Stává se z ČSSD extremistická strana?
Skupina 57 opozičních poslanců ČSSD a KSČM podepsala návrh Ústavnímu soudu zrušit zákon, na jehož základě vznikl Ústav pro studium totalitních režimů. Cílem jeho vzniku je detailně zkoumat období nacismu a komunismu. Podle předkladatelů návrhu by nová instituce mohla politicky ovlivňovat výklad dějin a kromě toho není možno označovat celé období 1948-1989 jako období komunistické totalitní moci.
S první myšlenkou by šlo polemizovat. Zcela neutrálního výkladu dějin nelze dosáhnout nikdy. Avšak jen těžko si lze představit, že by ústav přišel s něčím, co by změnilo převládající výklad období komunismu v hodinách dějepisu na základních a středních školách. A nebo by jej ČSSD ráda změnila a bojí se, že jí to ústav znemožní? Obavy o nezávislost výzkumu na vysokých školách jsou již zcela neopodstatněné. Smyslem existence ústavu by měl být nejspíše podrobný výzkum jednotlivých aktérů a událostí, nikoli vznik nového obecného výkladu. Z tohoto důvodu je velká škoda, že ústav se dle zákona má zabývat obdobím komunistického režimu až od roku 1948, tedy nikoli okolnostmi, které vedly v letech 1945-1948 k jeho nastolení.
Avšak druhá námitka staví předkladatele návrhu do velmi nepříznivého světla. Podání sice začíná kritikou zákonem použité politologické terminologie, pokračuje však historickým výkladem, který za skutečnou totalitu označuje pouze padesátá léta, naproti léta šedesátá spojuje s demokratizačními tendencemi a sedmdesátátá léta podle něj nelze ztotožnit s totalitními praktikami let padesátých. Jistě! Praktiky se opravdu změnily, nicméně totalitní podstata režimu, který kontroloval život každého občana se nezměnila. Naprosto směšně působí následující pasáž, podle níž československý stát v letech 1948 až 1989 nebyl svými ústavami a zákony koncipován jako stát proti společnosti potlačovatelský a násilné akty byly projevem protiústavní praxe státních orgánů. Ale o tom to přeci je! O praxi, nikoli teorii. V této souvislosti si nelze nevzpomenout na slavnou stalinskou ústavu z roku 1936, „nejdemokratičtější na světě“. Ohromí vysvětlení tohoto bodu. Podle něj stát provedl také řadu pro společnost obecně pozitivních opatření, zvláště v oblasti sociální, mimo jiné upuštění od rozlišování mezi dětmi podle jejich původu! A proto prý tedy označení období komunistické moci jako totalitní neodpovídá skutečnosti. Argument o pozitivních sociálních opatřeních je směšný, pozitiva lze najít na čemkoli. Proč nerehabilitovat nacismus s poukazem na stavbu dálnic a plnou zaměstnanost?
Proč podepsaní poslanci ospravedlňují komunistický režim? Předkladatelem návrhu je poslanec Jičínský, který poslancoval již v letech 1969-1971 a znovu od roku 1986. U toho by šlo připustit, že v myšlenku komunismu stále věří. To, že podepsaly špičky ČSSD jako Jiří Paroubek či David Rath také nepřekvapí, neboť politika nulové tolerance v podání ČSSD si na rozdíl od předchozí nulové tolerance ODS toto označení skutečně zaslouží. Co však překvapí, jsou ostatní jména, která představují reprezentativní vzorek všech frakcí ČSSD. Proč podepsali tento návrh tito poslanci? Pochybuji, že skutečně považují formální nedostatky zákona za natolik závažné, že by měl být zrušen Ústavním soudem. Ne všichni poslanci ČSSD dokument podepsali. Ti ovšem mlčí. Stala se ČSSD stranou jednoho muže nebo se radikalizuje? Vzpomeňme si na povolební projev Jiřího Paroubka. Co se to se sociální demokracií děje? Ztratila skutečně víru ve svobodu a demokracii? To by pro naši demokracii byla velmi špatná zpráva. Doufejme tedy, že se jen dosud nevyrovnala se svou volební porážkou.