Česká televize a spol. udržuje Grosse naživu
Na rozuzlení současné krize, ať už jí říkáme vládní či koaliční, si ještě několik dnů počkáme. Co však nahaní mráz na záda ze všeho nejvíce už teď, a co ani není tak moc zjevné, je chování unionistů.
Ti tvoří s ČSSD semknutý a neprostupný šik toho nejlacinějšího a nejpovrchnějšího korytářství. Že odhodili do dáli své předvolební sliby, to bychom ještě byli ochotni zapomenout, ale že dnes vpodstatě drží „klientelistického cara“ Grosse i s jeho sebrankou nad vodou, to už doslova vyráží dech.
Unionisté se zrodili z „čistých“ idejí zhrzených disidentů. Brzy je doplnili političtí ňoumové, kteří čekali na svoji šanci v Klausově ODS tak dlouho, až je přešla trpělivost. Chtěli svůj vlastní píseček! Vznikl přepestrý slepenec těch největších budižkničemů a těch nejneschopnějších patolízalů. Když tuto skvadru po čase Miloš Zeman označil za „spolek lidských i jiných ojetin“, věru se nemýlil.
Pamatujete? Tito břídilské ojetiny v tom nejely samy! Mohly se opřít o hlas davu, zejména bývalé studentské „vůdce“ z roku 1989, a pak též, a to je podstatnější, o barytony i fistule většiny „umělecké fronty“. Záminky obou skupin byly prakticky totožné: jak exstudenti, tak umělci již byli dostatečně ověnčeni mindráky z polistopadového vývoje. Komplexy je sžíraly, neboť v době sametové revoluce čekali, že jejich role bude v následující etapě nesrovnatelně význačnější. Že to budou právě oni, kdo bude tahat za nitky.
Dnes se k Unii svobody raději nevyjadřují, mlčí jako hrob, a částečně si léčí své mindráky v naprůhledné změti lidského smetí kolem České televize - po „zimní krizi“ v roce 2000 jedné z nejmocnějších lobbistických skupin v zemi. Mohutná televizní chobotnice vysává ročně z nebohých daňových poplatníků těžké miliardy korun. Je však téměř „nesestřelitelná“, vždyť její centrální nervový systém je nejspíše obhospodařován bývalými estébáky a komunisty nejhrubšího zrna, umělecko-kulturní frontou, jež chapadlovitou kreaturu živí popularitou svých tváří, získanou začasté ještě v dobách „vlády jedné strany“, dále zapšklými „disidenty“ a v neposlední řadě novými levičáky komersovského typu.
Televizní ekipa je hladová a nenasytná, ve skrytu státního molochu čeká na svoji šanci, na Novou Unii svobody. Až se objeví, budou to právě tito lidé, kteří - a už se nemohou dočkat - budou v zákulisí kout pletichy a navenek vystrkovat své moralistní rozumy. Už v tom asi mají praxi.
Až přijde Nová unie svobody, a ona přjde, až nás budou věhlasní herci, režiséři a možná i dramaturzi přesvědčovat, že „tohle je opravdu terno a vše ostatní je korytářský póvl“, vzpomeňme, alespoň letmo, tu starou Unii svobody. Sice již nebude existovat, ale zbyde po ní nepříjemný zápach toho nejhoršího podvraťáctví a nestoudné manipulace zpoza tváří celebrit. Vzpomeňme též, že kvůli těmto celebritám je dnes Gross ještě stále u moci.