Stávka učitelů, nebo konflikt levice a pravice?
4.12.2007, 14 hodin, Sněmovní ulice. Dva lidé, zřejmě mimopražští turisté, otec s malým synkem, jsou na procházce historickým centrem Prahy a při cestě na Pražský hrad zabloudí do jedné z postranních ulic. Odehraje se mezi nimi následující dialog:
Syn: "Tati, proč je tady tolik lidí a co tak strašně hlasitě křičí a pískají?"
Otec: "No, víš, to jsou učitelé. Protestují proti vládě za vyšší platy a tak."
Syn: "A proč nejsou normálně ve škole a neučí děti, když je úterý?"
Otec (bezradně krčí rameny)
Tak tohle se sice nestalo, ale klidně by se stát mohlo.
Tak jsem se byl podívat na protestu českých učitelů a to co jsem viděl, mi definitivně vzalo špetku pochopení, které jsem pro ně do té doby měl.
Problémy českého školství se snažím pochopit. Rozumím tomu, že by mělo být víc peněz na vzdělání, že by se měly nacházet konstruktivní řešení problémů. Že by to měli dělat ti nejkvalitnější lidé. Přece jen jde o vzdělání, tříbení ducha našich budoucích.
Bohužel, včera se učitelé v centru Prahy proměnili ve řvoucí lůzu.
To všechno samozřejmě pod diktátem odborářů. Můj smysl pro realitu mi beze špetky paranoie říká, že za každým odborářem je třeba vidět socana. No vida, tady jsem se nemýlil. Můj oblíbený sociálnědemokratický senátor a šéf odborářů Milan Štěch přišel demonstrující učitele před budovou ministerstva školství pozdravit. Plamenně hovoří ne o školství, ale zlé koaliční vládě, nadnárodních korporacích a reformě, která okrádá učitele o DESÍTKY MILIARD!
"Soudružky" učitelky ve středních letech, většinou s řádně tupým výrazem v tváři, nadšeně tleskají. Mě jímá hrůza. "Má pravdu," říká jedna druhé. I mně je rázem jasné, že za všechno může ODS a vůbec pravicová, buržoazní vláda.
A jde se na sněmovnu! Při cestě si vybírám dvě hodně mladé slečny. Již od pohledu spíše ducha mdlého. Oslovím je a začnu se ptát, proč tady jsou, co si myslí o novém ministru školství, jaké jsou jejich požadavky a tak podobně. Ani nejsem překvapen, když na moje dotazy odpovídají pouze slovem "nevím". Je na nich vidět, že jsem je skutečně intelektuálně zaskočil. Ptám se, zda jsou učitelky. Dozvím se, že ne, že jsou pouze asistentky na speciální škole.
Teprve ve Sněmovní ulici dostává dav ty správné grády. Křik, pískot, bučení... jakási demonstrantka přede mnou se dokonce dožaduje "střílení z Aurory". Ujišťuji se, že dobře slyším. Navíc si uvědomuji, že toto jsou UČITELÉ. Vychovatelé budoucích generací. Představitelé nejvyšší intelektuální elity. Ideoví potomci J.A. Komenského.
Nebo ne?
Již v úvodu jsem se zmínil, že rozhodně nechci bagatelizovat problémy českého školství. Dnes ale bohužel vím, že učit na základní a střední škole může s prominutím téměř každý ocas s ukončeným středoškolským vzděláním. Platy učitelů mi vzhledem k pracovní době a všem prázdninám přes rok rovněž nepřijdou zas tak malé. S čím mám ale největší problém? V souvislosti s tím, co už jsem napsal, by podle mého názoru měli především UČIT. Neberu nikomu právo na shromažďování, ale vadí mi, když kantoři, kdysi velevážené bytosti, které právem požívaly úctu nejvyšší, blokují dopravu v centru Prahy a vidí "konstruktivní" řešení svého problému v tupém pořvávání na budovu parlamentu.
A Jiří Paroubek společně s Vojtěchem Filipem si ve svých sídlech tak mnuli ruce, že to bylo slyšet až na Malou Stranu.
http://nekorektne.blogspot.com/