Rozhádanost posledních vítězů parlamentních voleb dosahuje vrcholu. Mirek Topolánek opět popustil uzdu své upřímnosti ve stylu bodrého valašského ogara s gulama, když v nedělní partii na TV Prima označil jako svého dalšího úhlavního nepřítele ve straně, stojícího po boku Vlastimila “Vířivky” Tlustého, pražského primátora Pavla Béma. Po této větě, kdy odpálil nejpopulárnějšího komunálního politika své strany před komunálními volbami, si členská i voličská základna ODS musela zákonitě klást otázku, zda Mirka to vládnutí ještě vůbec baví, když takto bezhlavě předává vliv a moc rudooranžové opozici.

 

Pokud by se totiž pánové z Jánského vršku také někdy podívali dolů, zjistili by, že lid je již malinko unaven těmi žabomyšími válkami mezi Téčky a Íčky, které by si měli vyřešit až na kongresu po volbách. V současné době by se měli spíše než reklamní kampani na novou knihu pana Kmenty věnovat spíše kampani volební. Ono mít v programu myšlenku a vcelku dobré cíle dnes již nestačí. Každý obchodník ví, že i to nejlepší zboží se těžko prodává v umaštěných novinách, protože je potřeba míti i atraktivní obal. Bohužel na to strůjci volné ruky trhu paradoxně zapomněli.

 

Přes to všechno přeci jen asi ODS tyto volby neprohraje. Její voliči sice budou skřípat zuby ještě více než kdykoliv jindy, ale zdravý rozum jim nedovolí dát hlas neskutečně primitivní a populistické politice ČSSD (KSČM), využívající hlavně lidské závisti a nevzdělanosti. Předáci “sociální” levice totiž mají másla na hlavě také dost a navíc nemají lidem co nabídnout. Pár jednodušších jedinců možná nachytají na zaplacení poplatků u lékaře z krajského rozpočtu, pár možná na “sílu argumentů” doktora Ratha, pár možná na délku “amerického monstertrucku”. Zatím to však vypadá, že lidé chodí na náměstí obsazená oranžovou kočkoparádou spíše pro reklamní deštníky, bezplatné párky a zážitky z koncertů popových velikánů Vítka a Brožové.

 

Takže uvidíme. Tak velikou šanci na volební vítězství již asi nikdy Jiří Paroubek nedostane. Pokud nevyhraje tentokráte, nevyhraje už nikdy nic. Uslyšíme tedy v budoucnosti ještě někdy větu: “Až já budu premiér ...” nebo konečně, i přes umaštěné noviny ODS, poputuje celá jeho partaj pod hranici volitelnosti ?

 

Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz