Ministr Urban se nám nějak kazí…
Výprodej řízený ministerstvem! Pokud české ministerstvo průmyslu a obchodu hodlá určovat obchodníkům, jak mají provádět výprodej, bude zřejmě třeba přepsat nejzákladnější ekonomické učebnice. A pouhé přepsání možná nebude stačit, neboť půjde o nějakou zcela novou metodiku, která je známa pouze panu ministrovi Urbanovi.
Má-li totiž být zákonem stanovena povinnost mít v případě jakékoliv vypsané slevy alespoň dvoudenní zásobu tohoto zboží, musí být přece nejdříve určeno, jak ji vypočítat. A to je úkol hodný matematického génia s velmi vyvinutým sociologickým cítěním. A i ten by měl s takovouto úlohou značný problém.
Zábavnost celého tohoto nesmyslu ovšem zdaleka nekončí u metodiky výpočtu povinné zásoby. Je totiž více než zjevné, že příslušný obchodník, jenž má nadbytek zboží, které tudíž chce dát do výprodeje, by toto zboží naopak musel přikoupit, aby neriskoval porušení chystaného zákona.
Možná by přitom stačilo vytvořit takový zákon, že když někdo chce pořádat výprodej, musí pamatovat na manželky našich ministrů, aby měli doma klid. Není totiž vůbec vyloučeno, že právě tady je zakopán pes a je to o to smutnější, že v civilizovaných zemích, kde se nikdo nestydí za třídní společnost, je obrovským společenským prohřeškem - od jisté příjmové hladiny - být načapán při nějakém tom levném nákupu.
V zemi, kde se manželka premiéra chlubí kabelkou od trhovců, však normy fungují jinak. Vysvětlení náhlého zájmu pana ministra o praktiky našich obchodních řetězců ale může být i v nedávné příhodě, kdy s kolegou ze zemědělství Palasem usoudili, že by bylo dobré pozvat si generální ředitele na kobereček a před Vánocemi si od nich nechat přinést nějaké ty dárečky.
Někdy je dobré se podívat do kalendáře nejen na datum, ale i na letopočet. V roce 1988 by to nepochybně fungovalo, dnes si můžeme jen postesknout, že i nadějný ministr, o němž až doposud nebylo slyšet, což je pro každého z nich to nejlepší vysvědčení, se nám nějak kazí.