Vraždili komunisté na Pankráci i miminka?
Dlouhá desetiletí nebyl k dispozici důkaz o tomto komunistickém zločinu. Ten našla Konfederace politických vězňů až v devadesátých letech. Konfederace pátrala po všech informacích a chtěla zjistit, kdo všechno z politických vězňů je v Ďáblicích pohřben. Při hledání v archívech pak členové konfederace našli jména dětí, kteří zemřeli v pankrácké věznici a jejich těla byla odvezena na ďáblický hřbitov. Je jich několik desítek. To je důkaz o jednom z nejotřesnějších zločinů, který kdy komunisté v naší zemi spáchali. Zabíjeli právě narozené děti vězněných žen. Více si můžete přečíst v článku “OTŘESNÝ ZLOČIN KOMUNISTŮ: Ve věznici na Pankráci nechali zemřít desítky dětí, které porodily politické vězeňkyně” zde.
V kontextu s dramatickým prohlášením předsedy KSČM Filipa o vrazích, kteří zůstanou vrahy, na adresu odbojové skupiny bartří Mašínů, se při čtení tohoto článku vybavuje daleko trefnější citát – tentokráte na adresu všech, kteří pomáhají všem rudým i oranžovým soudruhům ve sjednocené české (“Máme 101!”, že pane Paroubku) ultralevici - Vrah o morálce káže !
Nabízí se tedy otázka: Probudí toto otřesné svědectví v alespoň jednom voliči komunistů nebo jejich sociáldemokratických parlamentních pomahačů zbytky vlastního úsudku, či zastydí (chtěl jsem napsat zamyslí, ale to bych požadoval asi příliš) se alespoň jeden kovaný bolševik ?
Kolik podobných zvěrstev budeme muset téměř polovině našeho národa ještě zdokumentovat, aby zapomněla na svoji závist, třídní nenávist a utopistické sny o sociálně rovné společnosti, kde bude člověk člověku “soudruhem,” tedy stejně chudý, zastrašovaný a terorizovaný bandou uzurpátorů moci ve jménu jakéhosi socialismu ? Kdy konečně tato skupina zamindrákovaných voličů pochopí, že ta vysněná sociální rovnost se dá zavést pouze drastickými metodami omezení všech svobod a práv člověka, násilným přerozdělováním majetků a s tím souvisejícím terorem na lidech, kteří vytvářejí hodnoty ? Kdy konečně pochopí, že ve všech zemích, kde se o to komunisté pokoušeli, nastalo absolutní bezpráví, totální znehodnocení ceny lidského života a výsledkem byly vždy tisíce zubožených nebo dokonce zavražděných vlastních obyvatel.
Nemusíme se dívat jen na Stalinovy hladomory, gulagy, Gottwaldovy šibenice a podobné vymoženosti sociálně rovné společnosti v praxi. Nakonec historie zaznamenala pozoruhodné výroky bolševických vůdců:
"Ochraňovat naši mladou republiku zavedením a prováděním tvrdých potlačení odstranit všechny viníky a podezřelé nebo ty, kteří by mohli být podezřelí, dát do koncentračních táborů vytvořit rudý teror, potrestat smrtí všechny osoby pokládané za vinné a členy jejich rodin dát do koncentračních táborů k tomu účelu zřízených." (V.I.Lenin)
“Hovoříte, že porušujeme zákony. My porušujeme a budeme porušovat zákony. My jsme stranou československého proletariátu. Naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva.
A my se do Moskvy chodíme učit od ruských bolševiků, jak Vám zakroutit krkem.
A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistři." (Klement Gottwald)
Můžeme pohlédnou i na řádění Rudých Khmérů v Kambodži, zbídačenou Kubu, můžeme srovnávat vývoj společnosti v rozdělených zemích jako KLDR a Jižní Korea, můžeme hodnotit úspěchy soudruhů z NDR při výrobě Trabantů a jejich západních kolegů, vozících se v Mercedesech. Socialismus, komunismus ani žádná třetí cesta nefunguje a fungovat nikdy nebude.
Naši soft i hard komunisté se právě v této souvislosti často ohánějí tzv. Švédským modelem socialismu. Svým ovečkám však již zatajují velké problémy, se kterými se musela vláda této konstituční monarchie poslední dobou potýkat. Málokdo ví, že místní obyvatelé platí ty údajně “protiústavní” poplatky za návštěvu lékaře (300,- u praktika, 600,- u specialisty), že zhruba od poloviny 70. let minulého století, kdy hrozil totální kolaps švédských státních financí se postupně zavádí, pro naše rudé odboráře, drastické reformy směřující k vyrovnanému až přebytkovému rozpočtu, že při současné globalizaci naší planety nalákali na svůj sice stědrý, ale krvavými daněmi dotovaný, sociální systém velké množství ekonomických přistěhovalců, kteří jej jen zneužívají a velká města, jako Stockholm nebo Malmö začínají mít v této souvislosti dosti značné problémy. Sečteno a podtrženo – spíše to připomíná politickou cestu naší “nejpravicovější levice” ODS.
Myslím, že právě tento model si v 90. letech vzala poněkud nejistá ODS jako svůj vzor, aby přechod od komunisty vedené socialistické ZOO k normálně fungující tržní společnosti nebyl tak bolestný pro všechny skupiny společnosti. Dnes musí dělat stejné kroky jako švédská sociální demokracie, která by se v naší vlasti nejspíše jmenovala právě ODS.
Abych však nebyl k Topolánkově straně úplně nespravedlivý, zdá se, že konečně získává v poslední době přeci jen pevnější půdu pod nohama a návrat k liberálním principům je evidentní. Osm let v opozici lidem v této straně prospělo a hlavně ukázalo jim i jejich voličům, kam je schopna naše parlamentní ultralevice zajít v momentně, kdy je opojena mocí. Evidentní spojení ČSSD a KSČM, které vyšachovalo rádodykoaliční vládní partnery socanů z možnosti jakéhokoliv zásahu do schvalování zákonů nevedlo k švédskému, ale opět k totálně populistickému Gottwaldovu systému - slíbíme všechno všem. Jaké by bylo pokračování, kdyby se naplnilo Paroubkovo: „Máme 101!?“
Můžeme jej vysledovat z posledních výroků a činů obou předsedů stran komunistických pohrobků. Filipovo oslavování „Vitězného února“, neochota přiznat, že hrůzovláda KSČ byla opravdovým bojem proti většině vlastního obyvatelstva, neschopnost uznat vinu bolševiků na tyranizování a vraždění mužů, žen a dětí je jedním proudem, který se míchá s Paroubkovými studijními cestami k fanatickým socialistickým teroristům, schvalováním evidentně nekorektních presidentských voleb v Rusku a totálním negativismem v každém prohlášení tohoto politického outsidera.
Ano, socani a komunisti jsou spojená nádoba. Naoko se občas poškádlí, ale jejich cíl je stejný. Vyvézt se na vlně demagogie a populismu k absolutní moci. Proto si pečlivě pěstují stádo věčně nadávajících nihilistů, kteří zaslepení závistí a znechucení vlastní neschopností vždy hodí správný lístek do volební urny, čímž dají demostrativně najevo, že než vlastní svoboda a hrdost je pro ně důležitější jistota sice hnusné, ale velké „flaksy“ k nedělnímu obědu. Těmto lidem asi výše uvedený článek o zabitých dětech z Pankráce moc říkat nebude. Vždyť byla taková doba a jak pravil soudruh Stalin: „Když se kácí les, lítají třísky !“ Proto mi dovolte na závěr ještě jeden citát:
“Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu - lékařská diagnoza by řekla, že je to patologický negativismus...." (Karel Čapek)
Tak pravil klasik a já s ním souhlasím. Ovšem stavět na tom budování slušné společnosti jistě nelze. Pochopí to někdy polovina mých spoluobčanů ?
Napsáno pro http://www.blog.idnes.cz