Odvaha použít zdravý rozum
Extrémní nacionalisté – pod hlavičkou jinak moc neznámé „Národní demokratické strany“ oznámili, že na výročí tzv. Křišťálové noci, kdy se v listopadu roku 1938 konal v Německu celostátní pogrom na židy, budou pochodovat bývalou židovskou čtvrtí a „protestovat proti válce v Iráku“. Magistrát pochod nechce zakázat, protože nedávno mu soud zrušil podobný zákaz, zdůvodněný ohrožením bezpečnosti a narušením dopravy. Tentokrát prý ale bude na místě policie a pochod ukončí, jakmile zjistí, že byl porušen zákon. Mezitím už je prý na německých webových stránkách neonacistických organizací možno číst články jásající nad tím, že v Praze bude možno výročí Křišťálové noci oslavit přímo v bývalé židovské čtvrti.
Tedy: všichni víme, oč jde. Vědí to pořadatelé, vědí to lidé na magistrátu, ví to policie, vědí to i soudy, a vědí to zejména židé. Ale „nebyl porušen zákon“, tj. litera zákona. Pochod pořádá povolená organizace, máme svobodu shromažďování, nedá se tedy nic dělat…
A což takhle použít zdravý rozum? Kdyby šlo o protest proti válce v Iráku, proč se nesejít na Staroměstském náměstí, na Letenské pláni nebo na Václaváku? A proč protestovat zvláště v den výročí Křišťálové noci?
Před pár lety jsem četl o zajímavém případu z Velké Británie. Jistý občan si stěžoval na cestovní kancelář, od níž si koupil zájezd na Maltu. Hotel prý byl špinavý, služby nedostatečné, k moři daleko. Soudce vyslechl žalobu a odročil jednání o čtrnáct dní. Za čtrnáct dní případ rychle rozhodl. Řekl, že si mezitím od téže cestovky koupil týž zájezd na Maltu do téhož hotelu. Ano, hotel byl špinavý, služby nedostatečné, k moři daleko. Ale cena velice nízká. Soudce žalobu zamítl, protože žalujícímu se dostalo služeb adekvátních nákladům, které byl ochoten vynaložit.
Přestavte si, jak by to vypadalo u nás. Soudce by si vyžádal znalecký posudek. Žalující by ho zpochybnil, byl by tedy vybrán jiný znalec. Pak by třeba onemocněl nějaký advokát… Případ by se mohl táhnout dobrých sedm, deset let. Přičemž by stačilo použít zdravý rozum.
Být úředníkem magistrátu, snažil bych se nacionalisty přesvědčit, aby pochod přeložili jinam a na jiné datum. A vysvětlil bych jim, proč. Pokud by k tomu nebyli ochotni, pochod bych zakázal. Byť by mi hrozila žaloba. A u soudu bych se odvolával na zdravý rozum.
Pokud bych byl soudcem, snažil bych se rovněž použít zdravý rozum. Byť by mi hrozilo kárné řízení.
Kromě zdravého rozumu by to tedy zřejmě chtělo i notnou dávku občanské statečnosti. Ví tu – kromě pana Hučína – ještě někdo, co to vlastně je?