Maďarskou okurkovou sezónou v těchto dnech hýbá jeden zajímavý případ, který měl před časem svou paralelu i v Čechách. Ve stručnosti: jeden důchodce bránil svou malou zeleninovou zahrádku před pravidelnými nájezdy rómských sousedů (jaký jsem to politicky korektní!) tak, že do plotu zavedl elektrický proud. Tento zabil jednoho Roma, druhého zranil těžce a třetího lehce. Je nutné upozornit, že k místu opakované krádeže zmínění Romové museli překonat další dva ploty.
Nebohý důchodce a jeho žena jsou nyní pod ochranou policie, protože se je davy více opálených příbuzných usmrceného a zraněných chystaly lynčovat. Navíc zmíněný důchodce čelí trestnímu stíhání pro několik trestných činů za to, že bránil svůj majetek. Vybavuje se vám v hlavách už ten starší případ z Čech?? Tehdy se také jednalo o důchodce, který automatickým samostřílem instalovaným v opakovaně vykrádané chatě usmrtil zloděje. Snad to byl i zloděj Árijec (stejně jako onen důchodce), tak mě snad z rasizmu nikdo obviňovat nebude.
Domnívám se, že každý rozumný člověk se přidá k mému volání po tom, aby nebyl trestán ten, kdo brání svůj majetek proti drzým zlodějům. Někdo by mohl namítnout, že lidský život nemá cenu výdobytků důchodcovy zeleninové zahrádky. To jistě ne, ale musíme se na to dívat jinak – totiž z pohledu těch nejobecnějších principů. Není úkolem mým ani vaším určovat to, co má mít pro toho kterého člověka hodnotu takovou nebo onakou a nemá to být dle mého názory ani úkolem zákona. Opakovaně okrádanému důchodci šlo o obranu jeho malého majetku. JEHO MAJETKU. Berme to jako obecný institut, jako něco velmi základního, co stát musí bránit, protože jinak nám všem nezbyde nic a staneme se společností zlodějů s ostrými lokty.
Je lhostejno jestli jde o malou důchodcovu zahrádku, která nicméně pro něj může mít subjektivně větší hodnotu než třeba pro někoho jiného sportovní auto za 10 milionů korun, nebo jestli se jedná o cokoli jiného. Pokud někdo něco nabyl v souladu se zákonem, má nárok si to bránit. Samozřejmě nehoruji zde za to, aby někdo mohl zastřelit někoho brokovnicí, protože se mu dotyčný podíval přes plot na kerlub. Pokud ale někdo překoná cestou k opakované krádeži několik překážek a pak se mu stane, že se upeče na elektrickém plotě kvůli karfiolu za pár vočí, vidím to tak leda na vyplnění jednoho formuláře na policejní stanici. Problém je na straně zloděje. Neúcta k majetku druhých je neúcta k osobním preferencím, k životům, k hodnotám, k soukromnu člověka.
Možná si ctihodný čtenář položí otázku, proč vůbec zmiňuji v nadpisu Róma (slovo cikán se mi ovšem jeví poetičtější a nechápu, proč se někomu nelíbí). Proč nepíši neutrálně, v kontextu článku se přece může jevit etnická příslušnost jako věc zcela vedlejší, ba nicotná. Není to tak úplně pravda.
Jak v Maďarsku, tak v ČR (a v mnoha jiných zemích) existuje podivná móda politicky korektního chování. Je to ale móda velmi výběrová. Třeba všichni v Maďarsku vědí, že 90% Romů žije výhradně ze velmi štědrých sociálních dávek doplňovaných ve velmi četných případech kriminální činností všelijakého druhu. V médiích se přitom nesmí říct, že rómské dítě nechodí do školy – do školy nechodí Dítě, že Róm ukradl to a to – Člověk ukradl to to...ovšem to, že Ukrajinec načerno pracoval nebo že vietnamský trhovec prodal nekvalitní výrobek, to se říct smí. Představte si, že se nesmí ani uvést do policejního protokolu, že vás vyvrabčil cikán.
To všechno je politicky možná korektní, ale zároveň zoufale neefektivní, protože to otevírá dokořán vrata politického extrémizmu – všelijakým Národním odporům, Maďarským gardám , Sládkům a jim podobným. Tato sdružení agresivních a všelijak frustrovaných jedinců jsou držena při životě právě tímto politicky korektním přístupem. Pokud má společnost možnost problémy, který se v ní vyskytují, otevřeně diskutovat, pak i řešení bývají dle mého názoru rozumnější, pozvolnější, není pak tak silná tendence, aby se problém zvrhnul v krizi vyžadujcí radikální či revoluční řešení. Zakazovat korektní diskuzi je velmi nebezpečná věc.
Nestojí to za to, aby na vás byl člověk hodnej!!