Jistě víte,že největší euroskeptik z Irska,se jmenuje Declan Ganley. Stále více se totiž ukazuje, že pan Ganley o své minulosti nemluví pravdu. Dva z jeho blízkých spolupracovníků navíc v posledních letech zahynuli za velmi podivných okolností.

Rok 1987. Declan Ganley je osmnáctiletý londýnský stavební dělník, barman a nakonec poslíček v pojišťovně. Při roznášení čaje prý přesvědčuje jednoho ze šéfů, že by měl začít pojišťovat komerční lety sovětských raket.. Sjedná si kvůli tomu dokonce po telefonu schůzku na obchodním zastupitelství velvyslanectví Sovětského svazu. Sovětští diplomaté jsou údajně nápadem irského teenagera tak oslněni, že ho pozvou na jednání do Moskvy. V jednadvaceti už pořádá v Londýně konferenci o nových materiálech a hospodářské spolupráci se Sovětským svazem. O rok později je už prý ekonomickým poradcem lotyšské vlády a získává pohádkové bohatství vývozem hliníkových desek a dřeva z Ruska. Oficiální životopis irského multimilionáře a vedoucího evropského aktivisty proti přijetí Lisabonské smlouvy Declana Ganleyho obsahuje až příliš mnoho podobných nesnadno uvěřitelných míst. Obchodní zastupitelství sovětských velvyslanectví byla v osmdesátých letech všude ve světě bez výjimky obsazena prověřenými kádry KGB a dalších sovětských rozvědných služeb. Proč by je nápad sotva středoškolsky vzdělaného irského stavebního dělníka měl zaujmout ve chvíli, kdy už existoval schválený program komerčních letů sovětských raket? Jméno firmy, se kterou prý vyvážel hliníkové desky přes Rigu do Rotterdamu, nelze zjistit. V Lotyšsku si ho nikdo jako poradce vlády nepamatuje. Když ho s tímto faktem konfrontovali novináři, tvrdil, že ho jmenoval ministerský náměstek a jen na krátkou dobu. I ten to ovšem irské televizi RTE koncem listopadu popřel. Celý zahraniční obchod Sovětského svazu pečlivě kontrolovala KGB. Podle Louise Shelleyové, expertky Mezinárodního centra pro studium korupce a zločinu v citovaném pořadu RTE – provoz exportních přístavů, jako byla Riga, navíc ovládal organizovaný zločin. Představa, že by dvaadvacetiletý irský středoškolák přijel v roce 1990 do rozpadajícího se Sovětského svazu, ve kterém neexistovaly podmínky pro vznik tržní ekonomiky, a bez osobních kontaktů na skutečné insidery privatizace dosáhl úspěchu, hraničí s fantasmagorií. Právě v roce 1991 přestalo Rusko splácet svoje zahraniční dluhy a v prosinci poprvé od druhé světové války vyhlásilo přídělový systém. Hospodářství se zhroutilo. V příštích šesti letech se ekonomické reformy a privatizace staly jenom zástěrkou pro tunelování, kriminalizaci ekonomiky a únik kapitálu do zahraničí. Na jednom se shodují všichni experti - jedinou institucí postsovětského Ruska, která se na chaos dokázala připravit, a vydělala na něm, byla KGB. Část z více než sto padesáti miliard dolarů, které do roku 1997 opustily nelegálně Rusko, skončila v krycích firmách po celém světě a černých fondech KGB v daňových rájích. Teorie, podle které je Declan Ganley nejpozději od roku 1991jenom bílým koněm legitimizace černých fondů a nástrojem kampaní KGB ve světě, je tedy přinejmenším stejně pravděpodobná, jako ta, že dvaadvacetiletý Ir bez znalosti ruštiny přijede do Sovětského svazu a dokáže v zemi, zmítané chaosem, přes noc zbohatnout a vystavět údajně největší ruský dřevozpracující trust.

Nejméně dva zcela nové dřevařské a dřevozpracující trusty, vzniklé na samém počátku devadesátých let, však tomuto chaosu unikly a rychle se staly klíčovými ruskými exportéry s miliardovými dolarovými obraty. První z nich, Národní dřevařskou společnost, prý v roce 1991 osobně založil třiadvacetiletý Declan Ganley, když neznámým způsobem ovládl dřevařský kombinát v Kipelovo, ve Vologdské oblasti. Podle jeho vlastních výroků pro noviny se tak stalo „s vládní pomocí“. Zvláštní na tom je, že by ruská vláda pomohla třiadvacetiletému cizinci – a právě v Kipelovu. Leží něco přes čtyřicet kilometrů na západ od Vologdy (asi pět set kilometrů na sever od Moskvy), a pro cizince bylo dlouho uzavřenou oblastí. Nacházela se u něj totiž obrovská letecká základna strategických a námořních leteckých sil Sovětského svazu a později Ruska. V roce 1995 už prý Ganley ovládal několik desítek podniků, které obhospodařovaly miliony hektarů lesa, exportu a zpracování dřeva. Na rok se prý dokonce stal poradcem vologdské regionální vlády. Pozoruhodné ovšem je, že z otevřených zdrojů dodnes nelze zjistit jména vedoucích manažerů Národní dřevařské společnosti. V roce 1997 ji Ganley údajně prodal společnosti Rennaisance, propojené s Gaspromem, a podle vlastních slov už v Rusku nepodniká. Podle seznamu akcionářů firmu v roce 2006 ovšem z devadesáti devíti procent ovládala společnost s nepochybně irsky znějícím jménem Glenrock Holdings Limited, registrovaná na Kypru. Podle v listopadu zveřejněných zjištění irské televize RTE ji vlastní – Declan Ganley.

Statisticky vzato, neudělal Declan Ganley za celou svoji podnikatelskou kariéru nic, co by Rusku mohlo vadit. A ve chvíli, kdy se rozhodl otevřeně vstoupit do politiky na straně odpůrců Lisabonské smlouvy, je každý jeho krok rajskou hudbou pro ruské zájmy. Úspěch evropské integrace by znamenal konec dvou století ruské protizápadní politiky ve stylu rozděl a panuj. Silná Evropa je oproti pěstování dvoustranných hrátek s Německem, Francií, Británií a Itálií zlým snem „ruských národních zájmů“ v podání Vladimíra Putina a Dmitrije Medvěděva. Kdo bude platit Libertas.cz?

Všechny tyto příspěvky jsou liché. Bohužel, skutečná antilisabonská a proruská politika neexistuje. Jsem si jist, že většina obyvatel ČR si přeje úzké a přátelské vztahy s Ruskem...je otázkou, kdo chce tyto vztahy narušit a kdo si najímá hlasatele eurofanatického rasismu? Kdo chce Čtvrtou říši?