Fakt perfektní článek. Jen dotvrzuje, že Pan Prezident Klaus je špičkový ekonom se správným pohledem na současnou krizovou realitu.
Ale zůstane jen u tohoto článku, realita bude v duchu paranoidní politické ekonomie Merekelová- Sarkosi- Obama. Kdo má peníze investujte na burze na pokles- viděláte, tihle tři jmenovaní jsou toho naprostá záruka. Jestli se mýlím, tak vám vrátím prodělky z vlastního.

Dnešní den patří na celém světě ženám,poněvadž
dnes je MEZINÁRODNÍ DEN ŽEN
I my muži na ePortálu,blahopřejeme všem ženám.

Článek je dobrý,zvláště poukazuje,jak V.Klaus
ekonomii vůbec nerozumí,nakonec on ekonom nikdy
nebyl,dělal jenom bankovního příručího.Jeho rady
opravdu stojí za prd.

Z deseti miliard, které si investoři z fondů u nás odnesli domů, jsou přesně dvě třetiny z fondů peněžního trhu, o zbytek se starají smíšené a zajištěné. Jen ta čtvrtmiliarda, kterou naopak do akciových fondů přinesli, ujišťuje, že naděje neumírá nikdy, ani jako poslední. Ostatně jinde pšenka nepokvete – krize nekrize – jen to jaro se neřídí podle kalendáře.


Ztráta důvěry

Fondy peněžního trhu jsou bity jako žito, protože ztratily jak svou zásadní vlastnost (nízké riziko), tak svou tradiční roli – alternativy vkladů. Tedy alespoň ty naše s delší průměrnou durací a těžko budou důvěru získávat zpět. Jak známo, důvěru ztratíte naráz. Ale než znovu uvěří těm „skutečným“ s průměrnou durací 6 měsíců, uteče hodně vody.

Leč nechme teorií, zkrátka v ISČS Sporoinvest klient za poslední půlrok prodělal 4,8 %, v IKS Peněžní trh PLUS dokonce 7,6 %. Proti tomu je Pioneer Sporokonto s 2% ztrátou ještě výhra. Ano, doba je zlá všude, ale co k tomu dodat? Největší výprask dostal opět ten největší, který také ztratil nejvíc, dokonce přes čtvrt procenta, což klienti ocenili na 330 milionů korun. Jen o sto milionů méně postrádá i KBC Multi Cash ČSOB CZK, přestože za půlrok ztrácí jen 0,9 %. Kdo by se pak divil, že rychle tloustne opatrný nováček KB Peněžní trh, který se může chlubit už nejen šesti miliardami, ale i ročním výnosem 2,9 %.

Dluhopisy procházejí očistcem

Ale pozor, měli bychom vzít rozum do hrsti: třeba modifikovaná durace portfolia zmíněného KBC Multi Cash ČSOB CZK byla k 28. únoru 0,40 a hrubý výnos do splatnosti byl 4,45% p.a. Kdo se vsadí, že letos vydělá víc než dluhopisové fondy? Dluhopisy procházejí očistcem se stále horšími šrámy. Pokles inflace by jim měl hrát do noty, zatím však trhy „hrají“ na úplně jiném hřišti rizik, než by měly (sazeb). Týden tak fondům odnesl dalších kolem půl procenta, těm korporátními přes 2 %. Najít mezi nimi nějaký s kladným výnosem na roce či na dvou sice možné je, ale chce to téměř detektivní práci. U maturity by prošly jen ČSOB bond mix a KB dluhopisový, přestože i ty od začátku roku něco tratí.


Vylévání peněz na úkor daňových poplatníků

Musíme však nakousnout ještě mnohem kyselejší jablko, ne-li jich sníst celou mísu. Je jedno, odkud v USA začít: nezaměstnanost nejvyšší od roku 1983, zřícení HDP nejrychlejší od roku 1982, akciové trhy třikrát v týdnu prohlubovaly 13letá minima a jen díky poslední páteční půlhodině nevyhloubily další.

Blíží se bankrot General Motors, k pádu se naklání mrakodrap pojišťovny AIG, kterou čeká možná (další) rozprodej – zejména částí zabývajících se životním pojištěním. Americká vláda zatím za 80 % pojišťovny dala 180 miliard dolarů, ale v CDO kontraktech v ní stále prý „visí“ 300 mld. dolarů.

Nalévání, tedy spíše vylévání peněz do bezedného bankopojišťovního a automobilového sektoru dosahuje již poloviny rozpočtu – na úkor daňových poplatníků 1,2 bilionu dolarů – zatím. Negativní zprávy přišly od agentury Moody’s, která má snížit rating třem z největších amerických bank: JPMorgan, Wells Fargo & Co. a Bank of America. Za dva zlatý už není nic, za dolar není ani topůrko, zato Citigroup. Místo znárodňování se má prý říkat „předprivatizace“. Americký sen o zachránci-supermanovi Obamovi a očekávání, kterými navnadil, vyprchávají jak pára nad hrncem. Zato kmet Paul Volcker (znovu)objevil Ameriku, když se nechal slyšet, že oddělení komerčních a investičních bank by zabránilo další podobné krizi. Přitom právě za svého vládnutí ve FED dopustil pád tohoto oddělení (zavedeného právě po Velké depresi).

Nu a Evropa do recese teprve padá. Pražská burza kupodivu přežila hrůzyplný týden bez velkých šrámů, ale pouze s nepatrnými objemy obchodů. Že by globální oteplování způsobilo, že se teď medvědi povalují všude jinde než v Arktidě?

Troufám si tvrdit, že v hrubých rysech rozumím geopolitickému uvažování zakladatele Stratforu George Friedmana; chápu hlavní východiska Greerovy teorie katabolického kolapsu; a ani komparativní teorie úpadku supervelmocí Dmitrije Orlova mi nepřipadá úplně nesrozumitelná. Analytická metoda thinktanku LEAP/E2020 mi však přijde zvláštně temná a budí ve mě dojem starostlivé kalkulace s nepřesnými čísly.

Když píše Friedman o tématu, s nímž je obeznámen, dokáže vidět celkem přesně rok dva dopředu; jakmile se však pustí mimo svůj píseček a rozletí se dále, je slepý. Greer načrtl obecné parametry civilizační krize, která může trvat staletí, ale nikdy neaspiroval na přesné časové předpovědi jednotlivých fází; Orlov ze svého stanoviska předvídal některé současné události v roce 1995, když se však jeho prognózy začaly plnit, přestal publikovat další. A co více: Friedman nabízí své předpovědi globálním investorům, zatímco Greer a Orlov se už oba soustřeďují na praktické rady pro přežití určené obyčejným lidem. K čemu však u čerta slouží údajně superpřesné vize LEAPu?

Neznám metodu, neznám tváře, neznám politickou orientaci autorů ani účel jejich práce. Vidím jen grafy, mapy, masu textu. Nakonec tedy vzpomínám na keltský havraní soud, který byl vlastně specifickou projektivní technikou: Pokus pochopit křik ptáka sloužil k vyjevení obsahu vlastní mysli, který byl jinak nepřístupný vědomému záměru zkoumajícího. Snad je to tedy můj povrchní dojem, ale z katastrofických prognóz LEAPu na mě dýchá naprostý nedostatek rozpaků a dokonce jakési hrdé zadostiučinění: "Vidíte, my jsme vám to říkali, teď nastane katastrofa, vrátíte se o století zpět". Je to právě tento triumfalismus, o jehož původu nebudu spekulovat, co mě vede k pochybnostem o přesnosti věštby. Jednoduše neuvěřím, že je možno o lidských záležitostech exaktně říci: V případě neúspěchu dubnové schůzky G20 už se nedá nic dělat, nezbývá tedy, než se změnit v bestie (případně v to, čemu se v koncentráčnické hantýrce říkalo musulman=zcela odevzdaný člověk bez vůle). K pojmu kultury totiž patří, že hodnoty platí buď kontrafakticky, silou našich životů a proti slepé přírodní nutnosti, nebo vůbec.

"Ti však, kdo jsou skutečně uprostřed, majíce nesmrtelnost společně s nebešťany a neštěstí s pozemšťany, jsouce nešťastni pro svoji zlobu, blaženosti, kterou nemají, mohou nám spíše nepřáti než popřáti" (Augustinus, A.: O Boží obci I. Kniha IX, kap. 23). K této alegorické nápovědi ohledně těch, kdo údajně obcují s Osudem, už nemám, co bych dodal...


Počátek fáze 5 globální systémové krize: Fáze globální geopolitické dislokace

Od února 2006 LEAP/E2020 odhadovala, že globální systémová krize projde čtyřmi hlavními strukturálními fázemi: Spuštěním, akcelerací, nárazem a usazením. Tento proces nám dosud umožňoval správně anticipovat události. Náš tým však nyní došel k závěru, že vzhledem k neschopnosti globálních lídrů plně si představit měřítko současné krize (jež je zřejmé z rozhodnutí léčit spíše následky než příčiny), globální systémová krize ve 4. čtvtrtletí 2009 vstoupí do páté fáze, která bude fází globální geopolitické dislokace.

Podle LEAP/E2020 bude toto nové stádium krize formováno dvěma hlavními paralelními procesy:

A. Dva hlavní procesy:
1. Mizení finanční báze po celém světě (dolar a dluh)
2. Fragmentace zájmů jednotlivých hráčů a bloků v globálním systému

B. Dvě paralelní sekvence:
1. Rychlá a úplná desintegrace současného mezinárodního systému
2. Strategická dislokace velkých globálních hráčů.

Doufali jsme, že fáze usazení poskytne světovým lídrům příležitost odvodit z kolapsu globálního systému, který převládl po II. světové válce, ty správné závěry. Bohužel, v této fázi je už nemožné být optimistou. Ve Spojených státech, stejně jako v Evropě, Číně a Japonsku, lídři reagují, jako by se globální systém stal pouze obětí nějaké dočasné poruchy, jako by prostě k opětovnému spuštění potřeboval zásoby paliva (likvidity) a dalších složek (snížení úrokových měr, výkup toxických investic, záchrana podniků blízkých bankrotům...). Ve skutečnosti globální systém prostě nefunguje; místo snahy zachránit, co se zachránit nedá, musíme vybudovat systém nový.

Historie právě neproslula trpělivostí, takže pátá fáze zahájí proces nutné rekonstrukce, ašak dosti drsně: Cestou kompletní dislokace stávajícího systému, s obzvláště tragickými důsledky pro některé velké globální hráče.

Podle LEAP/E2020 už existuje pouze jedno velmi malé okno příležitosti, v němž lze uvedenému scénáři zabránit: Příští čtyři měsíce, před začátkem léta. Dubnový summit G20 je patrně poslední šancí dostat věci do správných kolejí, tj. mimo jiné předtím, než Británie a pak i Spojené státy upadnou do platební neschopnosti. Pokud tato příležitost zůstane nevyužita, postižené země ztratí schopnost kontrolovat další průběh událostí, v mnoha případech i událostí na vlastním území, a svět vpluje do fáze geopolitické dislokace jako "opilý koráb". Na konci této fáze bude svět připomínat spíše Evropu v roce 1913 než sám sebe v roce 2007.

Protože většina států - včetně těch nejsilnějších - trvá na tom, že čelí stále těžší krizi, neuvědomují si, že plánovaly své kroky pod břemenem Dějin (Najednou tolik patosu! - KD), zapomínají, že jsou pouhými lidskými organizacemi, které přežívají díky souladu se zájmy většiny.

Pro obyvatelstvo a sociopolitické hráče nastal nejvyšší čas připravit se na velmi těžké období, v němž budou změněny celé segmenty našich společností, dočasně vymizí, nebo se dokonce navždy ztratí. Například zhroucení globálního monetárního systému, k němuž podle našich předpokladů dojde v létě, zahrne i kolaps amerického dolaru (a všech dolarových aktiv), ale přinese také psychologický důsledek v podobě ztráty důvěry v papírové peníze.

Poslední, ale nikoliv nejméně důležitý je náš odhad, že nejmonolitičtější a "nejimperialističtější" politické entity touto fází utrpí nejvíce. Některé státy dokonce projdou tak hlubokou strategickou dislokací, že podkope jejich teritoriální integritu a vliv ve světě. Následkem toho jiné státy ztratí svou dosavadní ochranu a upadnou do regionálního chaosu.