Nechcete si to přece jenom, ještě jednou promyslet???

Příjemce: prof.ing.Václav Klaus, president ČR

Věc: Dotaz ve věci údajného členství ing.Václava Klause v KSČ

Žebrák 1. října 2007

Vážený pane presidente,

dovoluji si Vás obtěžovat dotazem na údajnou epizodu z Vaší minulosti, o které se Vaše oficiální životopisy zatím nezmiňují. Vím, že život někdy přináší až neskutečné náhody. 26.září 2007 jsem se ve vlaku zcela náhodně seznámil s milou paní, která mi v rámci delšího rozhovoru sdělila zajímavou informaci, ke které bych rád znal Vaše vyjádření, protože je jen stěží ověřitelná, jestliže další ze zúčastněných aktérů již nežije. Osoba, která mi svědectví poskytla, působila velmi důvěryhodně. Ze zvukového záznamu vybírám jen to podstatné. Zde je přepis jejích slov:

„. . .V 80.letech pracoval v Prognostickém ústavu spolu s ing.Václavem Klausem a dalšími - ing. Zdeněk Neumann. Bylo tehdy zapotřebí odborníků, aby odjeli do Jižní Ameriky, kde bylo třeba navázat nějaké hospodářské kontakty. Když byl vybrán spolu s Václavem Klausem, tak bylo požadováno, aby vstoupili do strany. Ing.Zdeněk Neumann to odmítl a Václav Klaus spolu s dalšími spolupracovníky ho nutili a jednali s ním takovým způsobem, že za 14 dnů zemřel na infarkt. Byl nucen škaredým způsobem, že musí podepsat vstup do strany, ale že budou v Americe vystupovat jako nestraníci - nepodepsal. Ing. Zdeněk Neumann je pochován na Olšanských hřbitovech. . .“

Spolu s přihláškou do strany, která vyšla v jednom Kanadském listu a byla mi poslána e-mailem, se jedná o velmi závažnou informaci, která legitimuje mne, jako nezávislého novináře, aby se obrátil na Vás osobně a žádal Vás o vysvětlení. Vzhledem k současné situaci v zemi a stále silnějšího vlivu levice a komunistů na dění v zemi – si Vám dovoluji položit tyto otázky:

1) Jak hodnotíte výše uvedené svědectví?

2) Je pravdou, že jste byl členem nebo kandidátem KSČ? Vystupoval jste v zahraničí jako nestraník?

3) Můžete potvrdit nebo vyvrátit pravost přiložené žádosti o vstup do KSČ?

4) Byli Vaši rodiče členy KSČ, jak je uvedeno v žádosti?

5) Kde je možno si přečíst Váš podrobný životopis? Zajímal by mě i životopis Vašich rodičů, zejména z doby vlády KSČ?

Věřím, že na uvedené otázky odpovíte vyčerpávajícím způsobem a hodnověrně vyvrátíte výše naznačovaná podezření. Občané České republiky, jakož i tisíce obětí zločinecké ideologie komunistické strany, mají na Vaše odpovědi právo. Důležité je to zejména před nadcházejícími presidentskými volbami, kdy neověřená informace bez Vašeho vyjádření by mohla mít vliv na hlasování mnoha volitelů.

Českou republiku čekají v příštím roce nejen volba presidenta, ale i „kulatá“ výročí připomínající hrůznost komunistického režimu. Je smutné a o něčem vypovídající, že mnoho významných ústavních činitelů Č.R. poskytuje tak málo, nebo povrchní, či žádné informace o svém působení ve společnosti v dobách totality.

Omlouvám se Vám, pokud je Váš podrobný životopis a Vašich rodičů veřejnosti volně k dispozici – mně se ho zatím bohužel najít nepodařilo?

Vaši podřízení Petr Hájek, Ladislav Jakl a Jiří Weigl, na mnou zasílané zprávy, digitálně podepsané s žádostí o potvrzení příjmu, vůbec nereagují, či jen výjimečně. Přitom mé dotazy a informace se týkají přímo Vás či jiných závažných věcí, o kterých byste měl vědět? Jde např. o Vaši údajnou podporu ing. Tomáše Hradílka, či propůjčení Řádu TGM MUDr.Naděždě Kavalírové. V obou případech se jedná prokazatelně o bezcharakterní osoby s amorálním chováním a vystupováním. Pozoruhodné je, že jiní zaměstnanci KPR tyto mé e-maily potvrzují? Neumím si představit, že by uvedení pánové mé zprávy nečetli, jejich mlčení vnímám, jako jistou formu potvrzení mnou sdělovaných skutečností a informací.

Pokud ani Vy, jako president, se k otázkám v tomto dopisu obsaženým nevyjádříte do 15.října 2007, považujte prosím, můj dopis za dopis otevřený, v takovém případě bude signálem občanům této země o kvalitách jejich presidenta a kvalitách jeho podřízených.

Děkuji Vám předem za odpověď, se kterou si dovolím, jakož i s tímto dopisem, obeznámit širokou veřejnost a česká i zahraniční média.

V úctě k Vaší funkci a neodejmutelné odpovědnosti

Jan Šinágl v.r.

angažovaný občan a nezávislý publicista

podepsáno elektronicky

Příloha:

Kopie části údajné přihlášky ing.Václava Klause za člena KSČ pořízená z Internetu

Vážený pane tajemníku,

děkuji Vám za neočekávaně rychlou odpověď. Současně se Vám omlouvám že jsem jí nebyl schopen vůči Vám, jak by se jistě slušelo a patřilo. Nejsou-li informace přímo od pramene, dochází často k nechtěným zkreslením, bohužel. Dovoluji si Vám připomenout, že jakmile jste mne upozornil, že Váš pan otec nebyl nikdy členem ochranky Gustava Husáka, tak jsem se Vám obratem omluvil a informaci rozeslal všem příjemcům mylné informace. Stává se to, zvláště když není čas na ověřování všech informací a jsou-li slyšeny od důvěryhodných lidí. Jsem rád, že se mnohé vysvětlilo. Vaše informace, jak slíbeno, dám na vědomí široké veřejnosti. Samozřejmě bych rád i tyto informace případně uveřejnil. Veřejnost by jistě uvítala, vzhledem k tomu, že oba rodiče pana presidenta byli funlcionáři KSČ, kdyby i jejich podrobný životopis byl zveřejněn, tak jako je tomu i u jiných presidentů demokratických zemí. Jistě, za své rodiče nikdo nemůže ani za jejich chování a postoje, nicméně ovlivňují život a myšlení svých potomků. Naprostá transparentnost v těchto otázkách spojená s vyjádřením pana prezidenta by jistě veřejnost ocenila - i vzhledem k mnoha tragickým výročím, které si budeme v brzké době připomínat v souvislosti se zločinným komunistickým režimem.

Škoda, že se nevyjadřujete i k dalším závažným tématům mého dopisu panu presidentovi. Mám na mysli dosud nezveřejněný obsah osobního dopisu pana presidenta na podporu bývalého mluvčího Charty 77 a ministra vnitra Tomáše Hradílka, o kterém se zmínil pan Hradílek ve svém článku v LN a minulost a chování předsedkyně KPV-ČR MUDr. Naděždy Kavalírové, které je viditelně neslučitelné s Řádem TGM I.třídy, jí propůjčené panem presidentem k 28.říjnu 2006.

Stále více znepokojená veřejnost si klade otázku, zda a kdy pan president odejme této osobě propůjčený Řád TGM I.třídy a vezme zpět i svůj návrh, aby kandidovala do sedmičlenné Rady Ústavu pro studium totalitního režimu? Jinak bude veřejnost nucena připustit, že její jednání je mu lhostejné, že má špatné poradce či, že se s jejím chováním dokonce ztotožňuje. Je s podivem, že na webových stránkách Hradu není žádné zmínky o nominaci pani Kavalírové panem presidentem do sedmičlenné Rady Ústavu pro studium totalitních režimů?

Paní Kavalírová samozřejmě tuší, že nemusí být už zvolena předsedkyní KPV-ČR a je představitelné, že by proto ráda uvítala jinou funkci.

Podobné znepokojení platí i v otázce osobního dopisu pana presidenta Tomáši Hradílkovi. Je otázkou, do jaké míry může být považován dopis presidenta za osobní, pokud se týká záležitostí týkající se naší nedávné minulosti i současnosti a jejichž plné objasnění je v zájmu nejen občanů, ale jistě i jejich nejvyššího ústavního činitele?

Otřesné skutečnosti nelze už nadále utajovat – i v zájmu dobrých mravů. Jistě se mnou budete souhlasit, že osoby, které je viditelně porušují nemohou a nesmějí mít žádný nárok, aby mravnost zastupovaly v odpovědných funkcích či byly dokonce vyznamenávány. Nutně tyto skutečnosti vyjdou na povrch „jako olej na vodu“, jak o síle pravdy napsal výstižně velikán a skvělý muž českého národa Jan Antonín Baťa. Obávám se, pokud pan president nebude včas reagovat, o to větší společenská ostuda a ostuda naší země to bude - a bohužel i pana presidenta a jeho poradců, tedy i Vaše.

S pozdravem


Jan Šinágl v.r.

angažovaný občan a nezávislý publicista

podepsáno elektronicky

Dnes je MUDr. Kavalírova natolik nepřijatelná, že si toho všímají i nečlenové KPV. Proto ze dvou dopisů takových lidí vpředu cituji. A jak je vidět, předsedům poboček a oblastním pobočkám byl tento dopis zatajen, protože se k nám nedostal.

Předsedkyně MUDr. Kavalírova se svým předsednictvem má na svědomí takovou řadu kauz, že by mělo být i předsednictvo z větší části obnoveno neopotřebovanými silami. Ze zmíněných kauz chci uvést aspoň něco.

Napřed prosím, abyste si vzali k ruce stávající platné stanovy KPV a našli si čl. 6, který zní: Překážky v členství. A odstavec (1) písmeno c). Tady se říká: „Členem KPV nemůže být občan, který zastával funkci v rámci mocenských orgánů komunistického režimu, nebo byl jejich zaměstnancem." A Kavalírova byla zaměstnancem ministerstva práce a sociálních věcí osmnáct roků! Pro komunistickou stranu to bylo jedno z velmi důležitých ministerstev. Přežila tam Normalizaci a Antichartu, kdy byl politický tlak na zaměstnance obrovský natolik, že ho nepřežili ani někteří komunisti. Nepřetržitě se soudruhovalo, schvalovalo a podepisovalo. Jak mohla potom při vstupu do KPV podepsat bez uzardění „čestné prohlášení"? To byla tehdy Kavalírova tak politicky spolehlivá, že na tak exponovaném místě všechno ve zdraví přežila???
Podle Stanov tedy nemůže být ani členem KPV, natož jejím představitelem!

Nechceme být rodinný podnik, protestují političtí vězni

V Konfederaci politických vězňů to vře. A to poté, co se členové předsednictva dodatečně dozvěděli, že předsedkyně Naděžda Kavalírová za jejich zády letos na jaře do Rady České televize navrhla jménem organizace svoji dceru Blanku Matějíčkovou. Ta dokonce ani není členkou konfederace.

Předsednictvo přitom pár dní předtím odsouhlasilo jiné jméno – dlouholetého politického vězně Leo Žídka.

„Budeme řešit tento týden na předsednictvu, jak se to mohlo stát,“ potvrdil místopředseda konfederace Mirko Šťastný. Ani on, jako druhý člověk konfederace, o změně nevěděl.

I kdyby ale Žídek z kandidatury sám odstoupil, tak případnou změnu mělo podle něj projednat předsednictvo.

Další člen předsednictva a současně správce Muzea třetího odboje v Příbrami František Zahrádka proti postupu Kavalírové protestuje ještě ostřeji. „Prosazuje si osobní zájmy, dělá si z toho rodinný podnik,“ říká.

„Stavíme se jako výstavní skříň morálky a moc jí nejsme,“ připouští další člen Otakar Raulím. Současně ale důsledky kroku Kavalírové zlehčuje. „Stejně by se tam nikdo z nás nedostal,“ říká.

Když její dcera sítem kandidátky ve sněmovně neprošla, zaměstnala ji Kavalírová jako svoji tajemnici na sekretariátu konfederace. „Donedávna na kancelář stačil jeden tajemník, nyní jsou tam už tři lidi,“ říká Zahrádka, podle něhož tak Kavalírová zbytečně utrácí peníze konfederace, které zůstávají v její rodině. „Aniž by nás na to dřív upozornila, najednou ji zaměstnala. Až dodatečně jsem se dozvěděli, že je to její dcera,“ dodává.

Sama Kavalírová se k tomu, proč vyměnila schváleného Žídka za svou dceru, odmítá vyjádřit. A ani k tomu, proč ji následně zaměstnala v sekretariátu konfederace. „Za koho lobbujete? Já se zodpovídám pouze předsednictvu a radě,“ řekla.

Uvedený konflikt přitom Kavalírové zřejmě zhorší její pozici při obhajobě svého funkce na sjezdu příští měsíc. „Je to škoda. Je to vynikající rétorička a dává image naší konfederaci,“ říká již citovaný Raulím.

I kdyby svůj post na říjnovém sjezdu neobhájila, tak má Kavalírová šanci na další uplatnění: před dvěma týdny ji prezident Václav Klaus nominoval do vedení nově vzniklého Ústavu paměti národa. O tom, kdo v něm zasedne, rozhodnou senátoři během října

Oboje zcela nezištně.