Odvolával se přitom na Masaryka a Beneše jako na státníky stojící nad politickým stranictvím, jako osoby nezávislé na každodenním politickém chodu, zabývající se jen velkými koncepcemi a jejichž jedinou pohnutkou bylo co největší blaho státu. Každý, kdo jen trochu zná detaily politické každodennosti první československé republiky, se musí jen hořce pousmát nad tragikomickou neznalostí soudruha Paroubka. Někdy je zkrátka lepší mlčet. Stejně jako je třeba mlčet o přeběhlictví při vzpomínkách na detox Kotta, při pohledu na bývalého ODSáka Ratha, všemi stranickými barvami hýřícího Dimuna, nemluvě o přeběhlících od bolševiků jako je kakao Kraus či mudrc Jičínský a tisíce jim podobných. Jirka když je v koutě, hned začně mumlat o morálce a ještě k tomu truhlík přidá citát z Richelieua. To už je opravdu po cimrmanovsku řečeno tzv. historický vtip – diktovat si podmínky když škemrám po výprasku v koutě. Premiér Topolánek se musí opravdu královsky bavit. Kam se hrabe kreslíř Mareš!!

Vraťme se ale k našemu hlavnímu tématu - tak především první republika měla stranický systém, ve srovnání s kterým jsou soudobé politické strany naprosto bezmocnými subjekty. Vezmu to jen stručně a přehledově – v prvních letech republiky vládla zemi tzv. Pětka, tj. nejužší vedení tehdy nejdůležitějších stran, ani po celý zbytek první republiky se tato situace mnoho nezměnila, protože fungoval systém tzv. vázaných kandidátek. Přeloženo: vedení stran naprosto direktivně stanovovalo pořadí kandidátů na poslance a senátory na volebních listinách, žádné možnosti preferenční volby neexistovaly. Navíc každý poslanec a senátor straně po zvolení musel podepsat reverz, tj. text o své rezignaci na mandát, kde chybělo jen datum – čili poslanci a senátoři byli v podstatě loutkami v rukou stranických sekretariátů, o nějaké svobodě svědomí a rozhodování opravdu nemohlo být mnoho řeči. Nemluvě o tom, že stranickost daleko více ovlivňovala životy lidí - od možnosti zaměstnání ve funkcích, které měly s politikou na pohled jen velmi málo společného (lidovci dneska hadr), přes všechny spolky, organizace mládeže, žen až po tělocvičné a kulturní organizace. A korupce?? Kvetla vpravdě gigantickými květy!

Masaryk a Beneš po celou dobu své politické působnosti za první republiky byli zcela straničtí – Masaryk se netajil svou podporou sociálním demokratům a Beneš národním socialistům, jejichž ikonou ostatně vždy byl a dodnes je. Oba používaly tajné finanční fondy pro manipulace s médii jako takovými, s jednotlivými novináři i straníky. Obcházení chodu demokratických institucí jim oběma bylo naprostou samozřejmostí. To zdůrazňuji jen v kontextu tématu tohoto blogu, oba nepochybně vykonali také mnoho dobrého pro náš politický život. Jde mi jen o to, abychom si nevytvářeli a neživili iluze, které mají jen pramálo základu v realitě a historických faktech. To bychom pak žili v bludech jako Jirka.

Pochopitelně, ve srovnání se všemi okolními zeměmi a vlastně i s celým světem musíme období první republiky po všech stránkách hodnotit převážně velmi kladně. Ale berme to tak, že se jednalo spíš o onoho pověstného jednookého krále mezi slepými. Budeme-li přesto toto vše, co jsem zmínil, násilně a zcela ahistoricky srovnávat jakékoli období od zavedení rovného volebního práva pro muže v českých zemích, troufnu si bez uzardění tvrdit, že v jakémkoli slova smyslu žijeme ve zdaleka nejdemokratičtějším období. Dnes má daleko největší množství lidí možnost zasahovat mnoha způsoby účinně do veřejného dění, to je bez diskuze a zcela bezprecedentní.

Soudruh Paroubek si myslí, že si nepamatujeme, co jsme měli včera k večeři. Soudruhu, není tomu vždy tak. Kdo s čím zachází, s tím také schází. Klaus se teď na Jirku škorpí ještě více a zatlačí mu oči. Klaus se jezdil učit k Thatcherové do Londýna a ta dobře ví, jak se mají kroutit bolševikům krky! ;) Ostatně ta dosáhla toho, že jí labouristický premiér Brown vysekl poklonu až k zemi . Myslí-li to Paroubek s labouristy jako se svým vzorem opravdu vážně, měl by si podobnou poklonu připravit i pro Klause. Nějaké náznaky tu už byly, ale ještě má co vylepšovat! ;)