Nadace Člověk v tísni podporuje parazity, flákače a bordeláře
Společnost Člověk v tísni zahájila propagační kampaň pod názvem "Likviduj!
Česká ghetta". První, čeho si při návštěvě stránek www.ceskaghetta.cz
všimneme, je, že se lidé z této organizace snaží tím, že iniciativu
odstartovali právě v těchto dnech, zneužít - použitím slova "ghetto" v názvu
akce - šedesátého výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. Spojovat
nezměrné utrpení nevinných obětí nacistické lůzy s vystěhováním občanů,
kteří se dlouhodobě chovají asociálně, do míst, kde alespoň nebudou škody
jimi působené tolik na očích, je přinejmenším nevkusné.
Dále může až
překvapit razance, s jakou se pokouší tato neziskovka, jež je štědře
podporovaná Českou televizí, svalit primitivně vinu za bídné životní podmínky v
místech pro neplatiče nájemného na majoritní společnost namísto těch, kteří si
za svou tíživou situaci v drtivé většině mohou jedině sami - samotných
neplatičů.
Člověk v tísni nenabízí řešení
Člověk v tísni přitom nepřináší žádné řešení, pouze klasicky
socialisticky rovnostářsky apeluje: všichni mají právo na určitý životní
standard a ti zodpovědnější a pracovitější by se měli postarat o flákače a
bordeláře, byť by si za svou situaci stokrát mohli sami.
Nebylo by přitom na škodu, kdyby se čas od času aktivisté uvedené organizace
zajeli podívat někam (třeba některé panelové domy na sídlišti v Boleticích u
Děčína jsou takovým místem), kde pozdější klienti jimi kritizovaných "ghett"
žijí před tím, než budou naprosto po právu vystěhováni na místa, kam patří -
mezi sobě rovné občany navyklé na parazitní způsob existence.
Krysy, exkrementy a hladoví psi
Viděli by tam
opravdové oběti jimi podporovaného systému. Mnohdy rovněž chudé (jinak by se
z těchto míst již dávno odstěhovali), avšak spořádané lidi, kterým jejich
spoluobčané svým chováním vytvářejí peklo na zemi. V nedávno nových domech
je vše rozbité (výtahy, dveře, okna) a co je jen trochu cenné, je již odvezeno do
sběrných surovin. To aby bylo na automaty, alkohol, cigarety a drogy.
Všude po domě se nacházejí lidské exkrementy a po neuvěřitelně zaneřáděném okolí,
které slouží zároveň jako popelnice i skládka, pobíhají krysy a hladoví
psi. Zoufalá je v této souvislosti především situace starých lidí, kteří ze
skrovného důchodu platí nájem i energie a jsou často svědky toho, jak se na
chodbovou elektřinu napojují jejich sousedé, kterým elektrárenské
společnosti odpojily - kvůli dluhům - dodávku proudu, či jak jsou popelnice,
jež rovněž hradí pouze oni, naplňovány na chod domu
"nepřispívajícími nájemníky", pakliže se dá tento eufemismus vztáhnout na ty, kdož
nikdy nájem neplatili, ba ani to nikdy neměli v úmyslu.
Právě těmto
skutečným obětem by se organizátoři podobných projektů měli pokusit
vysvětlit, že ti, kteří jim prakticky dennodenně ničí klidný život, jsou
oběti hodné jejich podpory.
Humanistické aktivisty realita nezajímá
Možná že by zmíněné aktivisty několikadenní pobyt v takových místech, která
jsem se pouze zkratkovitě (veškerý obsah utrpení postižených patrně nelze
předat) a neuměle pokusil popsat, přiměl i k úvaze o tom, není-li jejich
humanismus tak trochu postaven na hlavu. Pochybuji však o tom, mám spíše za
to, že realita života humanitární aktivisty pramálo zajímá, hlavní přeci je
idea humanismu.
V této souvislosti by mne docela zajímalo, kolik osob z
těchto "ghett" si již vzali organizátoři inzerující na zmíněném webu hesla
jako "Pomoz nám z ghetta! Vyber si jednoho z nás!" sami k sobě domů. Měli by
přece jít ostatním příkladem, uvést vznešené ideály do praxe a sami v prvé
řadě podat ruku.
Celá akce však vzbuzuje pochybnosti i z jiného důvodu. Člověk v tísni je
obecně vnímán jako humanitární organizace pomáhající lidem, kteří se dostali
- v důsledku různých okolností (zejména přírodních katastrof), nikoliv vlastní vinou
(!) - do složité životní situace.
Dá se vcelku logicky předpokládat, že na
takto orientovanou činnost lidé ochotně přispívají. Nevěřím ale, že by se
našel někdo, kdo by ze svých našetřených úspor podporoval ty, jež se do
obdobných potíží dostali vlastní vinou v důsledku svého asociálního chování.
Podpora asociálů, nikoliv obětí
Je pak otázkou, jakým právem používá Člověk v tísni prostředky nashromážděné
pro pomoc obětem živelných katastrof ve prospěch obyvatel "českých ghett".
Uvedu krajní příklad. Velice pochybuji, že by například babička v domě, z
něhož byli nedávno odstěhováni neplatiči, která zároveň
přispěla na pomoc obětem zemětřesení v jihovýchodní Asii, souhlasila s
použitím peněz, jež odeslala na pomoc potřebným, na návrat oné rodiny (do mezitím renovovaného bytu),
jež ji tak za svého pobytu v domě trápila.
A není to první příklad podivného investování
prostředků a úsilí této organizace na účely, jež se s jejím prioritním
zaměřením evidentně rozcházejí. Stačí vzpomenout prvoplánově ideologicky
koncipované aktivity - jedním a půl miliónem od České televize dotované
organizace - v rámci programu "Lidská práva a demokracie".
Člověk v tísni se
zkrátka některým svým počínáním zcela vymyká obvyklému schématu humanitárně
zaměřených organizací, a nutno dodat, že tyto jeho výjimečné postupy snižují
hodnověrnost jeho jinak jistě chvályhodné činnosti.
(mezititulky redakce)