Vláda chce dovážet otroky – cizince
Text Martina Komárka Rathův „nacionální socialismus“ (MF DNES 25. srpna) v rubrice Přešlap je skutečně provokativní a myslím, že i nevkusný.
Termín nacionální socialismus by se v Evropě neměl používat bez pádného důvodu. Ten tu chybí. Komárkův „Přešlap“ by provokoval asi správně, pokud by Sněmovna právě projednávala návrhy, jak má naše země pomáhat těm nejchudším na naší planetě. Pokud by tomu tak bylo, a navíc bych při té příležitosti tvrdil, že se na ně máme vykašlat, což v žádném případě netvrdím, pak by měl takový názor možná i racionální jádro.
Takto jej zcela postrádá. Sněmovna totiž projednávala vládní návrh na zvýšení zisků nadnárodních montoven. Ani na tom by snad nebylo nic špatného, kdyby vláda současně nechtěla, aby náklady na dosažení těchto zisků museli platit čeští občané.
Podstata celého sporu je v tom, že některým firmám připadají příliš drazí nekvalifikovaní lidé původem z České republiky a jejího okolí.
Firmy a jejich manažeři si hlídají své náklady. Tvrdí, že bez levné pracovní síly nemohou obstát v globální konkurenci nebo že akcionáři a manažeři chtějí stále větší zisk a stále větší expanzi. Průmyslová lobby, která nejprve od Topolánka získala nevídané snížení firemních daní, si tak teď našla další cíl. Donutit vládu k otevření českého pracovního trhu pro nekvalifikovanou sílu.
Stačí mít třicet dní pracovní místo neobsazené Čechem. To je jednoduše splnitelná podmínka. Nabídněte mzdu 600 dolarů měsíčně a nepřihlásí se vám nikdo. Pak stačí najít šikovné „lovce svalů“ a ti mohou vyrazit na nájezd novodobých otrokářů třeba do zemí, kde se žije za jeden dolar denně. Jistě řadu lidí nachytají, zvláště mezi těmi málo informovanými. Slíbí jim život v bohaté Evropě za atraktivní výdělek. Že je výdělek atraktivní jen z pohledu jejich domácích cen, to samozřejmě zamlčí.
Polemika
Vláda nechce firmám přidělávat náklady takovými zbytečnostmi, jakými je třeba požadavek základní znalosti češtiny nebo základního vyšetření zdravotního stavu. A právě zde začíná má obava, která nemá nic společného s barvou kůže či národem. Obava z toho, že do naší země připutují v příštích letech tisíce podvedených lidí, kteří pocházejí z míst, kde se běžně umírá na tuberkulózu a promořenost HIV dosahuje v některých věkových kategoriích až padesáti procent. Tito lidé dostanou postel v některé z nevábných ubytoven a brzy zjistí, že za 600 dolarů na měsíc se tu žije hodně těžko. Vytvoří se prostředí chudoby, jazykové a kulturní segregace, které je přímo živným podhoubím pro různé gangy a mafie. Ti chytřejší a odvážnější z příchozích brzy zjistí, že se dá vydělávat mnohem více a mnohem snadněji, třeba prací načerno nebo zapojením se do více či méně závažné kriminality.
Můžeme jen spekulovat, kolik procent z nově příchozích brzy zjistí, že trpí nějakou závažnou nemocí. Protože zde budou pracovat, byť jen pár týdnů, budou mít samozřejmě nárok na zdravotní péči, jakou dostává každý člověk se stejnou diagnózou. Léčba tuberkulózy či AIDS je dlouhodobá a finančně nesmírně drahá. Tuto léčbu nebude platit příslušný zaměstnavatel, který dosahuje svých zisků i díky „nízkým“ nákladům na pracovní sílu, stejně tak jako nám nebude hradit škody či náklady vzniklé kriminalitou. To vše budeme muset uhradit my, plátci daní.
Chci být solidární s těmi, kteří nemají takové štěstí jako já. Chci být solidární s těmi, kteří se dostali do nesnází. Chci, aby naše republika dokázala projevit solidaritu s chudšími státy, třeba tím, že u nich podpoří vzdělání co nejširších vrstev. Odmítám být solidární s bohatými nadnárodními korporacemi, jejich majiteli a manažery.
Pane Komárku, to je můj postoj a za nacionální socialismus čekám omluvu. Tím jste totiž nepřešlápl, ale hodně nevkusně přestřelil.
David Rath
Autor je poslanec ČSSD.
Zveřejněno v deníku Mladá fronta DNES.