Grossovi přisluhuje pravičácký blouznivec, bolševický lampasák a schizofrenik!
Vik, Rod, Simkanič – ještě před pár dny bezejmenné a bezvýznamné figurky. Aféra s Grossovým bytem z nich rázem učinila jepičí celebrity. Kdo je kdo v této „tiché poště“ se směnkou za 900tisíc korun. Smutné panoptikum uvedl nejprve Grossův strýček, František Vik. Právě on půjčil premiérovi milión korun na byt, jenž stál podle MF Dnes přes čtyři milióny korun, podle renomovaných realitních makléřů ale více než dvakrát tolik – deset miliónů korun!
František Vik není nikdo jiný než bývalý vojenský lampasák. Armáda však pro něj byla spíše zašívárnou, takže na žádnou vysokou rentu pro vysloužilce nemohl ani pomýšlet. Pardon, kromě toho, že fungoval jako „zelený mozek“, Stanislav Gross si jej vyhlédl jako finančního poradce. Vikova doporoučení rozhodně nebral na lehkou váhu. Ani v roce 1999, kdy mu Vik poradil, aby se vykašlal na hypotéky a luxusní rezidenci koupil za vypůjčené peníze. Kde si měl mladý junák Gross půjčit? Samozřejmě u Vika!
Ale kde si půjčí Vik? Renta byla nízká, důchod ještě nižší, ale slib se musí dodržet! „Kde nejsú prostriedky, pomôže nápad,“ pěje Jožo Ráž v jedné písničce Elánů. Vikovi nepomohl nápad, ale schizofrenní novinář. Rostislav Rod půjčil Vikovi téměř milión korun. Vik tedy mohl splnit svůj slib a poskytnout prostředky Stanislavu Grossovi. Peníze jsou peníze. Půjčka od schizofrenika jistě není bez rizik. Neohrožený voják Vik šel přesto do toho.
Že už vás to unavuje? Celá „story“ ještě nekončí! Na scéně se objevuje pravičácký pomatenec, bývalý externí spolupracovník i tohoto serveru, Michal Simkanič. Od blouznivce Roda přebírá směnku na oněch 900tisíc s tím, že zaplatí až na to jeho „pidipartaj“, Česká pravice, bude mít. Směnku však vzápětí spaluje. Slyšíte správně – spaluje! Rodovi dluží milión, ale od Vika už žádné peníze čekat nemůže! No řekněte, hodili byste 900tisíc korun do kanálu? Proč je alespoň pan Simkanič nevěnoval obětem asijských tsunami? V touze po zviditelnění se dělají různé přemety, tento jistě vstoupí svojí tragikomičností do dějin.
Simkanič všemu nasadil korunu odzbrojujícím komentářem. „Premiér od tohoto okamžiku na základě strýcovy směnky nikomu nic nedluží de iure. Proč jsem mu takto pomohl? Vadila mi ta mediální kampaň kolem případu s bytem,“ zní Simkaničova verze příběhu. Přitom sám Simkanič svými články „šil“ do Grosse téměř každý týden hlava nehlava.
Přílišná hustota pomatenců, schizofreniků a naivků v jedné kauze je vždy podezřelá. Co když blázni nejsou blázny, ale jen velmi dobře zkorumpovanými ovečkami, jež mají nejvyššího vytáhnout z bryndy. Když teče do bot, jsou i papaláši ochotni pustit žilou docela hodně. A jednomu takovému papaláši teklo do bot více než je zdrávo…