Gross a Rod: Pravda může být ještě horší
Na aféře s bytem premiéra Grosse je půvabné, kolik i po měsíci zevrubného pátrání ponechává námětů k nejrůznějším spekulacím, hypotézám, teoriím. Klíčová je zde bezesporu role Rostislava Roda, tedy toho, kdo údajně na premiérův byt poskytl půjčku ve výši 900 000 korun. Slovíčko "údajně" je přitom pro většinu komentujících synonymem pro slovo lež, neboť skutečný původ peněz hledají kdekoli jinde, jen ne v kapse jihlavského hrdiny. Pokud ale jsou peníze opravdu jeho, může být tato pravda pro premiéra daleko horší, než řada jiných variant. Zásadní je totiž původ těchto financí. Rostislav Rod totiž ke štěstí přišel díky privatizaci Mladé fronty.
Bude - li kdy nějaký historik psát o dějinách tunelování v Čechách, právě privatizace někdejšího deníku ÚV SSM v nich zaujme místo nejčelnější. Přes moratorium z března 1990, kterým tehdejší Federální shromáždění zakázalo jakékoli nakládání s majetkem bývalého SSM, a přes následný zákon FS o navrácení majetku SSM do rukou lidu ČSFR č. 497/1991 Sb. si Mladou frontu zprivatizovali její redaktoři, aniž by z ní stát viděl jedinou korunu. Má - li skutečně Gross peníze od pana Roda, má tak svůj byt částečně splacen z vytunelovaného podniku, ergo z výnosů z trestné činnosti. Lze si při všech spekulacích představit horší variantu? A propos, a byly ony peníze vůbec zdaněné? To, že je neměl Rod na kontě, ale údajně v trezoru, může o tomto problému leccos napovědět. Nezdaněné peníze vynaložené na jakýkoli účel jsou ovšem rovněž nezákonným způsobem obohacení, a to i bez ohledu na na právní meritum privatizace MF.
Dlouhá léta se ovšem okolo divoké privatizace MF chodilo po špičkách. Není divu - vždyť její šéfkomentátor je synem bývalého místopředsedy federální vlády a s nejvlivnějším českým deníkem si to nechtěli rozházet ani jiní politici. Až Miloš Zeman začal veřejně vyhrožovat, že se po svém vstupu do Strakovky na polozapomenutou privatizaci podívá. Zemanovy výhružky ovšem byly v této věci nejenom první, ale i to poslední, co se veřejnost dozvěděla. Pro pořádek budiž ještě řečeno, že se divokou privatizací MF údajně zabývala i Baštova detektivní úderka Čisté ruce. Vyšetřování skončilo na tom, že svazáci již deník prodali, a ČSSD nechtěla znejišťovat zahraničního investora. Budiž, a nám holt nezbývá než tomu věřit.
Zřejmě jenom nenapravitelného paranoika by mohlo napadnout, zda Rodova půjčka, pokud byl skutečně oním bankéřem, nebyl náhodou úplatek, aby se již tehdy všemocný místopředseda Poslanecké sněmovny, který již nota bene mířil na vnitro, postaral o to, aby se na celou privatizační lapálii zapomnělo. Byť možná zní tato spekulace šíleně, o pravém účelu tzv. půjčky, z níž nejenom že nemá věřitel (nota bene podnikatel) ani korunu úroků, ale dokonce na ní díky inflaci prodělá, a je mu to vlastně jedno, se lze domýšlet cokoli. A o Grossově úhořovité upřímnosti rovněž.