Na horní palubě se ještě tančí
Žijeme v relativně blahobytné zemi. Zažíváme období slušného ekonomického růstu. Podle mezinárodních standardů jsme plnohodnotným demokratickým státem. Přesto se mnohým čas od času jeví naše současnost jako poněkud neučesaná, nezralá a ne zcela s jistou perspektivou. Podle mého mínění (a nejen mého) k tomu zásadním způsobem přispívá naše dnešní politická elita.
Politické vize se minimalizovaly na několik předvolebních hesel, která navíc ztrácejí na svém významu ihned po volbách. Při povolebních kšeftech a vynucených kompromisech se jaksi nehodí. Křehkou vládu drží dva přeběhlíci, jakoby neznali starou pravdu o tom, že je lépe se ctí něco ztratit než s hanbou získat. Rytmus tomuto orchestru udávají zelené a černé tóny, za bohorovného přihlížení modré většiny. Veřejné mínění je ovlivněno nabubřelým a nesympatickým obrazem lídra opozice, která má krom jiného k funkční jednotě dosti daleko. Nejčastějším tématem médií byla v uplynulých týdnech soutěž o to, kdo má atraktivnější blondýnu. Tuto disciplínu u nás před časem uvedl na náš bulvární trh bývalý prezident Václav Havel a dnes našel své zdatné nástupce.
Poslanci v Parlamentu často schvalují něco, co často ani nečetli. Podle hesla, ono to nějak dopadne, ale hlavní je vydržet a přežít. Myslím, že podle tohoto modelu se přijal i tzv. reformní balík a totéž nás čeká při schvalování 70-ti miliard schodku státního rozpočtu na příští rok. Státní dluh se tedy nijak nesnižuje, ale dosti významně narůstá. Budoucí náklady na chod země tak či onak ponesou opět daňoví poplatníci. A nejen na přímých daních, ale i na zvýšeném DPH, různých poplatcích a dražších službách, včetně půjček, úvěrů a hypoték. To je realita a můžeme ji lakovat na modro či na růžovo. Nejvýznamnější daňoví plátci z řad velkých českých firem se už registrují v Holandsku či jiných zemích a daně z dividend a akcií neplatí doma, ale v cizině. Proč asi? Nebudou tyto zdroje chybět? Nebudou chybět peníze z dividend naší nejmocnější skupiny ČEZ, která nejen velkoryse investuje, utrácí horentní sumy za reklamu a neuvěřitelné mzdové náklady, ale také v tichosti skupuje formou zpětného odkupu své vlastní akcie a nenápadně připravuje prodej. Státní instituce staví předražené dálnice, zadávají zakázky vybranému okruhu svých kamarádů atd. Příkladů by bylo více než dost. A když je nejhůř, pak se hodí zaklínadlo Evropské unie s nekonečným množstvím směrnic a nařízení. Okleštili jsme domácí průmysl ne příliš zdařilou privatizací, okleštili jsme naše zemědělství, neboť si velké evropské země nepřejí konkurenci. A tak dnešní relativně dobrá kondice naší ekonomiky je dána spíše souhrnem individuálního nasazení jednotlivců, doznívajícím investičním boomem a mimořádně vysokou spotřebou domácností a to i za cenu jejich velkého zadlužení. Jenomže jak dlouho vydrží naší podnikatelské sféře entuziasmus? A jak dlouho u nás setrvají zahraniční investoři? Nezačnou hledat jiné destinace, až jim vyprší daňové prázdniny a pobídky z doby Zemanovy vlády? A co největší hráč – Škoda Auto? Není žádným tajemstvím, že koncern VW staví nové kapacity v Rusku, Číně a Indii. A co když dojde k prudkému zvýšení cen energetických vstupů. Dobrá obchodní politika vůči Rusku je prioritou v Německu i Rakousku, ale u nás jsme zvolili jiný způsob. Je to prozíravé? Můžeme mít přeci vyvážené, nezávislé a přitom rozumné vztahy se všemi rozhodujícími hráči regionální i světové politiky. Ostatně jako malá země uprostřed pestrých zájmů Evropy nám ani nic jiného nezbývá. Tedy pokud chceme být zodpovědní vůči dnešní i budoucím generacím našich spoluobčanů.
Demokracie bývá ohrožena zpravidla díky nečekanému ekonomickému úpadku, korupci vládní elity, pocitům nespravedlivé sociální nerovnosti a nebo hodnotové krizi. Politická reprezentace by měla tedy konat tak, aby tato rizika nenaplnila mírou, která už nebude k udržení. Důsledky by pak mohly být nedozírné.
A také by neměla zapomínat , že se již brzy naplní další dvacetiletá perioda českých dějin.