Paroubek se definitivně zbláznil?
Jinak jsou jeho poslední prohlášení a činy těžko pochopitelné.
Ještě všichni máme v paměti, kterak těsně před koncem roku odmítl prodloužení a posílení české vojenské mise v Afghanistánu a vše vyděračsky podmiňuje zrušením poplatků ve zdravotnictví. Ať se na mne oranžový Ken nezlobí, ale hazardovat dobrým jménem a spojeneckou důvěrou České republiky kvůli třicetikorunové malichernosti je opravdu pitomost.
Byla to právě ČSSD, která v rámci našeho spojenectví v NATO poslala naše vojáky na zahraniční mise do Afghanistánu. Naši vojáci, přestože jich je v oblasti málo, si vydobili u spojenců značné renomé. Nyní máme být kvůli nesmyslnému Paroubkovu apetitu po moci považováni za nespolehlivé spojence, kteří nejsou ochotni spolupracovat a chtějí od spojenců jen brát?
Paroubkova slova o tom, že nejméně budou vojáci hazardovat se svými životy pokud budou hezky doma, za pecí, nejsou ničím jiným než dalším laciným populistickým výkřikem. A co teprve, kdyby všichni vojáci odešli do civilu? Pak by riskovali ještě o dost méně, nemyslíte, pane poslanče?
Předseda z Hybernské požadoval omluvu za Langerova slova o tom, že pokud dojde ke smrtelné události kvůli náhlému a nečekanému přesunu našich vojáků z Afghanistánu do vlasti, bude Jiří Paroubek vrahem a bude mít na svých rukou jejich krev. Jinak prý nebude o vojácích vůbec jednat.
Premiér se nakonec zachoval daleko rozumněji a omluvu Paroubkovi za Langera pooskytl, protože mu osud našich vojáků asi leží na srdci daleko víc než Paroubkovi. A reakce? Stejná, jako kdyby se Topolánek neomluvil. Paroubek dál tvrdošíjně prosazuje propojení mezi vojenským kontigentem a poplatky u lékaře. Na druhé straně podobné spojení radar za Lisabonskou smlouvu neméně tvrdošíjně odmítá.
Paroubek se zkrátka dohodnout nechce. On se již rozhodl a basta fidli. Vše ještě doprovodí slovy o tom, že vojákům bude nejlépe doma v kasárnách. To kdyby se jednalo o vojenskou pomoc Rusku nebo Sýrii, to by, panečku, byl mezi prvními, kdo by chtěl poslat celou armádu.
Paroubkovo skřípění zubů se musí nést nad celou Prahou a přilehlým předměstím. Speciálně od okamžiku, kdy Česká republika začala předsedat Evropské unii. A tak na pravidelných mimořádných tiskovkách můžeme neustále slyšet, jak všechno dělá Topolánek špatně a nejlepší by bylo, pokud by vládu přepustil Paroubkovi.
Topolánkova plynová mise slavila úspěch, ale nikdo nemohl tušit, že si Rusko po pár hodinách zase postaví hlavu. Ale nebyl by to sám velký Jirka, který sice v jedné větě pochválí výsledek mise, aby následně následovalo několik vět kritiky o tom, jak Topolánek s řešením krize zaspal a kdyby se řídil Paroubkovou radou, mohl k nám proudit plyn o hodně dříve.
Snadno se to kritizuje, když nic jiného ani neumíte. Ještě jsem od socialistů od doby, kdy je vede Paroubek, neslyšel snad jediný pozitivní návrh. Stále jen kritika, napadání, osočování. A to i v době, kdy ČSSD vládla. V kauze Morava měl Paroubek jasno během jedné minuty a vyzýval k demisi rovnou celou vládu. V kauze Dryml najednou neměl dost údajů, aby se mohl jednozančně vyjádřit a čekal na to, jak se k tomu postaví veřejnost. Zásada presumpce viny holt platí pro každého kromě paroubkovců samotných.
Neustálá kritika našeho předsednictví asi má být pomstou za to, že vláda nepřistoupila na výměnu klidu za předčasné volby. Jenže Paroubek si zjevně neuvědomuje, že pokud bude stále den co den jen kritizovat stane se směšným nejen u nás, kde už dávno směšným je (bohužel, zároveň je i nejnebezpečnějším politikem), ale i po celé Evropě.
Zkrátka JIří Paroubek nemůže přenést přes srdce, že na premiérském postu není on. Jemu měl volat Obama, jemu měl volat Bush, on měl jet hasit plynovou krizi, on se měl setkávat s politiky. Víte co by to bylo nových fotek? Aspoň na další tři knihy! A tak se nad Lidovým domem místo řešení plynové krize vznáší toliko zapšklé větry.
Rudolf Polanecký
Zveřejněno na blog.idnes.cz.