové majetky za pár korun dluhu, pedofilovové jsou za vraždy a znásilnění sice odsouzení,ale rodiče mu hradí formou daně příspěvek na vězeňský pobyt, za vraždy jsou nižší sazby než za daňové přestupky. Ten kdo celý život řádně platí daně je na tom se svými právy hůř,než ten kdo do státního rozpočtu nepřispěl ani korunu. S tímto "právem" úzce souhlasí B Y R O K R A C I E - zákony jsou doplňovány i vyhlášky a interní pokyny - výsledek je ten že původně dobré myšlenky jsou překrouceny ve prospěch byrokratů,tak aby občan byl ubíjen nesmyslnými zákazy a příkazy.Občan musí znát vše,jinak je trestán,byrokrat vždy jen tu svou vyhlášku/ je rok školen/. I kdyš nemá byrokrat pravdu,tak se ho nadřízený zastane ,takže občan aby se dovolal spravedlnosti se musí dlouhodobě soudit. Připomínám,že zaměstnanci státní správy by měli dělat vše pro řádné daňové polatníky jelikož jsou placeni z jejich daní a ne jim vždy a všude házet klacky pod nohy. Proč to nevidí politici? Domnívám se že část z nich jenom politikařila, nikdy nepracovala, další část byla byrokraty,další zapoměli na své volče a neunesli tíhu peněz a funkce.
Ekonomika - svět i náš stát je díky populistům zadlužen natolik,že léčba bude bolestivější než si doposud kdokoliv připouští. Populisté rozdávali plnými hrstmi těm,kteří nemají a neměli žádný přínos,vždy ekonomiku jen vyžírali . Je otázkou kdo více,zda ten,který se soustavně vyhýbá práci,nebo politici vč jejich lobbistů,kteří dohazovali předražené státní zakázky vybraným jedincům,aby tito v rámci koloběhu dotovali politické strany. Zrůdná je celá dotační politika,která zvýhodňuje ty,kteří vyrábí málo nebo nic a jsou za to placeni. Stejně zrůdná je i sociální politika,která odnaučila pracovat celé minority , naučila je žít na dávkách,neposílat děti do školy a umožnila jim páchat ve volném čase kriminalitu.Na všechny,kteří to zapříčinili by měla dopadnou spravedlnost, ta skutečná ne ta dle zlobbovaného práva. Politikům by měla být zrušena imunita, aby byli zodpovědni za to co způsobí.V dobách prosperity totiž populité utráceli,dnes již není kde brát. Státní dluhy předpokládám budou do budoucna řešeny u slabých ekonomik státními bankroty/ viz Argentina/. Ostatní hyperinflací,státní banky budou tisknout vyšší bankovky u nás to předpokládám 10 000,- Kč,50 000,- Kč je jen otázkou ,kdy. Současné vládě přeji,aby se ji podařilo zadlužit stát co nejméně a vládám příštím přeji,aby našly sílu snížit platy státem placeným zaměstnancům a další opatření k ochraně a k ozdravení ekonomiky. Vzhledem ke způsobeným škodám by měli politici/ senátoři a poslanci/ pracovat za minimální mzdu a čest pracovat pro voliče.
Obyvatelstvo rovněž podpořilo špatný stav ekonomiky a to svým nezřízeným způsobem života,nákupní centra se stala drogou a utrácení financí bylo nad kulturu a víru.
Pracovní morálka se nezměnila na státem financovanách stavbách stále při opravách jeden pracuje a 20 se dívá jestli nejde šéf. Okolik jsou asi předražené ,že umožni 90 procentům nepracovat a vyjde to ještě na sponzorské dary politickým stranám atd...?
Ekonomům bych doporučil aby si přečetli nějakou církevní nebo historickou knihu - 7 let tučných -7 let hubených. Neznamenalo to kromě neúrod také ostatní ekonomické jevy a dopady na obyvatele?
Na současném stavu se rovněž podepisuje špatný stav školství střední - nižší úroveň než za socialismu ,vysoké příliž mnoho - vzniká problém přestudovaných teoretiků,kteří nemají žádné zkušenosti z provozu a v praxi jsou k smíchu.Jsou chrleni tisíce vysokoškoláků ,ale ve špatných oborech a ekonomika je není schopna pojmout. Nadnárodní kolosy a banky - vyžírají zemědělce,průmysl i občany a zisky stejně pomocí účetních operací převedou svým zahraničním vlastníkům. Na ekonomiku má rovněž neblahý vliv cizinců. Ukrajinci vytlačili z pracovních míst romy a těmto se jako držhubné dali sociální dávky.
Občanům vznikají problémy spojené s lichvou.

Páni politici, priměte důrazná opatření proti populismu ,lichvě,předražování státních zakázek,proti vybírání výpalného po česku, ale zejména proti zneužití Vaší moci v neprospěch občanů. Ti kteří jste si doposud nepřečetli Ústavu a Základní listinu práv a svobod si ji urychleně přečtěte a zjistíte že se máte chovat úplně jinak než se chováte. Mám pocit že tyto první dva zákony ČR neznáte nebo je nechcete znát. Občané prostudujte si tyto dva zákony rovněž a zjistíte jak jste zbytečně šikanováni jinými vyhláškami a předpisy. Čím jsem starší ,tak tím více dávám za pravdu Šalamounovi , když prohlasil že svět je jenom marnost , bída .
Téma - sanační bublina je příliž obsáhlé a proto jdu raději poklidit prasata, která mám raději než byrokraty a některé politiky.

Jen tak pro doplnění ač s autorem článku nesouhlasím v oblasti řešení problému,důsledky a čísla jsou opravdu "hezká". Přifukovat bude i u nás.
Jaká je pravda
Ochranný štít „reformy“ veřejných financí, té reformy, kterou vyprodukovala v roce 2007 koalice ODS KDU/ČSL SZ se v realitě stále se zvyšujících odhadů deficitů jak státního, tak celkových veřejných rozpočtů jaksi vytratil. Příliš práce to nedalo, tento „štít“ totiž nikdy neexistoval. Právě naopak. Obě tzv. reformy veřejných financí, které jsme zažili v posledních letech a které se zaklínaly nápravou stavu veřejných financí nakonec skončily masivním snížením daní a přesunem zdanění od daní přímých a majetkových k daním nepřímým. Od zdanění příjmů a majetku ke zdanění spotřeby. Od zdanění bohatých ke zdanění chudých.

Nevíme, na kolik si to duchovní otci daňových reforem uvědomovali, nicméně těmito roky dostali spolehlivě veřejné finance do výrazně vratké polohy. Do polohy extrémně závislé na dlouhodobém udržení velmi vysokého tempa ekonomického růstu. S trochou nadsázky je možno hovořit o tom, že se v České republice vyvinula daňová soustava, která je schopna generovat dostatečné příjmy pro saturaci základních potřeb státu jen za „krásného, a ještě lepšího počasí“ – jen při dosahování velmi vysokých nominálních temp růstu HDP.

Tento problém, který dřímá ve vlastním nastavení daňové soustavy a který se vyjeví až při zpomalení či zastavení ekonomického růstu nemůže „odhalit“ prostá analýza vývoje jednotlivých daňových příjmů či dokonce daňové či příjmové kvóty veřejných financí. Ty o vlastním nastavení daňové soustavy neříkají ve skutečnosti mnoho. K poznání skutečné schopnosti daňové soustavy generovat příjmy veřejných rozpočtů se musíme propracovat poněkud jiným způsobem. Podívejme se proto na vývoj veřejných financí v minulém roce. Rok 2008 je totiž docela vhodným východiskem pro naší úvahu. V tomto roce totiž začala nově působit výrazně inovovaná daňová soustava z dílny tehdy vládnoucí koalice ODS-KDU/ČSL-SZ schválená v rámci tzv. reformy veřejných financí.

Poznámka na okraj: Je nutno podotknout, že v tomto roce začala působit teprve I. etapa „reforem“, které se zaměřily prioritně na zavedení rovné daně u daně z příjmu fyzických osob a zvýšení snížené sazby DPH u základních potřeb na 9 % a na „zastropování“ pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Snížena o 1p.b byla i sazba daně z příjmu právnických osob. Při schvalování „reformního batohu, se však dopředu rozhodovala a schválila i daňová snížení pro roky 2009 a 2010, samozřejmě bez ohledu na vyhodnocení působení předchozích úprav a bez ohledu na aktuální situaci. Takže např. bylo v roce 2007 rozhodnuto, nejen o tom, že se v roce 2008 sníží sazba daně z příjmu právnických osob na 22 %, ale též o tom, že se v roce 2009 sníží na 20% a v roce 2010 na 19%. Stejně tak bylo rozhodnuto, že se pojistné na sociální zabezpečení hrazené zaměstnavateli sníží v roce 2009 o 1 proc. bod a v roce 2010 o další 0,9 procentního bodu. Jestliže k tomu připočteme, že v průběhu roku 2008 bylo navíc rozhodnuto snížit od roku 2009 sociální pojistné o dalších 1,5 proc.bodu (tentokrát u zaměstnanců), a na začátku roku 2009 bylo navrženo v rámci tzv. antikrizového balíčku další snížení o dalších cca 1,5 proc. bodu, potom jsou na místě nejen obavy o existenci vlastních pojistných systémů, ale také o stav veřejných financí. Těmito pěti etapami snížení pojistného ztrácí veřejné rozpočty v roce 2010 (oproti roku 2007) již více než 70 mld Kč pojistných příjmů. Příjmů, které jsou navíc z pohledu výběru nejbezpečnějším příjmovým zdrojem státního rozpočtu.

Zároveň došlo k výrazným redukcím oblasti sociálních výdajů.

Na úvod několik čísel. Podle posledních údajů za rok 2008 dosáhl nominální růst HDP (který je podstatný pro propočty v oblasti daňových příjmů) hodnoty 5 % (z toho reálný růst činil 3,5%). Podle Návrhu státního závěrečného účtu za rok 2008 činil deficit státního rozpočtu 20 mld Kč. Celkové veřejné rozpočty pak dopadly o poznání lépe, jejich deficit činil – 16,2 mld Kč.

Těchto velmi nízkých deficitů však nebylo dosaženo ani výrazně zdravějším hospodařením ani působením odborného génia ministra financí (o čemž se nás na sklonku minulého roku snažila přesvědčit masívní PR kampaň). Příčina těchto nízkých schodků byla mnohem prozaičtější „do příjmů byly načerpány prostředky z rezervních fondů a fondů státních záruk uspořené v minulých letech ve výši 60,4 mld Kč“ (Návrh státního závěrečného účtu České republiky za rok 2008, část B. Ekonomický vývoj a veřejné rozpočty, odd.II Veřejné rozpočty str. 1). Schodek státního rozpočtu tedy dosáhl po očištění o tyto převody hodnoty 80,4 mld Kč a schodek veřejných rozpočtů 76,6 mld Kč. Pokud tedy eliminujeme použití rezerv, pak veřejné finance v roce 2008 skončily při nominálním růstu hrubého domácího produktu ve výši 5 % deficitem ve výši 2,1 % HDP.

Základní otázka zní, jak vysokého tempa by musel HDP v roce 2008 dosáhnout, aby při daném nastavení daňové soustavy (charakterizované složenou daňovou kvótou) příjmy veřejných financí plně pokryly výdaje? Tedy – jak vysoký růst HDP by v roce 2008 zajistil nulový deficit veřejných financí? (Při tomto propočtu vycházíme z hodnoty složené neharmonizované kvóty ve výši 36%. K tomu je nutno poznamenat, že mezinárodně srovnatelná je pouze harmonizovaná složená daňová kvóta. Z této kvóty jsou zjednodušeně řečeno vyloučeny platby daní a pojistného u státních zaměstnanců – tedy daně, které platí stát „sám sobě“. Tato kvóta dosáhla v roce 2008 dle návrhu státního závěrečného účtu hodnoty 34,4 %.). Jednoduchý propočet nám ukáže, že pro vyrovnání příjmové a výdajové strany by musel HDP v daném roce narůst o dalších 211 mld Kč (5,7 %). Aby tedy bylo dosaženo vyrovnané bilance mezi běžnými příjmy a výdaji veřejných rozpočtů musel by dosáhnout nominální ekonomický růst v roce 2008 hodnoty 11 %. A naopak – nedosažení tohoto tempa znamená automaticky vypuzení deficitu ve veřejných financí. Už samotná výše „rovnovážného“ tempa růstu HDP ukazuje, že to Česká republika s tím snižováním daní jaksi více než přehnala ( samozřejmě z jiného pohledu a v dnešní situaci to může i signalizovat i rozsah ohrožení výdajové strany rozpočtové soustavy ).

Zhruba s touto hodnotou můžeme pracovat i v letošním roce. ( Ve skutečnosti jsou tyto propočty na spodní hranici odhadu, protože mezi lety 2008-2009 došlo k dalšímu snížení nastavení daňové soustavy. S účinností od roku 2009 došlo v prvé řadě ke snížení pojistného na sociální pojištění u zaměstnavatelů (1%) i u zaměstnanců (1,5%) s negativním dopadem do příjmů z pojistného přes 30 mld Kč. Vliv na nárůst schodku veřejných financí však je u tohoto opatření utlumen nárůstem daně z příjmu fyzických osob a převzetím výplaty nemocenských dávek zaměstnavateli v prvých 14 dnech nemoci. Dále došlo od letošního roku ke snížení daně z příjmu právnických osob o 2 body, což může mít, i přes výrazný ekonomický pokles v letošním roce určitý negativní vliv na příjmovou stranu veřejných financí. V roce 2010 dojde k dalšímu snížení DPPO o bod a ke snížení pojistného placeného zaměstnavateli o dalších 0,9 % (cca -13 mld Kč). Toto další snížení však již nebude kompenzováno výplatou dávek.)

Při aplikaci těchto propočtů na situaci v roce 2009 se ukazuje nepříjemná pravda - zastavení růstu, či dokonce pokles nominálního HDP má za následek – díky výrazným výpadkům příjmů - značné nárůsty deficitů veřejných financí i státního rozpočtu. V následujících částech se bavíme – vzhledem k tomu že nám jde primárně o zjištění fungování nastavení daní - jen o deficitech způsobených nastavením daňové soustavy. Jde tedy o odhad vazby mezi příjmy veřejných rozpočtů a ekonomickým růstem. Samozřejmě další část deficitu se tvoří na výdajové straně, a to zvláště ve vztahu k nezaměstnanosti - pomalejší růst či pokles vypuzují do nezaměstnanosti velké skupiny lidí, které vytvářejí tlak na výdajové části veřejných rozpočtů. Porovnáme-li však tyto oba tlaky s očekáváními MF ČR (viz. materiál) je zřetelné, že problém ve veřejných financí se tvoří na příjmové straně rozpočtů.

Pokud dojde k zastavení nominálního růstu HDP (což odpovídá podle stávajících předpokladů MF ČR zhruba reálnému poklesu HDP okolo 2 %) bude to znamenat automaticky samovolný nárůst deficitu veřejných financí na cca -160 mld Kč (4,3% HDP).

Pokud se však naplní únorový odhad ČMKOS a ekonomika bude směřovat spíše k 5% reálnému poklesu (3% nominální pokles HDP) , pak deficit veřejných rozpočtů samovolně doběhne na 200 miliardovou hranici (5,6 % HDP). Nutno poznamenat, že odhad vývoje HDP v ČR za I. čtvrtletí roku 2009 -3,4 % a hlavně vývoj u našich největších obchodních partnerů SRN pokles -6,9%, Slovensko -5,4% nás spíše utvrzují v přesvědčení, že tento náš odhad z února 2009 bude realističtější.

Obě tyto prognózy (resp. scénáře) však stojí na předpokladu, že se naplní očekávání MF ČR a meziročně dojde k nárůstu celkové cenové hladiny (deflátoru HDP) o cca 2 %. (Návrh střednědobých výdajových rámců 2010-2012, MF ČR květen 2009) Bohužel, tento předpoklad není jistý. Podle našeho názoru se již dnes projevují v jednotlivých cenových okruzích výrazné deflační tendence, které by mohly tento předpoklad negovat. V případě, že by došlo (v porovnání s rokem 2008) k zastavení nárůstu celkové cenové hladiny (deflátoru HDP) narostl by deficit ve variantě 5% poklesu HDP na 230 mld Kč. (6,5 % HDP). V případě varianty zhruba 2% reálného poklesu HDP (MF ČR), by to bylo 190 mld Kč (5,2% HDP).

Předchozí varianty ukazují samovolný vývoj veřejných financí. Již v lednu letošního roku byla posílena příjmová strana schváleného rozpočtu o dodatečných 31 mld Kč z rezerv a zároveň byla přijata rozpočtová opatření na výdajové straně směřující k úspoře cca na 6 mld Kč. Na druhé straně antikrizový balíček vzniklý kombinací opatření schválených bývalou vládou a návrhem ČSSD bude na omezení příjmů a zvýšení výdajů stát v roce 2009 veřejné finance zhruba 35 mld Kč. Obě tyto opatření se tedy v letošním roce fakticky vyruší a rozhodující bude deficit vyplývající z poklesu ekonomického výkonu (resp. z nedostatečného nastavení daňové soustavy).

Ve stejné logice se můžeme začít uvažovat i o roce 2010. Pokud nedojde k citelnému oživení ekonomiky (nic tomu prozatím nenasvědčuje) pak pouhá stagnace na úrovni dosažené v letošním roce (zastavení nominálního poklesu HDP) by podle míry dosaženého poklesu v letošním roce znamenala deficit ve výši 200 - 240 mld Kč (5,4%-6,7 % HDP). Samozřejmě v případě deflace by se tyto deficity úměrně zvýšily na 230 - 270 mld Kč (6,4 - 7,7 % HDP).

Nutno dodat, že ve své materiálu MF ČR nepočítá se stagnací HDP, ale již z nominálním růstem na úrovni cca 1,5 % (z toho reálný růst ve výši 0,8 %), Tento růst by snížil samovolný deficit na úroveň cca 210 mld Kč. Je však otázkou, zda k tomuto nárůstu opravdu dojde.

„Stagnační“ deficity v příštím jsou oproti roku 2009 vyšší o 40 mld Kč z toho důvodu, že se v nich plně projeví dodatečný vliv snížení pojistného na sociální pojistné v rámci tzv. antikrizových opatření v rozsahu -18 mld, snížení pojistného u zaměstnavatelů o 0,9 % (-13 mld Kč) a vliv snížení sazby daně z příjmu právnických osob a dalších daňových opatření (odpisy) v rozsahu 11 mld Kč. Dopad obou skupin opatření byl v roce 2009, jak už jsme uvedli výše, překryt posílením příjmové strany státního rozpočtu o 30 mld Kč z rezervních fondů což příští rok niž nebude prakticky možné, (navíc k těmto opatřením přistoupí další snížení, o kterém bylo rozhodnuto v rámci reformy veřejných financí).

Toto je výsledek „prozřetelných“ reforem veřejných financí posledních let. Toto je vizitka všemi oceňovaného nejúspěšnějšího ministra financí. Českou republiku čekají v nejbližším období nejvyšší deficity státního rozpočtu (a veřejných financí) jaké kdy v historii měla.

Je zajímavé, že lidé, kteří navenek tak rádi poučují veřejnost o tom, že je rozpočet státu stejný jako rozpočet rodiny se v praxi chovají naprosto odlišným způsobem. Podívejme se tedy, co ba to znamenalo pro rodinu, kdyby se chovala stejným způsobem, jako se postupuje ve veřejných financí:

Na počátku se většina členů naší pomyslné rodiny rozhodla, že už je nebaví pracovat, a že je nejlepší když svá pracovní místa (a tedy vlastní příjmy) přenechají někomu jinému. Aktuálně tvoří její příjem dočasná finanční podpora od strýčka z Bruselu a půjčka od hodných sousedů. Někteří členové rodiny již pochopili, že se takto dál žít nedá a apelují na výrazné úspory ve výdajích. (Ostatní však oponují, že to nejde protože musí jíst, musí se oblékat, svítit a topit, mladší členové se pak nějak musí dopravovat do školy, starší a nemocní pak občas chodit k lékaři atd.). Protože však tento způsob žití už tato rodina aplikuje zhruba 7 let (a sousedi a hodný strýček jsou stále méně ochotni půjčovat – sami mají problémy) , rychle se přibližuje se doba, kdy se bude muset tato rodina rozhodnout - buď se vzpamatuje a začne se všemi prostředky snažit co nejrychleji posílit vlastní příjmy, - nebo začne redukovat dále a dále výdaje domácnosti směrem k absolutnímu minimu – v konečné fázi většinou za pomoci exekutora, kterého na tuto rodinu pošlou hodní sousedé. Ten pak rodině v konečné fázi zabaví veškerý majetek i střechu nad hlavou. Tento příběh má i pozitivní rys – bohužel ne pro tuto postiženou rodinu – takový bankrot a následný prodej zabaveného majetku je pro některé skupiny docela dobrý byznys.

A tím jsme se oklikou dostali zpět k hospodaření českého státu. Není náhodou záměrné snižování příjmů státu ve skutečnosti cíleným procesem směřujícím k privatizaci perspektivně lukrativních oblastí veřejných služeb a transferů (pro stát však samozřejmě neúměrně drahých a neufinancovatelných) jako jsou třeba důchody či zdravotnictví?

Problém českých veřejných financí leží na straně příjmů. Samovolně prudce narůstající deficity veřejných financí nejsou projevem aktivního řešení ekonomické krize, ale pouze pasivním důsledkem naprosto nepromyšlené a voluntaristické daňové politiky minulých let. Rozetnutí smrtelného sevření těchto deficitů leží tam, kde problém vznikl – na příjmové straně veřejných rozpočtů. Spočívá v opatřeních, které je podle našeho názoru třeba provést v následujícím časovém sledu:

Za prvé - přijmout účinná opatření na podporu ekonomického růstu, či možná k zabránění dalším propadům české ekonomiky, (a to v první řadě podporou, případně zachováním infrastrukturních investic)

Za druhé - zjednodušení daňového systému a hlavně sjednocení podmínek placení daní mezi všemi daňovými subjekty. Jde tedy o vytvoření rovné startovací čáry, lépe řečeno o vytvoření základních podmínek pro dosažení daňové spravedlnosti. Tento úkol se skládá ze dvou cest. První cestou bude soustavná kampaň směřující proti daňovým únikům (a dalším negativním ekonomickým jevům) a to nejen v ČR, ale i v regulatorních a daňových rájích. Zásadním způsobem bude nutno posílit kontrolu na trhu práce zaměřenou na boj proti práci na černo dalším nelegálním aktivitám (např. tzv. švarcsystém) ohrožujícím stabilitu veřejných financí (v prvé řadě pojistných fondů).Druhou cestou bude výrazné zjednodušení daňového systému spočívající ve výrazném přehodnocení a redukci slev, výjimek a úlev ve všech daňových okruzích. Bude nutno analyzovat a snížit nebývalý rozsah daňově uznatelných nákladů u daně z příjmu právnických osob, a zásadním způsobem redukovat paušální odpočty od základu daně u daně z příjmu fyzických osob.

Za třetí - přenastavit sazby daňovém systému posílit přímé daně, a daně majetkové, zavést daňovou progresi.

Za čtvrté – provést podrobný audit všech výdajových položek všech částí veřejných financí a na základě tohoto auditu a zvolených priorit uvážlivě redukovat výdajovou stranu rozpočtů – ne však plošně, ale podle jednotlivých položek.

. Bohužel je smutnou skutečností, že oficiální místa dnes inklinují k jinému řešení. Pro výdajovou stranu veřejných rozpočtů se evidentně se připravují redukční balíčky. Jestliže si současná vláda dala pro příští rok za cíl dosažení maximální výše deficitu státního rozpočtu ve výši cca 170 mld Kč, pak je naprosto zřejmé, že se zde připravuje „škrtací“ balíček v rozsahu nejméně 60 mld Kč. Ani to však nemusí být – jak jsme ukázali v předchozích příkladech - poslední slovo.

Jak ukazují předchozí propočty a úvahy, vstoupila krize v České republice do své další fáze. Do fáze, kdy se výrazný pokles ekonomiky (do značné míry dovezený z vnějšku) se setkal s domácím problémem nízko nastavené daňové soustavy. Jinak řečeno tlak na výrazný nárůst výdajů státu (spojený např. se sociálními důsledky poklesu ekonomického výkonu, snahou o posílení veřejných investic či s nutností sanace klíčových firem) se střetne s klesajícími vlastními příjmy veřejných rozpočtů výsledkem tohoto střetu je akutně hrozící krize rozpočtové soustavy České republiky.

To je výsledek „prozřetelných“ reforem veřejných financí posledních let. Za chvíli se s těmi „úspěchy“ setká prakticky každý obyvatel České republiky. Tedy i ten, pro kterého jsou rozpočtové otázky a státní rozpočet velmi vzdálený. Jde totiž o to, že se do problémů nedostane jen v mediích i jinde vzývaný státní rozpočet, ale i ostatní části veřejných financí – rozpočty krajů, měst a obcí a co je ještě mnohem vážnější i rozpočty veřejného zdravotního pojištění a pak to bude setsakra bolet.

Při diskusích o centrálních antikrizových opatřeních vlády, které mají ze své podstaty makroekonomický charakter se poněkud zapomíná na fakt, že vlastní dopady krize mají vždy dopad regionální a některé tendence budou mít na místní úrovni mnohem tíživější dopady než na úrovni centrální. Na obce města i regiony budou působit nejen problémy zjevné i na makroúrovni (pokles ekonomické aktivity, pokles kupní síly obyvatelstva, problémy v jejich rozpočtech daných poklesem příjmů a nárůstem – především sociálních - výdajů), ale i celá řada specificky regionálních problémů. Je například dosti pravděpodobné, že bohatší regiony či města budou nasávat sociální slabší občany z jiných koutů republiky či ze zahraničí (nasávání chudoby). Zvláště se to bude týkat Prahy a dalších velkých měst. Dá se očekávat nárůst bezdomovectví (vlastního i dovezeného), žebroty, slumizace některých částí měst, resp. vytváření ghett s občany s nízkými příjmy se všemi doprovodnými jevy zhoršování bezpečnostní situace. Lze předpokládat výrazný nárůst nároků na záchytná střediska zabezpečujících nezbytnou péči o tyto osoby v oblasti stravování či zdravotní péče. Podle našeho názoru je zcela evidentní, že v žádném případě nestačí vypracování souboru centrálních antikrizových opatření - tak jak se to činilo dosud. Naopak je nezbytné iniciovat a koordinovat vypracování celého systému antikrizových opatření na úrovni jednotlivých regionů, měst a obcí. V řadě obcí se již k vypracování vlastních antikrizových opatření směřujících k podpoře podnikání či posílení sociální role obcí již přikročilo (přechodné omezení či zrušení místních poplatků, zastavení deregulace nájemného, snížení nájemného z pronajatého majetku obce aj.) . Považujeme za naprosto nezbytné tyto iniciativy dále rozvinout posílit o pomoc s centra.

Výše uvedený rozbor mimo jiné ukazuje na dnes tolik diskutovanou otázku zavedení eura. Zastánci eura by měly být první, kteří by měli „tlouci“ na nápravu veřejných financí a posílení jejich příjmové strany, kupodivu to jsou ti, kteří vítali a vítají každé snížení daní. Asi si představují, že se ke splnění maastrichtských kritérií proškrtáme výdajovou stranou veřejných rozpočtů ( asi tak, jak se o zoufale snaží proškrtat donedávna „vzorové“ baltské státy. Ti dnes v euru vidí v něm poslední záchranu svých prakticky zkrachovalých ekonomik).

Autor působí jako makroekonomický analytik ČMKOS

Naším největším problémem je přebujelá byrokracie,korupce,pomalé soudnictví,příliš liberální sociální systém.Co zmůže sebelepší ministr financí,když má manévrovací prostor okolo 20%,ostatní jsou předem ztracené.Jsou to problémy,které politici řeší neúspěšně už 20let.Musí padnout na hubu a my s nimi,aby se jim rozbřesklo.Papalášství,chamtivost,nenažranost a život na dluh.To je náš největší problém,co myslíte vy,přátelé?

Veřejný dluh Česka roste každou vteřinu o 5705 korun
Spirála zadlužení Česka se roztáčí stále rychleji. Veřejný dluh státu loni činil 29,8 procenta hrubého domácího produktu a letos se zvýší o více než třetinu. Tvrdí to analytik Raiffeisenbank Aleš Michl.
reklama Související
Schodek rozpočtu je za pět měsíců v půli částky, co plánuje Janota
Fischer: Schodek rozpočtu nesmí překročit 150 miliardTagyZadlužování Česká rok od roku roste a hrozí, že kolem roku 2012 začneme jen na úrocích z dluhu platit 100 miliard korun ročně. Ke konci loňského roku činil veřejný dluh 1,105 bilionu korun, nyní podle výpočtů Aleše Michla přesáhl částku 1,180 bilionu korun. Na každého obyvatele tak připadá dluh 113 000 korun. Veřejný dluh roste roste každou vteřinu o 5705 korun.

Do budoucna by se přitom podle Michla měl růst dluhu zvyšovat a příští rok by měl růst tempem 6365 korun za vteřinu. "V letech 2009 a 2010 se budeme zadlužovat dvakrát rychleji, než byl průměr 2001 až 2008," tvrdí analytik.

Veřejný dluh Česka loni podle Michla činil 29,8 procenta hrubého domácího produktu. Letos pak podle odhadů stoupne na 1,286 bilionu korun, tedy 34,3 procenta HDP, a do konce roku 2010 vzroste na přibližně 1,486 bilionu korun, což je 38,5 procenta HDP. Pro přijetí eura je přitom potřebné, aby dluh nepřekročil 60 procent HDP.

Příští rok deficit přes 200 miliard
V roce 2010 bude zřejmě deficit státního rozpočtu vyšší než 200 miliard korun. "Někdy kolem roku 2012 začneme jen na úrocích z dluhu platit 100 miliard korun ročně," říká Michl.

Podle dřívějšího vyjádření ministra financí Eduarda Janoty by letos jen na úrocích z dluhu mělo Česko zaplatit 54 miliard proti plánovaným 48 miliardám. V roce 2010 by měly úroky stoupnout na 65 miliard, následně na 76 miliard a v roce 2012 na 87 miliard korun.

Dluh Česka bobtná. Janota přiznal, že si letos musí půjčit až 280 miliard - čtěte ZDE

Češi udělali fatální chybu. Zaspali dobu, kdy se měli dobře, říká Niedermayer - čtěte ZDE

Zároveň Česko ale podle Michla není žádným rekordmanem. "Během letošního roku vzroste v EU zadlužení v průměru o devět procent HDP, přičemž loni to bylo o 2,8 procenta. V ČR tak dluh roste o polovinu pomaleji," uvedl. Z vyspělého světa budou podle analytika na špici zadlužení Irové, jimž může dluh za jeden rok narůst o více než 20 procent HDP.

V loňském roce veřejný dluh například v Japonsku podle Michla činil 196 procent HDP, v Itálii 106 procent, v USA 71 procent a v Německu 67 procent HDP.

http://www.tojesila.cz/cz/s16/n2207-CSSD-zastavila-volby-2009-Proc