Tlustého absolutní vabank
Už po víkendové televizní diskusi usoudil rozhořčený premiér Topolánek, že podle toho, co na obrazovce říká Vlastimil Tlustý už efakto není poslancem ODS. To mohlo znít hodně ostře, ale nebylo se příliš proč divit. Tlustý se označil za představitele "pravé" či původní ODS, zatímco Topolánek podle něho nyní stranu pouze ničí a její program zrazuje.
Vzhledem k tomu, že se Tlustý chystal zmařit horko těžko dohodnutou restituci církevního majetku, která hrála bezesporu roli v prezidentské volbě a na níž by se vláda mohla v případě neúspěchu snadno rozpadnout odchodem zhrzených lidovců, měl Topolánek dost důvodů ke zlosti na Tlustého i bez jeho televizních řečí.
Je třeba připomenout, že od momentu, kdy skončilo Tlustého nedlouhé ministerské angažmá v Topolánkově kabinetu, který předloni nedostal důvěru sněmovny a do další, dodnes už pak fungující vlády se na post šéfa financí Tlustý znovu nedostal, velmi úporně s Topolánkem bojuje jak to jen lze. A rovněž připomeňme, že premiér jej napodruhé do vlády nechtěl, protože měl neodbytný pocit, že Tlustý vyjednává různé věci aniž by se s někým o tom poradil - například eventuální podporu vlády zajištěnou přes vliv Miloše Zemana na některé sociálním demokraty. A konec konců i jeho postup v kauze Nomura vypadal dost solitérsky.
Tlustý se pak s vypadnutím z ministerského týmu nesmířil, cítil se a dodnes ostatně cítí být jakýmisi duchovním otcem reformy daňové i veřejných financí, které ovšem podle něho nakonec byly přijaty ve zdaleka nedostatečné podobě. A vyhledává všechny příležitosti k tomu, aby premiérovi znepříjemňoval život. Upřímně řečeno, těžko někomu nemluví, že Topolánka nechce zlikvidovat. A to jakoby za takřka jakoukoli cenu. Protože jeho vlastní politická kariéra tím s největší pravděpodobností bere za své.
Když Tlustý včera nejprve dosáhl s hlasy sociálních demokratů a komunistů vyřazení zákona o církevních restitucích z programu červnové schůze sněmovny, ještě se to dalo čekat. Koalice by to nějak spolkla a vyjednávala dál. Ale vzápětí, což bylo překvapivé, prosadil Tlustý společně se dvěma podobně rebelskými kolegy z ODS a opět z celou levicí zřízení zvláštní sněmovní komise k otázce majetku církví. A ta má nad problémem bádat až do konce roku! To už byla vůči celé ODS vysloveně nepřátelská akce. Sice evidentně zaměřená k maximálnímu oslabení Topolánkovy pozice, přičemž je ale poškozena celá strana. A Tlustého postavení v ní je dnes hůře než vratké a bez perspektivy. Těžko si představit, že by mohl po takových veřejných pohlavcích občanským demokratům mezi nimi ještě někdy cosi znamenat. A rovněž si těžko představit, že má Tlustý nějaký plán jak vlastní stranu podtrhnout a zároveň se v politice udržet.
Jinou věcí jistě je, že se Vlastimil Tlustý takříkajíc "ve světě neztratí", za dlouhá léta na významných pozicích (například předsedy rozpočtového výboru sněmovny), má zajisté dost kontaktů pro nějakou činnost mimo politiku.
Mandátu poslance se Tlustý těžko zřekne i pokud k tomu bude vyzván. A tak společně s odbojníky Ranincem a Schwippelem pouze koalici oslabí, a z těsně většinové vlády vytvoří podle všeho kabinet lehce menšinový. Zda ten bude mít sílu vládnout až do konce volebního období je pak ve hvězdách. Na první pohled se zdá že nikoli, ale stát se může i nějaký zázrak. Kterými ostatně Mirek Topolánek jakoby téměř disponoval a minimálně lze o něm mluvit jako o politikovi s velkým "smyslem pro štěstí". I když tak vyhrocené situaci, jaká se nyní po Tlustého vyhlášení totální války rýsuje, zatím čelit nemusel.
Otázkou je, zda lze hrozící krizi ještě zažehnat, jestli je možné Tlustého a jeho kolegy zbrzdit. V této chvíli se oni cítí zřejmě na koni, neboť hned ve středu například sdělili, že nebudou hlasovat proti prezidentskému vetu v případě antidiskriminačního zákona. A to je samozřejmě naschvál. Ostatně za zástupné považují mnozí členové ODS i političtí pozorovatelé vůbec Tlustého výhrady ke způsobu a rozsahu církevních restitucí a domnívají se, že jde hlavně o boj proti Topolánkovi.
Ještě stále lze ale také spekulovat, není-li Tlustého počínání přece jen součástí jakého velkého plánu. Na jehož konci by sice byla rozbitá dnešní koalice a ODS s jiným předsedou strany, ale také zároveň uzavřená koalice velká tedy občanských demokratů se sociálními. Tomu by snad mohlo napovídat, že jde o věc, jíž si představoval a snad stále ještě představuje prezident Klaus, i to, že Tlustý patří dlouhodobě mezi Klausovy oblíbence, což naopak nelze říci Topolánkovi. Ale i kdyby takový záměr nakrásně existoval, nemá proč ho akceptovat šéf ČSSD Paroubek. Tomu totiž stačí jen vládu bez ustání kritizovat a v příštích volbách si dojít pro jisté a možná velmi výrazné vítězství. Nějaké nynější rozvraty a na nich stavěné konstrukce mohou být Paroubkovi příslovečně ukradené. S největší pravděpodobností by účastí na nich mohl jen tratit.
Ondřej Konrád
Vysíláno na rozhlasové stanici ČRo6.
Zveřejněno na www.rozhlas.cz/cro6.