Jak efektivně učinit silnice bezpečnějšími?
Asi se s laskavým čtenářem shodnu na tom, že české silnice jsou poměrně dosti nebezpečné a jízda po nich opravdu není žádný med. Pokusím se v tomto článku pojmenovat nejčastější chyby, kterých se řidiči na českých silnicích dopouštějí a navrhnout řešení možné nápravy.
Typický český řidič se dopouští především těchto chyb:
1) Jezdí příliš rychle, argumentujíce tím, že "přece to zvládne a moderní auta jsou lepší, než ta před dvaceti lety" a bere si silniční provoz příliš osobně, tedy urazí ho, je-li předjet - a "nemůže nepředjet" horší auto, ať se děje co chce - na silnice tak vstupuje jeho ješitnost; nemá v hlavě databázi možných konfliktních situací, neumí "myslet za ostatní účastníky silničního provozu"
2) Jezdí hrubě neekonomicky
3) Má pocit, že jezdit jako cvok je jeho právem, které se mu někdo snaží vzít: "vždyť to zvládnu, mám dobré auto, někdo (stát) se pořád snaží omezovat mou svobodu užít si trochu neškodné neřesti".
Na druhou stranu se mnohých chyb dopouští i stát, zde jsou některé z nich:
1) Není schopen správně nastavit motivaci ke slušné jízdě / trestat za jízdu neslušnou
2) Je úplatný a není dostatečně profesionální ve výběru pokut / vymáhání sankcí
Nyní se podívejme na řešení výše zmíněných nedostatků; často není třeba vymýšlet řešení nová, stačí jen přeložit do češtiny legislativu a praxi zemí, kde je provoz mnohem klidnější, nežli v České republice - začněme od toho, jak se projevují chyby řidičů v praxi:
Ad 1) Jezdí příliš rychle, neumí myslet za ostatní a bere si jízdu příliš osobně
Rychlá jízda je opravdu příčinou mnoha (i smrtelných) nehod. Častý argument těch, kteří rychle jezdí, jež jsem dal do nadpisu této minikapitolky, je velmi snadno vyvratitelný. Pravda, moderní auta jsou rychlá a silná (jsem majitelem takového auta - poznámka pro ty, kteří by mě náhodou chtěli nařknout z toho, že mám trabanta a závidím těm v BMW), zde opravdu pokrok šel významně dopředu. Co však s technickým pokrokem neumělo udržet krok, jsou lidské smysly a výkon mozku. Jet po obci 50 km/h má totiž svůj vnitřní smysl - řidič by neměl své umění vkládat do schopnosti dupat na plyn, jako spíš by měl umět sledovat naprosto veškeré dění okolo silnice, tzn. ostatní účastníky silničního provozu, děti, cyklisty, psy, kočky, srny a další nečekané silniční nástrahy. V rychlosti 50 km/h to zvládne opravdu každý, ale ruku na srdce - kdo z těch, kteří jezdí přes obec stovkou, zvládne tohle všechno sledovat a propočítávat 2x rychleji? Samozřejmě, že není technicky problém jet přes obec 200 km/h, ale málokdo z takových řidičů si uvědomuje, že se v danou chvíli dopouští obecného ohrožení. Totéž ovšem platí i mimo obec - dokáže řidič, který jede po okresce plné zatáček 140 km/h (technicky to, opět, zvládne každý primitiv s trochu výkonnějším strojem) předvídat, za kterou zatáčkou bude skrytý chodec, dítě, cyklista či turista přecházející silnici? Obávám se, že nikoliv. Jediné místo, kde by neomezená rychlost nevadila, jsou dálnice - nicméně opět nikoliv v České republice, neboť většina českých řidičů by se asi pozabíjela. Zatímco v Německu platí, že pro jízdu se používá pravý jízdní pruh a do levého se jezdí jen předjíždět (a tento je většinou volný), přičemž předjetý řidič nemá z této skutečnosti komplex, v České republice nikoliv. Tam naopak všichni jedou všude, jízda v pravém pruhu se považuje div ne za potupu a je-li někdo předjet, často má pocit, že utrpělo jeho ego, které musí "narovnat". V takové situaci by neomezená, nebo jen zvýšená povolená rychlost na dálnicích znamenala, že by primitivové dostali silnější zbraň. Asi jako když některý primitiv v Palestině dostane kalašnikov - nečiní ho to nijak modernějším od svých předků ozbrojených šavlemi, neboť morálně je tamtéž. Silné auto totiž má sloužit nikoliv k bezhlavé jízdě, ale právě k bezpečné jízdě, neboť v takovém voze je možné účinně rychle opustit potenciální problém (rychle vyrazit z místa, na nějž se řítí těžko ovladatelný kamion, a podobně), případně před jiným účinně zabrzdit i na nebezpečném povrchu (sníh, led). To ovšem, bohužel, mnoho řidičů jaksi odmítlo pochopit.
2) Jezdí hrubě neekonomicky
Mnoho českých řidičů na všech možných diskusních fórech i "v reálu" si stěžuje na ceny pohonných hmot. Přitom by mohli platit za pohonné hmoty i o třetinu méně než dosud, kdyby tomu přizpůsobili svůj styl jízdy. Přiznám se, že velice rád jezdím s tempomatem. Tempomat je naprosto úžasný nástroj pro zlepšení kvality jízdy, který mi zároveň i dost šetří peníze - nicméně často si musím ťukat na čelo nad chováním mnohých ostatních řidičů. Ideální cestovní rychlost, při níž je spotřeba stále ještě nízká a rychlost na uražení větších vzdáleností slušná, je 80 km/h. Když jsem začínal jezdit v Norsku, přiznám se, že mi lezla krkem, ale velmi rychle jsem si na ni zvykl - pokud jedete pořád plynule svých 80 a tato rychlost je téměř i vaší průměrnou rychlostí, dovedete urazit opravdu velké vzdálenosti. Když jsem se vždy vrátil s autem do Čech, musel jsem bohužel sledovat situace, v nichž moje osmdesátka štvala mnohé řidiče natolik, že mě divoce předjížděli, aby pak následně skončili za nejbližším kamionem, kde jsem je svou osmdesátkou dojel stejně, jako když oni jeli divoce. Výsledek? Vzdálenost z místa, kde jsem byl předjet po tu, kde jsem je zase za tím kamionem (nebo na červené, přejezdu či kdekoliv jinde) jsem urazil téměř dvakrát levněji, než kdybych jel tak, jako oni. BESIP se asi málo snaží propagovat tuto stránku řidičského umění - jezdit na co nejnižší spotřebu. Že se taková jízda vyplatí, uvedu na následujícím příkladu: Silnice I/37 z Hradce Králové do Pardubic (od jejího počátku na rohu Rašínovy třídy a hradeckého okruhu u fakultní nemocnice po nádraží ČD v Pardubicích) je dlouhá 27,7 km, pokud je uražená průměrnou rychlostí 79 km/h (tedy 80 km/h po celém úseku vyjma krátkého omezení u elektrárny Opatovice, kde je povolená rychlost snížena na 70 km/h), pak uražení této vzdálenosti trvá rovných 21 minut. Pokud pojedu tak, že kdykoliv budu mít před sebou volnou cestu, pojedu 130 km/h, ale budou mne brzdit kamiony a pomaleji jedoucí auta, budu mít průměrnou rychlost cca 100 km/h - a touto rychlostí urazím vzdálenost za 16 minut a 37 vteřin. Úspora času tedy činí 4 minuty a 23 vteřin. Opravdu významná, že? A teď si to spočítejme na peníze: pojedu-li s automobilem Škoda Octavia Combi 1,9 TDI 81 kW rychlostí 80 km/h s výjimkou sedmdesátky u opatovické elektrárny, budu mít průměrnou spotřebu 3,9 l/100 km (ověřeno palubním počítačem v mém voze). Pokud pojedu tutéž vzdálenost rychlostí cca 130 km/h kde to půjde s tím, že budu zpomalovat a zrychlovat, jakmile mě někdo zdrží, spotřeba mi bude činit cca 5,8 l/100 km. V prvním případě tak zaplatím za projetí této vzdálenosti při ceně 29 CZK/litr nafty 31,32 CZK, zatímco ve druhém případě zaplatím 46,59 CZK, čili téměř 1,5x tolik. Těch ušetřených 4,5 minuty mě stojí celých 15 CZK - pokud bych jel takovou vzdálenost, abych ušetřil celou hodinu, taková hodina by mě stála 200 CZK, což odpovídá po zdanění hrubé hodinové mzdě 268,30 CZK, což odpovídá měsíčnímu hrubému platu 47 220 CZK. Pouze člověku, který má příjem vyšší než tento, se může vyplatit získat čas spěcháním na silnici uvedeným způsobem. To ani nemluvím o tom, že jede-li dotyčný po takové silnici 160 km/h (a najdou se tací), bude muset mít příjem dosahující téměř 80 000 CZK, aby se mu takto našetřená hodina z jeho mzdy vůbec zaplatila. Otázka nyní je: kolika občanům ČR se vyplatí jezdit tímto způsobem?
3) Má pocit, že jeho práva jsou krácena omezováním možnosti jezdit nebezpečně
Mezi rozšířené omyly nejen v české kotlině, ale i v zahraničí mezi lidem obecným, patří pocit, že každý má právo na nějakou neřest a kdyby nebylo neřestí, život by nebyl "ta správná sranda". Problém je v tom, že zatímco některé neřesti nevedou přímo k poškozování ostatních (alkohol v rozumné míře, čokoláda, káva či tlusté maso), jiné, jako například kouření či nebezpečná jízda ostatní poškozují. Stát, který se nazývá právním, a v němž by měla být zaručena práva občanů nebýt poškozován, by se měl zasadit o to, aby neřesti, které mohou směřovat k ohrožení ostatních, se odehrávaly v místech, kde k takovému ohrožení dojít nemůže. Čili buď ve speciálních kuřárnách k tomuto účelu zřízených (a řádně odvětraných, aby každý, kdo je přímo uvnitř kuřárny, nemohl svým zápachem jakkoliv zasáhnout kohokoliv mimo ni), nebo, v případě automobilismu, na speciálně zřízených autodromech či jiných závodních drahách. Na správně provozované závodní dráze by se nemělo stát, že by byl poškozen agresivní a nebezpečnou jízdou někdo, kdo s ní nechce mít nic společného, narozdíl od veřejně přístupných silnic, kde má každý právo na to, aby ostatní účastníci silničního provozu okolo něj dodržovali pravidla (přičemž on má recipročně povinnost činit tak svému okolí taktéž). Policie v takovém systému tedy nemá povahu toho, kdo buzeruje, ale naopak chrání udržení této křehké rovnováhy tím, že tvrdě sankcionuje jakékoliv provinění se vůči ní, neboť občan, který platí daně, má právo na to, aby z jeho daní byl zjednán na silnicích pořádek a on nebyl v důsledku nedostatečného výkonu této střežící povinnosti zraněn či zabit. Jízda po bezpečných silnicích (a podílení se na bezpečném provozu) tak není pouze výhoda ekonomická, jak jsme si ukázali v předchozím odstavci, ale také výhoda na poli osobního řízení rizik. I riziko má totiž svou cenu a jeho potenciální škody je třeba počítat do ceny za ujetý kilometr - a protože nikdo soudný nechce platit víc, než musí, může i ten snížit svou "cenu za kilometr" tím, že bude jezdit ohleduplně. Právo na "přirozenou neřest" typu "ale vždyť jet 130 po okresce je vlastně v pohodě" tak vlastně nejen že neexistuje, ale dokonce i jeho iluze okrádá ostatní účastníky silničního provozu (neboť v důsledku nebezpečného prostředí na silnicích musejí platit vyšší pojistné). Silniční pirát tak de facto krade ostatním účastníkům peníze tím, že navyšuje jejich pojistky. A krádež jako taková je nejen trestným činem, ale i takovým činem, který ve společnosti vyvolá opovržení. Proč se potom silniční piráti těší u některých lidí obdivu?
Abychom ale nekritizovali pouze řidiče, je potřeba se podívat i na druhou stranu barikády. Stát také mnoho pro bezpečnost na silnicích nečiní a mnohdy chybuje. Podívejme se tedy na chyby státu:
1) Špatně nastavená motivace a sankce
Současný bodový systém, platný v České republice, je jistě sám o sobě lepší než ten, který panoval do léta 2006. Nicméně přesto je stále ještě systémově špatný. V čem? Za prvé, neúměrně tvrdě trestá přečiny, které nikoho neohrožují (zapomenutí řidičského průkazu doma, parkování na místě pro invalidy), za druhé, málo trestá překročení povolené rychlosti, jízdu na červenou a podobně, a konečně za třetí: nemá systém bonusů za jízdu bez přestupků. Pokud by bylo možno kromě trestných bodů obdržet i "dobré" body za slušnou jízdu (třeba každý rok bez přestupku by byl odměněn jedním bodem "k dobru" i těm s čistým kontem), mnohem více by se vyplatilo jezdit slušně i těm, kteří s body bezostyšně kalkulují. Stejně tak je třeba zlepšit systém vymáhání pokut; nevidím důvodu, proč v dnešní internetové době není zřízen portál na serveru Ministerstva vnitra, do kterého by každý řidič zadal třeba číslo svého ŘP a rodné číslo a ukázalo by se mu, kolik bodů má "na kontě", kde ho jaký radar vyfotil, a na které číslo účtu má rovnou posílat pokuty. Současný systém funguje tak, že dopustí-li se někdo během tří měsíců (tolik zpravidla trvá předvolání k přestupkové komisi) vícero méně závažných rychlostních přestupků, nasčítá se mu 12 bodů aniž by o tomto věděl - jakýkoliv preventivní charakter bodového systému se přesně na tomto místě vytrácí.
Dalším problémem je stále ještě nízká vymahatelnost pokut a jejich nízká úroveň. V Norsku kupříkladu se pokuty za rychlost počítají takto: na rychlostním omezení do 60 km/h včetně platí tato tabulka pokut:
1-5 km/h - 600 NOK
6-10 km/h - 1600 NOK
11-15 km/h - 2900 NOK
16-20 km/h - 4200 NOK
Na úsecích s vyšší povolenou rychlostí jsou pokuty stanoveny následovně:
1-5 km/h - 600 NOK
6-10 km/h - 1600 NOK
11-15 km/h - 2600 NOK
16-20 km/h - 3600 NOK
21-25 km/h - 4900 NOK
26-30 km/h - 6500 NOK
31-35 km/h - 7800 NOK
21-25 km/h - 6500 NOK
Za jakýkoliv alkohol v krvi, respektive jízdu o 10 km/h rychleji než je v daném místě nejvyšší pásmo pokut jde řidič do vězení, za jízdu bez pásu platí 750 NOK, za jízdu v pruhu pro autobusy 4000 NOK. Podotýkám, že 1 NOK = cca 3,5 CZK. Podle mého názoru by českým silnicím tato výše pokut (přepočítaná na CZK) výrazně pomohla, neboť i v Norsku vidím, že na všech místech, kde měření rychlosti hrozí, jezdí slušně všichni, zatímco tam, kde místní vědí, že se neměří, jezdí zase rychleji. Opravdu tak platí, že pouze tvrdá restrikce platí na pořádek na silnicích. Podotýkám, že v Norsku těch 50/80 jezdí i majitelé vozů jako Porsche či Lamborghini, kterých není úplně málo. Proto nevidím důvod, proč by tohle nemělo fungovat i v Čechách.
2) Korupce a nevymahatelnost pokut
Úplatnost českých úředníků a policistů jakoby někdy neznala mezí a tak hrozí, že sebepřísnější systém skončí na prvním úplatném úředníkovi. Nicméně i toto lze ošetřit, a sice následovně: všude v obcích mimo průjezdní silnice (tedy tam, kde jsou domy) lze instalovat retardéry, které opravdu nepůjde přejet rychleji, než 30 km/h ani s SUV. Pěkně betonové/asfaltové vlny na silnici. Na průjezdech obcemi i mimo obce lze instalovat dobře viditelné stacionární radary (respektive jejich makety), neboť už ty samotné budou mít preventivní účinek. Ani policie, ani žádný úředník, by neměl vybírat žádné peníze v terénu, měl by dát chycenému řidiči (respektive zaslat poštou fotku ze stacionárního radaru/kamery) účtenku s číslem účtu, na nějž je třeba peníze do určitého data poslat, přičemž v případě, že peníze zaslány nebudou, částka se zdvojnásobí s každým dalším měsícem a pokud do tří měsíců pokuta nebude uhrazena, přijde si pro peníze ve formě majetku exekutor. Takový systém, v němž by vše určoval počítač (který na úplatky kašle) a každá pokuta by měla své evidenční číslo jako variabilní symbol, by byl přehledný a naprosto neúplatný. Problém je možná v tom, že to je právě důvod, proč takový systém dosud nebyl zaveden.
http://nekorektne.blogspot.com/