Nechci ODS mínus. Chci ČSSD plus.
Máme před sebou podzimní volby a – jak se zdá – ČSSD do nich půjde znovu s negativní kampaní. Oprášila své staré téma „ODS mínus“, teď k němu přilepuje i kritiku členů stran, které tvoří koaliční vládu. Jako první přišel na řadu jihomoravský lidovec Stanislav Juránek, který bude na billboardech zobrazen společně s premiérem a ministrem zdravotnictví a nadpisem „Poplatky vybíráme společně.“
Je oblíbeným klišé, že ČSSD slavila se svojí negativní kampaní před volbami 2006 úspěch. Pravda je však spíše taková, že síly ODS a ČSSD byly před volbami dost vyrovnané a ve volbách zvítězila ODS s náskokem téměř tří procentních bodů. Paroubek proslul svými výroky o druhém vítězi voleb a snažil se zrelativizovat svoji prohru ve volbách poukazováním na dva stovkové bloky (co na tom, že ten Paroubkův blok tvoří spolu s ČSSD komunisté a slavné bohumínské usnesení o nemožnosti spolupráce s komunisty stále platí). Povolební vyjednávání je však až věc následná a naše setrvale plus-mínus patová situace (a neustálé spolehání se na jazýčky na vahách, ať jím jsou Melčák, Pohanka, Kott nebo Josef Wagner blahé paměti) je hříchem podivného přepočtu volebních výsledků, který by měl být změněn, aby umožnil vítězi voleb vládnout – ať jím bude kdokoliv.
Nicméně ve volbách se hraje na vítězství strany, nikoliv povolebních bloků – a tam ČSSD v roce 2006 prohrála (o téměř tři procentní body). I tehdy jsme byli zavaleni negativní reklamou, okořeněnou hodně sníženou politickou kulturou, jakou k nám zavleklo duo Paroubek-Rath. Česká politika, do té doby třeba konfrontační, ale stále relativně slušná, dostávala ránu za ranou. Nadávky, manipulace s fakty (nemohu zapomenout na výrok Davida Ratha, který v jednom rozhovoru přiznal, že jedná i podle hesla „účel světí prostředky“), slovní napadání protivníka, osočování a teatrální gesta tvrdé ruky, jaká k nám přinesl Jiří Paroubek, to jsme do té doby neznali. Čas je milosrdný a Jiří Paroubek se teď trošku stylizuje do role hodného strejdy, který s mladou manželkou venčí pejska před budovou parlamentu – ale neměli bychom mu zapomenout slavný projev, který měl těsně po volbách, ve chvíli, kdy se domníval, že jeho blok s komunisty má 101 poslance…
ČSSD má samozřejmě těžší pozici, než výrobce běžného pracího prášku. Má za sebou osm let vládnutí, kdy ze všech jejích slibů zůstal jen olbřímí státní dluh, neustále nafukovaný plněním dalších a dalších nesmyslných slibů typu pastelkovného. Jiří Paroubek přišel k moci jak slepý k houslím po nekonečném průšvihu s nemravným Stanislavem Grossem, který byl sociální demokrat a myslel to s námi tak upřímně. Paroubek měl na zviditelnění něco málo přes rok, a to bylo málo času. Zřejmě i proto zvolil konfrontační způsob vládnutí, k čemuž jistě přispělo i to, že diktát a negativní vymezování se vůči protivníkovi jsou vlastní jeho povaze. Po volebním neúspěchu a po prezidentské volbě, která byla vyostřena až na hranici nábojnic v dopisech, už by pro něj bylo dobré pochopit, že negace není dobrým programem. Částečně už to tuší i Paroubkův volební stratég Jaroslav Tvrdík (ten, co málem přivedl ke krachu ČSA), když sám v interních materiálech pro okresní organizace přiznal: „Nejvíce centrální témata zabírají na sympatizanty ČSSD, jejichž účast u voleb bude klíčová. Lidé mají pochopení pro nutnost reforem (s ČSSD paradoxně spojují zadlužení země), ale považují je za příliš kruté, chaotické a namířené proti obyčejným lidem (…) pouhé zdůrazňování vládních negativ sociální demokracii nestačí. ČSSD ještě není vnímána jako zcela důvěryhodná změna s vlastními tématy - spíše jako negativní kritik vlády, než předkladatel vlastních pozitivních řešení.“
Proto mě udivuje, že ČSSD chce znovu sáhnout po negativní kampani. Přitom volební kampaň je do značné míry reklamou na politické cíle. Někteří voliči sledují témata svých stran, někteří se nechají nalákat na sliby pastelkovného, na ty ostatní je cílena kampaň, která by měl splňovat stejná kritéria jako reklama na prací prášek nebo nové auto. Měla by přesvědčit zákazníka o kvalitách produktu a ne o záporech produktu jiného výrobce. Skutečná reklama k tomu má dokonce etický kodex, který zakazuje negativní a srovnávací reklamu. Můžete říci, že prací prášek A je skvělý, ale nesmíte říci, že prášek B je špatný, dokonce nesmíte říci ani to, že A pere kratší dobu a do větší bělosti než B. Proto jsou reklamní spoty plné „běžných“ pracích prášků a přípravků do myček na nádobí – negativní reklama je prostě zakázána. Totéž by mělo platit i v reklamě na politiku. Mám-li se rozhodovat, zda chci volit ČSSD, nepotřebuji vědět, co dělá ODS špatně, to vidím v běžném životě a bez stranického návodu. Ale nutně potřebuji vědět, co udělá ČSSD dobře. Když si mě bude namlouvat Pepík, nepotřebuji vědět, že Franta je blbej. Chci vědět, v čem je Pepík dobrej…
Upřímně řečeno – já doufám, že Paroubek to do podzimních voleb nepochopí…
Napsala Jana Kolářová pro http://www.blog.idnes.cz