Co když pan Čunek mluví pravdu
Média jásají nad odchodem pana Čunka z vlády. Koluje o něm mnoho vtipů. Téměř kdekdo považuje za správné si do něj kopnout, nebo se o něj alespoň nějak otřít.
Osobně jsem měl vážné námitky proti některým částem řešení romského problému na Vsetíně. A členové pražské KDU-ČSL mi jistě dosvědčí, že jsem byl jeden z mála, kdo nahlas a vážně pochyboval o moudrosti zvolit ho předsedou strany. Rozhodně jsem nesdílel tehdejší euforii nad tím, že máme nového předsedu.
Nicméně nepatřím k lidem, kteří si myslí, že když člověk udělá špatně něco, udělá špatně všechno. Nebo že když sprostě vynadá sousedovi, určitě také podřezává malé holčičky.
Proto mi mé námitky vůči panu Čunkovi nebránily posuzovat věcně a střízlivě obvinění proti němu vznesená. A jelikož jsem za svého již ne zcela krátkého života mnohokrát zažil, že mnozí poměrně slušní lidé nevědomky ubližovali nevinným, snažil jsem se hledat pravdu bez ohledu na to, kterým směrem se stáčelo „veřejné mínění“. Jsem křesťan a snažím se řídit Biblí. Mimo jiné je v ní napsáno: „Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo.“
Obvinění ze sexuálního obtěžování, která vznesla paní Urbanová, jsou těžko dokazatelná. Je to, jak se říká, „slovo proti slovu“. Pokud by do této věci nevstoupil nějaký nový faktor, nemůžeme s tím nic dělat. Paní Urbanová nemůže dokázat, že to tak bylo, pan Čunek nemůže dokázat, že to tak nebylo.
Pak je zde obvinění z korupce – z převzetí půlmilionového úplatku. Policie zkoumala a zkoumala, a přestože mělo jít o úplatek z roku 2002, šla dále a dále do minulosti. Občas na pana Čunka někdo vybafl nějakou otázku. „Co jste dělal 2. února před sedmi lety?“ „Jaké byly vaše majetkové poměry před jedenácti lety? Kolik jste tehdy bral sociálních dávek?“ Vyzkoušejte si tyto dotazy sami na sobě – a chtějte odpověď hned. A představte si, že zítra budou vaše odpovědi v novinách, ať se upamatujete nebo ne. A pak si k těmto svým představám přidejte, že se Vás tak ptají čtyři policisté, kteří se znenadání objevili ve vaší kanceláři. Zajímal by mě váš výkon. Já jsem si to na sobě vyzkoušel. Moc slavně jsem nedopadl. Vyzkoušel jsem si to na svých příbuzných. A byl jsem rád, že nejsem vrcholovým politikem. Přestože jsme naveskrz poctivá rodina, média by nás roznesla, že by od nás nikdo ani kůrku nevzal.
Na Vsetín jezdili redaktoři různých magazínů a hledali nepřátele pana Čunka. Bylo to těžší, než si představovali. Naráželi vesměs na jeho příznivce, a to i mezi příslušníky jiných politických stran. Někdy těžko hledali někoho, kdo by zajistil, „aby se mohla vyjádřit také druhá strana“, rozuměj někdo, kdo Jiřího Čunka nesnáší.
Jiří Čunek dělal zpočátku tu chybu, že na všechno odpovídal. Je to rovný chlap a netušil, že jde především o to, nějak ho dostat. Sám teď přiznává, že na „vrcholovou politiku“ nebyl připraven. Místo uhlazených nic z něj vždy vypadlo nějaké drsnější něco. Brzy zjistil, že přišel o soukromí a že samotnou svou existencí ztrpčuje život lidem kolem sebe. Hurtovi by jistě mohli vyprávět.
Proto své mluvení omezil. Ale pochopitelně bylo zase zle. Jakmile se do vás média jednou soustředěně pustí, nemůžete vyhrát, byť byste byl sebepoctivější.
Nenašel se jediný člověk, který by mohl říci: Pan Čunek mě povedl, zachoval se ke mně křivě. Kdyby se našel, byly by toho plné noviny. Přesto média soustavně vytvářela dojem, že Čunek něco provedl. Jelikož v našem státě účel světí prostředky, tak nevadilo, když policie vesele a bez jakýchkoli omezení překračovala mandát, stanovený jí Senátem Parlamentu České republiky. Ještě méně vadilo, že někdo „vynesl“ údaje o sociálních dávkách, které Čunkovi pobírali. Co na tom, že u žádného politika se jeho finance dvanáct let zpět neprobíraly! Čunka je přece nutno zničit!
Nu dobrá, povedlo se. Z vlády odešel rovný chlap, který nerecykluje své manželky a kterého mají jeho děti rády. To, že člověka, který vždy poctivě pracoval, lze takto znectít, ale není dobrá zpráva. Přestože mnozí tvrdí opak.
V posledním týdnu jsme byli svědky další mediální masáže. Před celostátní konferencí média psala, kdo všechno je proti Jiřímu Čunkovi. Přes web KDU-ČSL mi chodilo jedno dementi za druhým… Od pana Kalouska, od pana Carbola, od pana Hovorky.
Vím, že budu osamělý, ale trvám na svém: Panu Čunkovi nikdo nic nedokázal. A přestaneme-li ctít presumpci neviny, může být hodně zle. Kdo bude na řadě příště?