Václav Havel tápe v proměnách
Bývalý prezident Václav Havel, světově nejproslulejší Čech současnosti, promluvil tuto neděli po téměř dvou letech. V televizním pořadu se vyjádřil k palčivým problémům České republiky - státu, jemuž před více než patnácti lety "přinesl" svobodu. Tentokráte to byl jiný Havel.
Zatímco v roce 1989 hřímal z balkónů za opravdovou vládu lidu, za občanskou společnost, v níž o zásadních otázkách nebudou rozhodovat "rovnější mezi rovnými", dnes tápe na půli cesty zpět. Prý referendum k evropské ústavě nemá smysl, lidé jí stejně nerozumí. V tom má pravdu, běžný občan ústavu nechápe, ba se jí ani nesnaží pochopit. Ale... Havel tímto výrokem de facto povyšuje diskutabilní zasvěcenost politika nad - zdálo by se - samozřejmé právo každého z nás. Právo mít možnost svobodně se rozhodnout ve věci, jež zcela jistě, aniž si to třeba dnes plně uvědomujeme, ovlivní budoucnost naší i dalších generací. Pokud volíme svobodu a svéprávnost jednotlivce, je takovým právem i možnost k urně nejít či - dokonce - vhodit lístek v závislosti na subjektivních dojmech a pocitech - to je "riziko" přímé demokracie.
Václav Havel brojí a píská proti tomu, co před lety spolu s dalšími "vycinkal" na náměstích, zač v éře komunismu neváhal trávit život ve věznicích. Neptá se, proč je ústava tak složitá a "technicistní", raději by šmahem svěřil občany-ovečky do rukou moudrých politiků-náhončích. Nad tím, zda by právě plebiscit nepřispěl k částečné popularizaci stěžejního tématu a zda by "nesnesl" otázku euroústavy z ministerských salónků do domácností a kanceláří, se už raději vůbec nezamýšlí.
Havlovo tápání lze odhalit i v dalších sférách. Ekonomice nikdy příliš nerozuměl, to ostatně významnému literátovi, dramatikovi či mysliteli nikdo nazazlíval. Dříve se k ní však také příliš horlivě nevyjadřoval. Ne tak nyní. Ve zmíněném televizním pořadu přirovnal stát, který láká - třeba formou nižších daní - velké nadnárodní společnosti k investicím na jeho výsostném území, k prostitutce. K děvě, jež své lechtivé služby zištně nabízí kolemjedoucím ve skleněných vitrínách podél výpadovky E55. Taková metafora je jistě líbivá, v hostincích se o ní bude diskutovat ještě možná za týden, avšak kulhá na všechny nohy. Zahraniční investoři nejenže v Česku platí daně, ale také zaměstnávají české občany, přinášejí zahraniční know-how a inovace. A navíc, pokud na ně dohlíží efektivní a obtížně korumpovatelné úřady, jsou tyto nadnárodní společnosti nuceny zavést například ekologicky co možná nejšetrnější výrobní procesy. A o ekologii by měl "stále zelenější Havel", jak sám sebe nazval, jevit primární zájem.
Bohatý zahraniční investor ve spojení s řádným úřednictvem zvýší blahobyt celé společnosti. Čím, kromě peněz, prospěje záletník lehké dívce? Havel v minulosti, nejen ve svých dramatických dílech, jistě nalezl bezpočet trefnějších přirovnání.
Lidé se mění. Mění je životní osud, přátelé, peníze či pouhá funkce. Názor Václava Havla bude Čechy vždy sledován, analyzován i kritizován. Exprezident by měl více vážit to, co vypouští z úst. Už jen proto, aby ke stáru lacinými slovy nepopřel či nezpochybnil to, zač před lety tvrdě bojoval svými činy.