Musím se přiznat, že jsem ještě před nějakým časem patřil mezi ty, kterým vrtalo hlavou, že údajně pravicově smýšlející ekonom Švejnar, karakter nad karaktery, který prchl před normalizujícími bolševiky do svobodného světa, může být kandidátem na prezidenta zaštiťující se agresívními normalizačními nechuty typu Paroubek nebo stejně nechutnými agresívními kariéristy typu Rath. V posledních několika týdnech se nám mnohým jistě vyjasnilo.
Předně, měli jsme věřit Paroubkovi, který už před drahným časem v blogu vyhlásil starou pravdu, že liberál v USA kolikrát znamená, že socánek u nás je proti tomu úplnej krvavej kapitalista. To bylo pořád řečí a už se nám pan kandidát odkopal.
Švejnar patří mezi ty lidi (bohužel jsem měl v předchozích blozích o něm ve všem pravdu – a to jsem si myslel, že jsem nedejbože snad i přeháněl), kteří pro funkci udělají cokoli, což zároveň znamená, že se na ně nedá spolehnout vůbec v ničem, nedá se věřit tomu, co vám odkývají, ani tomu, co vám podepíší na papír. Hotovej Paroubek dvojka – tady by si ale soudruh kandidát měl vzít poučení z Paroubkova krizového vývoje. Ten totiž od léta 2006 nevyjednal ani starou bačkoru a porát jen poslancuje.
Ale zpět k věci - takže Topolánkova reforma byla nejdřív slabá, dnes je třeba si všímat spíše sociálních aspektů a raději by ji ani nepodepsal. Radar byl třeba, teď teda ale vůbec nepřipadá v úvahu. A teď si můžeme vybrat – buď je opravdu tak bezskrupulózní a převrátí svoje názory kdykoli třeba v pravý opak, nebo si to opravdu máme vyložit jako důkaz toho, že když se definitivně rozhodl kandidovat, že vůbec neměl představu, co si o nejzákladnějších bodech naší politiky myslí jednotlivé parlamentní strany. Nejspíš platí obojí zároveň, což tedy pozitivní body k jeho psychologickému profilu nepřidává, stejně jako jeho pánákovské bezobsažné žvatlání o EU a globálním oteplování (mohl by si alespoň zalistovat v Lomborgově Skeptickém ekologovi). A to tady opět nepřipomínám ty neuvěřitelnosti s ČSOB a jeho občanstvím.
Pořád jsme se nic nedozvěděli o okolnostech jeho emigrace (čemuž jsem věnoval speciální blog). To mě věru hněte, páč by se nám asi hnedlenc osvětlilo, proč si tak skvěle rozumí s normalizačními pupkatými frajery. Ono to bude nejspíš tak trochu jako svého času s kariérami lidumilů typu Dienstbier nebo Tošovský (též byli oblaženi před časem mými specializovanými blogy). To je prostě široká skupina lidí naladěná na jednu vlnovou délku.
Vedle zcela racionálních argumentů bychom neměli zapomínat ani na věci iracionální, jako jsou řeč těla atp. Tak trochu z tohoto soudku je to, co napsal ve svém včerejším blogu pan Miroslav Macek, jenž má proti mnoha našim vrcholovým politikům tu podstanou výhodu, že není impotent, což mu umožnuje jednat po většinu dne zcela racionálně. Pan Macek občas na svém blogu zacituje něco z rad jeho velmi moudrého tatínka. Podělím se s vámi o tu poslední:
“Nepřekvapila mne vlastně ani "přehazovačka" na Švejnarově hlavě, můj moudrý otec totiž dle svých celoživotních zkušeností tvrdil, že chlapi s "přehazovačkou" takto klamou nejen vzhledem, ale i slovy a činy - a moje životní zkušenost je stejná.”
Abych tomu přidal ještě něco barev, přidám nakonec jednu lekci maďarštiny, na kterou jsem si vzpomněl, když jsem sledoval debatu Klaus – Švejnar v senátorském klubu ČSSD, kde se neukojenec, který se prezentuje jako optimista s čerstvými vizemi a novou politikou, předvedl jako pesimista nejtvrdšího kalibru. V jednom z dílů Southparku Kyle neustále negativisticky kritizuje Cartmanovy nápady, načež je usazen replikou: “Kyle, negatív puncinak foglak hívni téged!!”. Jak by řekl Víťa Jandák, sedí to jak prdel na hrnec. No vidíte a pak že nerozumíte ani trochu maďarsky!! ;)
Napsáno pro blog.idnes.cz