Stane se Korán Mein Kampfem 21. století?
Dnešní česká společnost má velmi zvláštně odstupňovaný postoj k různým extrémistickým ideologiím. Jestliže chcete zprostředkovat čtenářům Mein Kampf jako historický dokument, můžete být odsouzeni k nepodmíněnému trestu. Vyznavačům Koránu nic podobného nehrozí, naopak, na svou činnost mohou dostat státní granty.
Bez ohledu na to, že se jejich poselství nikterak neliší.
Hitler psal Mein Kampf s jednoduchým cílem. Pevně zorganizovat árijskou rasu, vybavit ji bojovnou ideologií, a tak ji umožnit vybudovat světovou říši.
Ten samý důvod sledoval Mohamed, když skládal Korán. Polovinu jeho textu zabírají pokyny pro organizaci armády, nakládání s kořistí či rady, kdy a které zajatce zabít. Další části mají jen dva motivy: Buï organizují život věřících do nejmenšího detailu, nebo dští oheň a síru na hlavy nevěřících, slibují jim tresty pekelné a nabádají muslimy, aby nikdy nepřestali s bojem proti nim. Muslimové od těchto zásad nikdy neustoupili. A ani ustoupit nemohou, Korán a sunna jsou posvátné a není v nich možné změnit ani písmenko. Mohou se je pouze a jen vykládat. A výklad je vždy jednoznačný. Stačí si nalistovat.
Súra 9, verš 5: Až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou-li dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť bůh je věru odpouštějící a slitovný.
Ano, obrátíme-li se, bude nám odpuštěno. To mají zřejmě namysli různí hlasatelé tolerance a multikultury, kteří mluví o mírumilovnosti islámu. A zločinem těch tří tisíc lidí, kteří zůstali ve věžích WTC, zřejmě bylo, že to nepochopili.
Muslimové se svými názory koneckonců nijak netají. Jejich cílem je ovládnutí Evropy i USA. Stačí si projít jejich oficiální materiály nebo zpravodajství. Například na www.islamweb.cz, což jsou společné stránky českých mešit, můžeme nalézt následující zajímavé pasáže.
“Někteří lidé nepochopili, že islám je nejen náboženství mezi jednotlivcem a jeho Pánem, ale že je to také sociální a politický systém založený na spravedlnosti, rovnosti a svobodě myšlení a svědomí. Všechny systémy před islámem se topily v tyranii, kastovnictví, zakládaly se na pýše, nespravedlnosti a útlaku. Žádný takový systém by neumožnil rozvoj islámu, proto bylo nutné jim vyhlásit válku.“
Nebo:
“Je velmi doporučeno stěhovat se do zemí, kde muslimové mohou praktikovat svou víru a šířit poselství Islámu. Prorok, mír a požehnání s ním, poslal mnoho jeho společníků (sahába) do různých oblastí rozšířit a učit Islám. Po smrti Proroka, mír a požehnání s ním, mnoho společníků (sahába) odešlo z Medíny do různých zemí, aby tam žili a učili lid té země. Jejich zásluhou se Islám tak rychle rozšířil do mnoha zemí. Toto je také naší povinností a musíme maximálně usilovat o rozšíření poselství Alláha pro celý svět.“
Jak by vypadala ona rovnost pro „nemuslimy“, můžeme poznat z následující fatwy: “Nejdůležitějším právem jsou práva Boha, která jsou, že má být rozeznán a uctíván… Ateista, který činí dobré skutky v jeho očích a činí jakéhokoliv dobré skutky pro jeho společnost, je jako člověk, který zabil jeho matku a otce a dobře se stará o psy.“
A z této fatwy se dozvíme, co pro islám znamená svoboda svědomí:
“Pokud tedy někdo dobrovolně odstoupí od náboženství – tedy opustí společenství, které ho chránilo - můžeme to srovnat se zradou na politické úrovni. Za zradu země – velezradu – bývá trest smrti. Stejně tak je tomu v případě velezrady v náboženství. Islám nikoho nenutí, aby jej přijal. Ale když se dobrovolně a z přesvědčení rozhodneme, že se staneme muslimy, musíme svůj závazek dodržet. Náboženství není hra a vstup do náboženství je nutné vážně promyslet.”
Oficiální názor na islámské pojetí spravedlnosti si můžeme najít na internetových stránkách Muslimské unie. V článku „Deset věcí, jež zruší islám“ najdeme zajímavý odstavec:
„Jestliže někdo věří, že jiné vedení než Proroka je lepší nebo celistvější, stává se nevěřícím. Do této kategorie patří i ti, kdož upřednostňují lidské nebo jiné zákony před svatým právem šarí‘a.“
Toto je ovšem jen zkrácená varianta. Četl jsem i obsáhlejší překlad, publikovaný na stránkách jedné internetové diskusní skupiny českých muslimů. Podle něho zhřeší například ten, kdo pochybuje o správnosti sekání rukou zlodějům, nebo zabíjení odpadlíků. Jiný výklad je ostatně nesmyslný, šarí‘a byla jednou dána Prorokem a nemění se. A tato zvěrstva byla její součástí od počátku.
V Dánsku muslimové učinili pokus zavést šaríju jako oficiální součást tamějšího práva. Stejně tak v Kanadě, kde už byly vytvořeny zvláštní tribunály imámů. Dovoluje to kanadský právní řád, který občanům umožňuje se v občanskoprávních sporech obracet na instituce svých menšin. Týká se to například manželských sporů, a to přesto, že šarí’a ženu považuje v podstatě za věc a vymezuje i případy, kdy smí být manželem bita. Kanadské soudy jsou těmto tribunálům stále teoreticky nadřazeny. Pochybuji ovšem, že třeba týraná manželka se odváží odvolat proti rozhodnutí podle “svatého práva” a riskovat tak zavržení a násilí od svého okolí.
Cílem muslimů není ale jenom zavést právo šarí’a pro své souvěrce v Evropě. Jejich snem je obrátit na svou víru celý Západ a uplatňovat šaríju na nás všechny.
Nacismus je pro všechny ztělesněním zla. Na jeho potírání máme zvláštní zákony. Přesto, že jej vyznává jen několik hlupáčků, co čas od času někde převrhnou popelnici, nebo vyprovokují pouliční rvačku. Nic horšího už od nich nehrozí. Naproti tomu je islám nebezpečím aktuálním. Každým rokem se v Evropě jeho vliv a moc rozšiřuje. Myslím, že je třeba s tím něco začít dělat.