Jaká bude nová pravicová strana?
O tom, že se připravuje založené nové pravicové strany, se mluví už dlouho. Nejintenzivněji od kongresu ODS, který zakonzervoval stav, jenž tuto stranu přivedl k podzimnímu volebnímu debaklu. ODS si do čela zvolila staronové tváře, s výjimkou nového 1.místopředsedy Davida Vodrážky, který ale žádnou změnu v kursu strany neslibuje, je spíše integrální součástí směru, který prosadil v ODS její předseda Mirek Topolánek.
Na kongresu ODS složil funkci čestného předsedy této strany její zakladatel president Václav Klaus. To už se nedalo vyložit jinak, než že dává od ODS ruce pryč. Do jaké míry to zároveň mělo znamenat příslib podpory nové pravicové strany, která má – napravo od ODS – vzniknout, se lze jen dohadovat. Ovšem vzhledem k tomu, že proponovaná strana vzniká v okruhu lidí, kteří se kolem Václava Klause dlouhodobě pohybují, dá se předpokládat, že strana vzniká minimálně s jeho vědomím, ne-li pod jeho inspirací.
Klíčovou postavou, kolem níž se točí většina úvah o nové straně vzešlé z tohoto okruhu, je Petr Mach, ředitel Centra pro ekonomiku a politiku. Což je think-tank, který založil v roce 1999 právě Václav Klaus. Původně byl CEP, jak zní jeho docela půvabná a mnohoznačná zkratka, diskusním fórem. V určitých periodách pořádal debatní tématizované večery, na nichž vystupovali špičkoví odborníci z různých oborů – ekonomie, politologie, historie, sociologie, ale také lidé z aktivní politiky či jejich nejbližšího okolí, a to z různých názorových stran. Na večerech CEPu bylo možno vidět nejen Klausovy blízké – Jiřího Weigla, Roberta Holmana, Karla Dybu, Marka Loužka – také samozřejmě Petra Macha - a další, ale také lidi z odlišných názorových či politických proudů – Romana Češku, Jiřího Pehe, Cyrila Svobodu, ale i Valtra Komárka, Pavla Dostála, Jiřího Dienstbiera či Pavla Rychetského. Na seminářích CEPu se probírala témata související se zdravým vývojem demokracie, volného trhu a občanských svobod. Je faktem, že coby intelektuální mlýnice i studna informací a názorů nemá u nás CEP tak vytrvalého a tak komplexního konkurenta. Otázkou je: bude toto podhoubí stačit na vytvoření nové politické strany? To už není intelektuální úkol, ale mravenčí organizační a produkční práce. Má-li nová strana přežít, nesmí vzniknout jen jako marketingový produkt na rychlé oživení trhu pro jednu sezónu.
A jaká ta strana může být? Na čem může stavět? Je zřejmé, že se její ideologie bude točit kolem svaté trojice pojmů konzervativně-liberální politiky: a to je právě soubor občanských svobod, volného trhu a minimálního státu. Konzervativec je přesvědčen o tom, že tyto tři pojmy spolu úzce souvisí a jeden bez druhého je v zásadě nemyslitelný. Je pravda, že tyto hodnoty dnes u nás nehájí v té komplexnosti nikdo: ČSSD staví na silném státu, KSČM nepovažuje za fatální hodnotu míru občanských svobod, a už vůbec ne volný trh, ODS zcela rezignovala na své původní pravicové vymezení a s cílem být stranou pro všechny tak vlastně není stranou pro nikoho. Její názorová orientace se dnes nedá vyčíst ani z křišťálové koule, nejspíš proto, že žádnou vyhraněnou nemá. Jde jí jen o co nejdelší zachování moci.
Potíž je ale v tomto: je výše uvedená trojice hodnot, na níž kdysi vznikla ODS a jež chce nyní nová strana resuscitovat, dostatečně silnou vábničkou pro veřejnost, pro voliče, kteří se – nejen u nás – projevují značně levicově? Nemají pravdu ti, kdo říkají, že je pryč doba ideologií a nastává éra jakýchsi beztvarých všeobecných dober, která nemají žádnou pravolevou orientaci a o něž se (jako za socialismu) má starat především stát, resp. politická elita, protože jen ona ví, co je pro občana dobré? S jakým volebním ohlasem a výsledkem může nová pravicová strana počítat?
Petr Žantovský