Selektivní tsunami
Publikováno ve spolupráci s www.danes.cz a www.virtually.cz.
Dne 26. prosince silné zemětřesení poblíž indonéské Sumatry zvedlo mořskou hladinu. Ničivá vlna zalila okolní pobřeží a skosila vše, co jí přišlo do cesty. Důsledkům katastrofy od té doby věnují noviny mnoho stran i speciální přílohy. Novináři samozřejmě nahlas nepřiznají, že tsunami nemohla zasáhnout v příhodnější čas: dny mezi Vánocemi a Novým rokem jsou tradiční okurkovou sezónou, kdy tématem číslo 1 bývají povánoční slevy.
Přes sto tisíc mrtvých, to je opravdu velké mediální sousto. A v bulvárním i tzv. seriózním tisku dobře vědí, že pach krve je zdaleka nejprodejnějším artiklem. Noviny, časopisy i další média proto denně mrtvé sčítají po desetitisících a nabízejí srdcervoucí vyprávění těch, kdo přežili apokalypsu.
Že médiím v první řadě nejde o informovanost, ale spíše o efekt, lze doložit na jednom příkladu: články a fotografie v českém tisku nabízely obrazy hrůzy z Thajska, Indonésie, Indie, Srí Lanky, Malediv i afrického Somálska. Jedno jméno zůstalo zcela opominuto: Barma.
Letmý pohled na mapu přitom stačí ke konstatování, že tahle země tsunami nevyhnutelně chytila z „první vlny“. Barma je však totalitní stát, kam běžně nevpouštějí cizí novináře, a světová média s lehkým srdcem ignorují katastrofy v zemích, kam se nelze pohodlně dopravit leteckým speciálem. Co na tom, že barmští postižení trpí stejně, anebo bez pomoci ještě více než v okolních zemích - mají smůlu, žijí v izolaci.
Některé domácí listy otiskly mapku regionu s počty obětí v jednotlivých státech. Barmu, jejíž dlouhé pobřeží leží až příliš blízko epicentra, nešlo vynechat. Na jedné mapce je u jejího názvu uvedeno 36 mrtvých, na druhé 56. Proč nikdo nezpochybní věrohodnost těchto čísel a neřekne, že i tam musely jít oběti do tisíců? Proto, že novináři jsou „prázdní a falešní“ a z lidí dělají ještě větší blbce, než jsou oni sami.