Lisabonský precedens - vrátíme nemovitosti sudetským Němcům?
V Portugalsku platí zákon o záruční době na nemovitosti. Majitel nemovitosti je povinen se starat o svůj majetek tak, aby nedocházelo k jeho znehodnocování. V opačném případě je možné vlastníka jeho majetku zbavit a vrátit nemovitost těm, kteří se o ni v minulosti starali prokazatelně lépe. Pokud by celá smlouva včetně diskutovaného paragrafu 19/38, odst. 10, čl.1 vešla v platnost na území Unie, mohlo by to znamenat ve svém důsledku vracení nemovitostí sudetským Němcům.
Ve smlouvě jsou odstupňovány lhůty, po kterých přijde komise posoudit, zda je o nemovitost lépe postaráno než za předchozího majitele. U nových nemovitostí činí tato lhůta 5 let. Neznalost zákona se stala málem osudnou prvnímu českému prezidentovi. Při posuzování první pětiletky komise prokázala, že tráva na parcele okolo portugalské vily se kosí prokazatelně méně často než za původního majitele a parcela se tedy bude muset vrátit. Protože by tím pes Ďula přišel o možnost výběhu, rozhodli se raději manželé H. celou nemovitost včas prodat.
Právnicky zajímavá je situace u starších nemovitostí s delší záruční dobou. Shodou okolností za 2 roky - k 8. květnu 2010 vyprší 65 –letá záruční lhůta u nemovitostí nabytých do roku 1945, což se týká mnoha nemovitostí v našem pohraničí. V § 19/38 se uvádí, že komise složená z nezávislých komisařů z Británie, Francie, Německa a Itálie posoudí stav nemovitosti a pokud se aktuální vlastník prokazatelně neumí o nemovitost starat, vrátí se původním vlastníkům, resp. jejich dědicům. Český komisař se může posuzování účastnit též, v rámci objektivity však musí zůstat v předsíni, aby nemohl ovlivňovat nezávislost komise.
Pokud zmíněný paragraf opravdu vejde v platnost, nemusí se jej obávat např. obyvatelé Hlučínska, kteří se vzorně starají o své domy. Někteří už také přeběžně požádali o posouzení svého majetku. Pětičlenná komise přijela, posoudila a zatím ve všech případech rozhodla, že se o svou nemovitost starají vzorově. Jediným nespokojeným tak zůstal komisař Špidla, který musí být všem posuzováním osobně přítomen, ale zároveň nesmí za zápraží. Vzhledem ke spořivosti místních občanů nebývají předsíně vytopeny a komisař si stěžoval, že mu problémy s rýmou a prochladlými nohami ubírají z jeho bruselského rozpočtu za nesmyslně vysoké české třicetikorunové poplatky.
Velice nepříjemnou zkušeností by však aplikace zákona mohla být pro mnoho jiných majitelů nemovitostí na Bruntálsku, Karlovarsku a Chebsku. Mnoho z nemovitostí je se svými oprýskanými fasádami a neudržovanými zahrádkami v prokazatelně horším stavu než před 65 léty. Pokud se o ně majitelé hodně rychle nepostarají, budou je muset vrátit. Trpkou pravdu se tak dozvěděl například Josef Nestaral z Horního Falknova. Když komisaři náhodně projížděli kolem jeho šedivého neudržovaného domu, německý komisař jen pokynul z okna unijního mercedesu a pravil: "…tady ani nejit dofnitš herr Špidla, tady je fše jasné". Od té doby pan Josef nemá klidné spaní. Myslel si, že majetek dostal napořád a že se o něj nemusí starat. Krakonošův majetek tak sice zůstává v českých rukou, hrabě Trautendorf se svými nároky na Trautenau a Spindler Muhle neuspěl, pan Josef však asi bude mít smůlu. Jeho oprýskanou hájovnu dostane ten, kdo se o svá práva dokáže postarat lépe.
Dobrou noc, děti.
Gute nacht, herr Trautendorf.
Napsal Mojmír Horvath pro http://www.blog.idnes.cz