Možné a nemožné změny ve vládě
Slibování změn se u nás pomalu stává folklórem. Nejprve změnu slibovala ODS před svým prosincovým kongresem. Změna se nekonala, pokud za změnu nepočítáme výměnu oponenta Béma za konformistu Vodrážku. Smysl změny, totiž reflexe nejsilnější vládní strany po prohraných volbách a snaha nabídnout voličům nový důvod, proč ODS do budoucna nezatratit, se ovšem během kongresu vytratil jak pára nad hrncem. Nakonec tuto ne-změnu preceptoři Topolánkovy stranické elity, například Martin Schmarcz v časopise 51Pro, interpretovali jako triumf prověřených hodnot a stability zastoupené Topolánkem nad neprověřenými riziky a nejistotami skrytými za Bémem. Změna v ODS se tedy nekonala.
Premiér Mirek Topolánek ale slíbil změnu či změny ve složení vlády. Prohlásil, že to nemíní činit proto, že by jednotliví ministři neobstáli ve svých resortech, nýbrž proto, že své úspěchy nedokázali dostatečně prodat veřejnosti.
To je argument zajímavý hned ze dvou důvodů. Jestliže ministři obstáli ve své práci, není správné a slušné je měnit. Ovšem to, zda obstáli, nehodnotí jen premiér, nýbrž – po dvouleté zkušenosti – také veřejnost. A ta, jak známo, dala vládním stranám v podzimních volbách vesměs červenou kartu. Všichni, kdo tyto volby hodnotili, a to jak politikové, tak politologové a novináři, se shodli na tom, že volby nebyly o okresních silnicích a krajských vyhláškách, nýbrž byly referendem o celostátní politice stran – koaličních i opozičních. Voliči se rozhodovali především podle zkušenosti s dosavadní vládou. Je tedy otázkou, kdo a jak doopravdy obstál.
A druhý důvod k zamyšlení dává Topolánkův argument ve světle jedné chystané personální změny. Své věci si má sbalit ministr zdravotnictví Julínek. Přitom právě on je nejspíše tím ministrem, který se prezentaci, propagaci a obecně vysvětlování svých reformních kroků a záměrů vůči veřejnosti věnoval nejpilněji ze všech ministrů. Padne-li Julínek, jistě to nebude vinou jeho prezentační neschopnosti. Bude to další Topolánkův ústupek menším koaličním stranám, zejména lidovcům, z nichž mnozí, nejen poslanec Hovorka, jsou vůči Julínkově zdravotnické koncepci silně kritičtí.
Proč tedy má Topolánek měnit vládu? Protože tím lze dobře zamaskovat fakt, že tato vláda už do konce svého období nic moc gigantického nevykoná. Jednak platí politologické pravidlo, že reformy, které vláda nevykoná v prvních dvou letech vládnutí, už nenastanou, protože druhou půli mandátu vláda věnuje vylepšení svého mediálního obrazu pro příští volby. K tomu ovšem nutno přičíst různé populistické sliby, hezky symbolizované slavným pastelkovným, které vláda voličům naslibuje v domnění, že ji to znovu vynese do Strakovy akademie. Že to je v příkrém rozporu s jakýmkoli náznakem reformy, snad ani není třeba dodávat.
Ale hlavní důvod vládní změny je ten, aby bylo na koho svést všechny (dosavadní i budoucí) neúspěchy této vlády. Z tohoto pohledu je nakonec úplně jedno, kdo z vlády vypadne, protože nakonec na jeho hlavu padne domnělá odpovědnost za vše, co se v ní odehraje. Premiér a zbytek vlády naopak mediálně prodají své působení během zbytku mandátu jako snahu předchozí chyby napravit. Co na tom, že taková snaha je buď marná, nebo dokonce zcela fiktivní!
Je tedy v zásadě jedno, kdo z této vlády odejde a kdo do ní eventuálně přijde. Tato vláda nikdy během svého působení netvořila celistvý tým. Jednotlivé parciální zájmy stran a jednotlivců se v ní transformovaly do podoby přetlačování a silových her. To jediné, co vládu po celou dobu spojovalo, je snaha přežít ve funkcích. A to opravdu není mnoho.
Zajímavě to vyhřezlo v aktuální snaze dnešního předsedy lidovců Čunka z vlády vystrnadit bývalého předsedu té strany Kalouska. Je zjevné, že za snahou o jeho odchod nejsou odborná a faktická pochybení: vždyť přece tato vláda prosadila Kalouskův rozpočet, a to je vždy hlavní kritérium pro posuzování úspěchu ministra financí. Čunek chce do vlády svého člověka, nadto ekonoma s jinou výbavou, než s čím přišel Kalousek. Opticky zjednodušeno: jestliže Kalousek stojí ekonomicky nalevo od Tlustého, pak Čunkův adept Sedláček stojí nalevo od Kalouska. Kromě vnitrostranické pře Čunka s Kalouskem tak v návrhu hledejme i směr, jímž s nejvyšší pravděpodobností půjdou lidovci v brzkém budoucnu: do oranžové náruče koalice s Paroubkovými socialisty.
Mirek Topolánek slíbil změny ve vládě oznámit do vánoc. Pak termín změnil na 5.leden. Nyní si máme ještě týden počkat. Myslím, že není důležité, zda se z toho týdne vyklube třeba rok. Ať ty změny ve vládě nastanou, či nikoli, budou-li to změny v duchu a stylu této vlády, nic nového nepřinesou. Nepůjde tedy o změny, nýbrž výměny. Naše politické elity by se měly vyjadřovat přesněji.
Petr Žantovský