Říkali mu premiér
Publikováno ve spolupráci s www.virtually.cz a www.danes.cz.
Svou premiérskou dráhu před půl rokem uvedl mamutí billboardovou kampaní se slogany Jsem sociální demokrat a Myslím to upřímně. V jejím finále se coby autentický sociální demokrat před sněmovnou chlubí tím, že spekuluje s pozemky, a upřímně říká, že o pozadí pochybných půjček na koupi bytu ani domu manželčiny firmy nic bližšího neřekne. Kudy se kariéra „zdatného politického vyjednavače“, ve skutečnosti obyčejného manipulátora a technologa moci bez názorů, bude ubírat dál? Jsou dvě možnosti: pozvolně, anebo prudce sestupně. Grossova politická dráha je u konce.
Sociální demokraté dělají, že to nepoznali, a ve strachu z předčasných voleb, v nichž by propadli, hromadně hlasují pro Grossovu předsednickou nominaci na březnový sjezd. Kdyby měl úřadující šéf dostatek soudnosti, v zájmu svém, své strany a především této země by odstoupil ze všech svých funkcí. Gross je však Gross, a tak se při pohledu na vodu, jež se do vládní lodi valí obrovskou trhlinou, jen křečovitě chytne kormidla. Pustí se teprve až po zaplavení paluby i samotného kapitánského můstku, kdy půjde o holou kůži.
Co si člověk zapamatuje z jeho působení v premiérské funkci? Politické manévrování mezi pokračováním Špidlova sociálního státu obohaceného o „lepší komunikační strategii“ a halasnými přísliby razantně snížit daně, o nichž však nejedná koalice a neznamenají proto nic. A potom série kauz: jmenování estébáckého pendrekáře do čela úřadu vlády, policejní odposlechy, týmy Mlýn, Zubr i lhaní a protiřečení si v otázce financování soukromých a rodinných investic, nemluvě o Grossově podivném vystudování právnické fakulty a absolvování rigorózní zkoušky, aniž by byl políben sebemenšími znalostmi.
Zájmy nejsilnější opoziční strany jsou momentálně diametrálně odlišné od zájmů většiny občanů: pokud to premiér Gross ve funkci doklepe až do řádných voleb, vítězství ODS bude opravdu drtivé.