Kdo je moudrý, je laskavý, a kdo není laskavý, není moudrý. Toto úsloví nám připomíná to, na co už dlouho před námi poukázal Masaryk: Že demokracie není něco „přírodně“ přirozeného, ale že je založena na laskavosti čistě lidské.

Jen v jedné věci s tímto úslovím nesouhlasím, a možná, že i jeho autor cítí, jaké pochybnosti vyvolává tím, že postavil proti sobě na opačná křídla politické scény dva proudy ve společnosti, z nichž jeden klade důraz na svobodu (pravice), a druhý na společenskou odpovědnost (levice). Nedokážeme si pak vysvětlit, co vlastně má Le Pen, Salazar nebo Hitler společného s pravicí. Napadá mě srovnání: Mohli bychom rozdělit společnost na dva proudy, z nichž jeden klade důraz na moudrost a druhý na laskavost? Doufám, že ne. Řeknu teď něco, co mnohé lidi po všech historických zkušenost pobouří: Skutečná levice - na rozdíl od skutečné pravice - vždy vycházela z víry, že jediná společenská odpovědnost, kterou člověk má, je odpovědnost za svobodu. Pouhá dobročinnost, sociální sítě a korporativismus byly vždy typickými instrumenty pravice.

Levice znamená rovnost. Ale skutečná rovnost znamená právě svobodu, protože vylučuje jednostranné podřízení jednoho člověka druhému. Tušíme, že svoboda a rovnost nějak systémově souvisejí, že podmínkou svobody je rovnost práv a příležitostí. A naopak, kdo chce rovnost pro něco jiného, než pro svobodu, dojde vždycky automaticky k nerovnosti

T. G. Masarykovi nešlo jen o vytvoření Československé republiky, snažil se o sjednocení všech Slovanů. Chtěl dosáhnout toho, aby na jihovýchodě Evropy vznikl jeden slovanský stát - Jugoslávie. Masaryk tam často jezdil a měl tam čilé kontakty. Dodnes má ve většině měst někdejší Jugoslávie svou ulici. Je tomu tak i v Bělehradě.


Srbský překlad Masarykovy Světové revoluce obsahuje něco, co česká vydání většinou nemají. Překladatel totiž vypátral kopii pasů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše, kteří se za první světové války potřebovali dostat z monarchie do Francie nebo do Velké Británie. K tomu jim ovšem rakousko-uherský pas dopomoci nemohl, a tak oba měli od roku 1916 pasy spojenců, a to Srbského království.