Sametová krev aneb kde není krve, tam není sametu
Prakticky každý den můžeme všude kolem nás slyšet různé báchorky o tom, jak je celý český národ kulturně a vůbec společensky vyspělý … Přičemž jedním ze symbolů toho všeho je dnes tak často uváděna tzv. nekrvavá „sametová revoluce“ z doby před 15 lety. Co k tomu dodat?
Představme si nějakého normalizačního tatíka, který založí rodinu na novomanželský úvěr a má většinou ještě s nějakou nedospělou puťkou krásné a poctivé „husákovy“ děti. Nic mu v podstatě ani neschází. Na své vyšperkované chatičce za městem griluje s rodinkou poctivé normalizační klobásky a dětem přitom vypráví veselé historky z vojny. Maminka dětem na fotkách ukazuje chrabrého tatínka hrdě držíc symbol socialistické armády - samopal SA 58. K tomu dětem říká: „Podívejte, to jsou ti naši chlapci a chlapi díky nimž můžeme pokaždé v klidu a bezpečí spát…“ A ještě podotýká: „Jo, kdyby tatínek nebyl na vojně, tak by se za ním žádná holka ani neotočila, včetně mě,“ a usmívá se. Neboli dnešními fotrovsky- populárními slovy: Povinná základní vojenská služba je prostě něco, co k životu každého mladého člověka prostě vždy tak nějak patřilo… A škoda, že v zemi, kde zahyne více vojáků na železničních přejezdech než v boji, tohle období buzerace a zotročení k životu mladíků už patřit nebude, že? …
Ano, právě tito normalizační poserové jsou dnes páteří naší společnosti, politiky a ekonomiky. Ti, kteří drželi hubu a krok; a trpělivě snášeli léta pokořování a ponižování. To je ten symbol onoho nekrvavého sametu! Místo toho, aby ve své době třeba ozbrojeně dezertovali a vyčistili nejbližší služebnu SNB a další instituce servantů totality od lidského sajrajtu; a tím přiřkli sametu jeho pravou barvu a vůni krve. Já, jako mladá žena a „husákovo dítě“, se tedy ani nedivím, že většina těchto poserů si nedokáže vydělat více než uklízečka na západ od nás a vzmůžou se tak leda na nějakou jezdící rakev z Mladé Boleslavi… Potom se tedy ani nelze divit, že to s naší společností a ekonomiku vypadá tak jak vypadá: kontinuita práva se zločinným režimem, nepotrestané zločiny komunismu, pohrobci bolševismu ve státní správě, tuhá státní regulace ekonomiky a prznění podnikatelů … atd.
Naprosto odstrašujícím příkladem z poslední doby je pak fakt, že lidé často radši přejí vyznamenání člověku, který umí skákat dobře a dalece do písku. A ne lidem, kteří jako mladí neváhali riskovat své životy a vždy otočili hlaveň a stiskli spoušť v tom správném směru. Kdyby se podobným stylem chovala většina těch poserů, tak teprve tehdy bychom mohli být na svoji zemi hrdi a ohánět se sametem a ne rudou knížkou!