Naprostá ztráta důvěryhodnosti českého předsednictví EU…?
Úterní pád vlády není jen epozidkou a naplněním silového počínání opozice. Česká důvěryhodnost a kredibilita předsednické země EU je ta tam. Jak se může šestadvacet členských států cítit v době krize bezpečně a spolehnout se na nás, když v jejich čele stojí někdo, komu se doma bortí vše, co slliboval, že bude fungovat.
Jsme poslední, kdo ještě neřekl rozhodující slovo k Lisabonské smlouvě, tolik opěvované regulační poplatky ve zdravotnictví jsou v troskách, vláda se po čtyři pokusy o vyslovení nedůvěry chvěla v základech, ale zásluhou podezřele získaných přeběhlíků udržela.
Pak se podařilo opozici na popáté přece jen vládu svrhnout, aniž by se sama mohla pochlubit mandátem od dritivé většiny Sněmovny. Roupoutalo to zatím latentntní nevraživost mezi premiérem a prezidentem, která už vypukla ve veřejné osočování.
Dobré jméno nepřinesou Česku v EU ani strkanice s Romy, soudní rozhodnutí o nezrušení neonacistické Dělnické strany, o vulgaritách ve Sněmovně, kdy se poslanci od řečnických pultů vzájemně urážejí, ani nemluvě.
Včetně ztráty renomé ze submisivity ve vztahu k prezidentu USA Obamovi a jeho pobytu v Praze…
Občanští demokraté ztratili ze ztráty prestiže v Evropě nervy a dnes zveřejnili na světovém serveru YouTube vlastní video, ve kterém srovnávají současné svržení vlády s mnichovskou zradou v roce 1938 a vpádem sovětských vojsk na české území v roce 1968. To vše reprezentuje pouze herec a senátor za ODS Tomáš Töpfer.
Možná bude pro mnohé hrdina, jeho kolegové však za alibisty a zbabělce. Jen bych doplnil, bez postranních úmyslů, ale 21. srpna 1968 k nám vtrhly armády pěti členských zemí Varšavské smlouvy, kromě Jugoslávie a Rumunska. Tedy ne pouze sovětští vojáci.
Takové činy, myslím současný pád vlády, se dějí jen v krachujících a politicky labilních zemích, kde podobné vládní defenestrace mají až bojovný a na civilizovaný svět velmi špatně působící podtext. Proč se ale chovat nedůstojně, jako kůň (Valach?), co ve smrtelné křeči kolem sebe hystericky kope…?
Zvláště když dnes, přes šedesát roků po válce, se na videu objeví mimo jiné záběry z německé okupace z roku 1938, komunistického puče z roku 1948 a dnes už tendenční, i když navěky bolestné, obrázky tanků ze “sovětské invaze” v roce 1968.
Těžko se však vládní ODS divit; vnímal jsem to rovněž jako podraz na jejich koalici. Stokrát nic umořilo osla. Tisíckrát opakovaná lež se stává skutečností…
Ostuda je z toho však nejen evropská, ale určitě i globální. Představili jsme se světu jako malá země, která je skutečně malá svojí bezvýznamností a nepotřebností pro své partnery.
Kdo dnes půjde investovat do české nejistoty, jaká bude nová vláda, kdy bude a jak dlouho vydrží. Splní to, co naslibovala, nebo zase přijde v bratrovražedném, byť jen verbálním boji, o všechny své ambice a nebude schopná plnit své obchodní či vojenské závazky…?
Kdo za to může, když nemůžeme dlouhé roky sestavit pevnou a nezkorumpovatelnou vládu, a když už ji jakžtakž máme, vypřahat ji ve chvíli, kdy je v čele a snaží se táhnout dopředu…?
Malý jsi, jen když klečíš na kolenou…(vietnamské přísloví)
Břetislav Olšer
Autor je novinářem a spisovatelem.