Čunkův deník možná koupil Stanislav Gross
Dvě kauzy, které plní stránky novin už nějaký pátek. Dva vrcholní politici, kterým se podařilo zázračně zbohatnout, v případě rychlokvašeného právníka, nebo zázračně ušetřit ze sociálních dávek, v případě vrchního vyznavače desatera na politické scéně. Oba dva mají takřka shodnou křivku vývoje popularity. Od pobytu na téměř samém vrcholu pořadí oblíbenosti ve výzkumech veřejného mínění až po náhlý pád do nejspodnějších pater. Co mají společného dále ?
Hlavní společným rysem obou pánů předsedů (jednoho bývalého) parlamentních politických stran je nezanedbatelný počet nul na výpisech z jejich bankovních účtů. Ne, že by tam byly nuly samotné, ale vždy následují v zajímavém množství nějakou lepší číslovku. Oba dva zřejmě nepijí, nejí, netopí nesvítí, oblékají se v chartitě a stejným způsobem nechávají strádat i svoje rodiny. Je to totiž jediné možné vysvětlení, jak se jim při jejich reálných příjmech podařilo kulantní sumičky nastřádat.
Pardon, promiňte milý čtenáři, já bláhový. Tak ta pohádka jistě nebyla. Vždyť to už by dávno měli svoje čestná místa na Veleslavíně. Prostě jim jen někdo šikovný pomohl. Mladému nadějnému synovci poslal jednu ze svých bankovkami napěchovaných igelitek hodný strejda Vik, kterému na to půjčil ještě hodnější kamarád z mokré čtvrti Rod. Jen tak, proti kousku papíru nadepsanému směnka, který ho pak nakonec natolik pálil v kapse, že ji nechal raději zpopelnit u dalšího hodného pána, který měl zrovna u sebe sirky. Co to je nějaký milion, to se u nás vyhazuje oknem běžně při jarním úklidu v komoře, aby tam ty bankovky nezplesnivěly.
Jakmile pak člověk má nějaký malý základ, pořídí si byt v luxusní čtvrti a ještě mu zbyde pár drobných na spekulace s akciemi. To jednoho dne zazvoní u dveří pologramotný obchodník s cennými papíry a nechá se pozvat na kávu. Má plný kufřík nějakých lejster, plných mocí, úvěrových smluv a doporučení. Sám chudák neví co s tím a student práv by mu jistě mohl pomoci. Standa je dobrák od kosti a potulného cestujícího přece nevyhodí. Pohostí jej bábovkou od Šárky, věnuje mu reklamní telefon O2 a obsah kufru pečlivě prostuduje. Potulný obchodník nakonec souhlasí s prodejem za zlomek opravdové hodnoty. K čemu by chtěl na tak upřímném a křišťálově čistém mladíkovi vydělávat desítky miliónů. Pryč s nimi, peníze a alkohol jsou metla lidstva. Ať má kluk něco do základu, když se teď chudák musí živit sám, bez pomoci rodné strany.
Ano dámy a pánové, tak se to dělá. Takle umí podnikat jen ti nejlepší z nás. To je pravý Standa Bill Gates Gross. Nač jezdit celý život lokomotivou, když jen stačí ta správná partajní knížka a všechno jde jako po másle. Vydělat prvních 100 mega, jen tak pro zábavu si vystudovat právnickou fakultu a pak už jen do konce života sklízet plody své politické práce zaměřené na sociálně nejslabší skupiny. No a když vybyde chvilka času, tak nezapomeneme ani na chudáky v USA, kteří potřebují pomoci, pojedeme tedy i s manželkou vařit polévku bezdomovcům na Floridě. Ať ti zlí imperialisté vidí jak vypadá pravý český selfmademan.
Vsetínský stěhovák nepřizpůsobivých občanů je proti této kapacitě druhá liga. Sice taky rád šetří, pomáhá spravovat nemalé majetky svým příbuzným, ale jde mu to tak špatně, že musí požádat o pomoc stát. Jedině sociální dávky mu umožnily přežít nelehké období starostování. I když se k němu štěstena konečně otočila čelem a chudý muž byl katapultován do nejvyšších pater politiky, přesto stále nějak nemůže najít to správné místo na slunci.
Protivná zhrzená sekretářka, která musela snášet jeho sexuální ataky najde doma ve skříni starý diář. Vzpomene si, že jsou tam zajímavé zápisky, které by mohly pomoci objasnit jak pan starosta netradičně vyhodnocoval státní zakázky. Rozjede se vyšetřovací mašinérie, podpořená velkým mediálním humbukem. Chvíli jsou misky vah na straně místopředsedy vlády, chvíli na opačné. Následuje nucený odchod z rady starších a čáry máry vrchních i nejvchrnějších státních zátupců a zátupkyň. Zelený knížepán hrozí odchodem na své panství, situace se vyhrocuje. Čunek však chce ke korytu stůj co stůj. Přece se kvůli nějakým drobným a upovídané potížistce nenechá odstavit od lizu.
Celý přiběh by mohl končit happy endem. Karl von a jeho pět spoluposlanců pochopilo, že jejich prohlášení byla příliš bojovná, Topolánek zachránil krach koalice a lidovci si konečně mohli oddechnout, když jejich předseda opět zasedá ve Strakově akademii po boku nejmocnějších mužů a žen v tomhle státě. Jenomže on není za vodou jako Standa. Korunky se mu nepodařilo proprat tak dokonale, aby to nemohlo být křišťálově tak čisté, že čistší to ani býti nemůže. Prý ztratil deník, který byl jedním z hlavních důkazů o jeho vině či nevině. Jak je možné, že mu jej policisté vůbec vydali ani nekomentuji. Tímto činem však ztratil jakoukoliv důvěryhodnost.
Stanislavu Grossovi jsem jako jednomu z hlavních šibalů nevěřil nikdy. U Jiřího Čunka jsem se o to alespoň pokoušel. Bohužel, svými nevěrohodnými prohlášeními a činy mne přesvědčil o tom, že desatero mu nic neříká. Pokud chce prospět současné koalici a nestáhnout ji s sebou ke dnu, musí být chlap a odstoupit. A pokud si KDU-ČSL chce uchovat alespoň zdání strany respektující křesťanské hodnoty a morální pravidla, měla by svému předsedovi vysvětlit, že překročil meze a pohár trpělivosti s jeho aférkami prostě přetekl.
Nebo ten deníček opravdu koupil akciový milionář Gross a bude tentokráte investovat do předpokládaného knižního bestselleru?
Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz