Příběh pana Grosse je až chronicky známý a kdybychom ho snad už chtěli zapomenout, přijde další „upgrade“ ve formě pořádného skandálu, který jen potvrdí, že i na největších fantaziích o pozadí jeho kariéry je alespoň trochu pravdy, jako na onom pověstném šprochu. Pan Benda – to je také případ. Myslím, že to byl velký Miloš, který o něm kdysi jako první pravil, že se zdá, jakoby se pan Benda v Parlamentu už narodil. Pan Dimun přes svůj nízký věk také již leccos stačil a teď dokonce studuje práva – zřejmě inspirován pány Grossem, Rumlem a jinými podobnými pilnými studenty. Nakonec tu máme zelenou naději, pana Stropnického, který ve třiadvaceti stačí zároveň studovat, být zastupitelem na Praze 3 a ještě rozumět Temelínu a odvolání paní Kuchtové v republikové radě své strany.

Samozřejmě, mezi těmito dětmi politiky můžeme najít desítky věcí, které je mohou rozdělovat a lišit od sebe navzájem. Pan Stropnický je zřejmě podstatně vzdělanější a umělecky rozevlátější, pan Gross určitě vykutálenější a dramaticky hloupější, pan Benda katolicky fundamentalističtější a ve tvářích červenější, pan Dimun nepochybně... řekněme flexibilnější. Každý z nich má něco svého, něco charakteristického. Můj názor ale je, že je daleko více věcí spojuje než dělí.

Myslím si totiž, že jejich politický vývoj nepodepřený zážitky a zkušenostmi ze sfér nepolitických má jen dvě možnosti vývoje. První vede k tomu, že se z daného jedince stane liška všemi mastmi mazaná, kterou nezajímá nic jiného než vlastní prospěch a na jakoukoli názorovou konzistentnost jaksi kašle. Druhý vývoj spěje k fanatizmu a radikalizmu. Je to prostě ode zdi ke zdi, cesta extrémů spolehlivě odtržená od každodenní reality zlaté střední cesty, kterou žijí lidé mimo vysokou politiku. Ono také uchovat si rozum domácí v tomto prostředí není právě lehkým úkolem ani pro jedince podstatně zralejší.

Že bych snad chtěl vládu gerontů a myslel si, že čím starší, tím automaticky vzdělanější a chytřejší, tím s většími předpoklady nebýt urousaným šmudlou utahaným a znetvořeným každodenním bojem udržet se u lizu?? To určitě ne, to bych byl jen tím extrémistou a radikálem létajícím ode zdi ke zdi, kterého jsem zmínil jako jednu vývojovou variantu výše. Kromě toho ještě dnes se probouzím ze spaní s noční můrou, ve které hrají hlavní úlohy zjevy ze Zemanovy vlády.

Neskromně bych si přál něco mezi, hlavně ty zkušenosti zespoda, z lidského každodenna, ze soukromna, to bych si od těch našich politiků přál. Ne jen osezené zadky, diplomy z lycea a páteř jako hadí muž. Ideálem je pro mě baronka Thatcherová , která se jako baronka nenarodila. Nějakou železnou lady nebo železného gentlemana by to chtělo. Už teď se mi totiž strachy rolujou ponožky z toho, že vstanou noví Dimunové a Stropničtí.

Napsáno pro blog.idnes.cz